Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 21.2.2005
Svátek má Lenka




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Elementární Gross
 >SPOLEČNOST: Je správné dělat si ze Židů legraci? II.
 >POLITIKA: Gross - hurá na dovolenou!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme jeli do divadla
 >POLITIKA: Genscherizace KDU-ČSL
 >SVĚT: Saddám byl nejhorší zbraň masového zabíjení
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart dostal novej košík
 >DETEKTIVKA: Most nikam (1)
 >JEDNOHUBKY: V er-vé-há-pé každý chápe, proč to klape...
 >PENÍZE.CZ: S pochodní do daňového bludiště
 >SVĚT: Klimatické změny předvídané do několika let jsou velké politikum
 >FEJETON: Staré dobré knihy
 >MÉDIA: „S pistolí v kapse“
 >MOBY DICK: Problémy s rovnoprávností
 >ZÁBAVA: Kuřácká internacionála

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
21.2. DETEKTIVKA: Most nikam (1)
Lydie Junková

Motto: Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi a všecko je marnost.
(Starý zákon, kniha Kazatel, kpt1,v.2)

P r o l o g
Na dálnici pod mostem, na odstavném pruhu, havarovaný vůz, do kterého narazilo několik dalších.
Shluk vyděšených lidí poblíž policejního vozu. Je slyšet houkání sanitky.
Kolem se mihne černý ford , za ním se řítí další limuzíny.
"Ustupte stranou!" mává rukou strážník, na skupinku lidí, " ještě by vás porazili.!"
Přijíždí sanitka, zastaví u červené škodovky. která má rozbité přední sklo. Vystoupí muž v bílém plášti, strážník otvírá dveře auta. Všichni bez hnutí přihlížejí.
Po chvíli lékař zavrtí hlavou. "Tady už nejsem nic platný. Má proraženou lebku.. Musíme počkat na policii."
"Už jsem je volal," řekne uniformovaný policista sklesle, je mladý, ještě toho asi mnoho nezažil.
Takřka vzápětí se přiřítí vůz s modrým majákem. Vystoupí snědý muž v světlé bundě.
"Kámen proletěl předním sklem a rozsekal řidičce hlavu!" hlásí strážník. "Je mrtvá."
Muž v bílém plášti pokývá hlavou: "Bohužel je to tak, pane -"
"Poručík Gall," představí se kriminalista. "Vy jste doktor Chlumský, už jsme se setkali."
"Ten kámen musel přiletět seshora," řekne lékař.
Všichni zvednou jako na povel hlavu.
"Na mostě nikdo není, jinak by už čučeli přes zábradlí!" ozve se strážník. "Teda koukali!" opraví se vzápětí.
"To vyjde najedno," podotkne poručík Gall. "Rozhodně máte pravdu."
"Ta mrtvá paní se jmenuje Šímová, má tu kabelku s dokumenty. A už byl vyrozuměn její manžel."
"Výborně! Je vidět, že jste neztratil hlavu, to je důležité! "
Strážmistr zasalutuje a přihlíží, jak kriminalista sedá do vozu a prudce se rozjíždí

1
Poručík Gall minul poslední honosné domy vilové čtvrti, nízké dřevěné ploty, velká okna, dvojgaráže, zajímavě řešené střechy, sloh se nedal blíže určit , cena poměrně snadno odhadnout; za nimi výstavná budova nějaké školy, leč o pár desítek metrů dál jakoby končila civilizace, velké travnaté plochy plné křovin, hromady odpadků. Netrvalo však dlouho a objevila se opět úpravná krajina jako z pohlednic, hnědavá zoraná pole, posekané plochy luk mírně stoupajících k oblým vrškům, tu a tam borový hájek nebo vysoké smrky natahující se k modrému obzoru. Hezké, útěšné, jenomže tohle nebyl vítaný výlet, navíc bylo horko. Poručík Gall zastavil na rozcestí před nějakou vesnicí, podíval se do mapy.
K vozu se přiloudal stařík s dýmkou. "Hledáte někoho?" naklonil se k pootevřenému oknu.
"Bydlí tu někde Šímovi?" zeptal se poručík Gall.
"To jo, tady jste správně. Dojedete na náves, z ní odbočíte doprava a tam už uvidíte takový hezký domek s novou červenou střechou. "Jenom nevím, jestli teď budou doma."

Vrátka pečlivě natřená, za nimi vysoké keře. Na zazvonění nejdříve nikdo neotvíral. Konečně se objevil u dveří hubený, rozcuchaný muž. "Co chcete?" zeptal se. "Já- já teď nemám čas."
Poručík se představil. Šíma sebou škubnul a rychle se hnal k vrátkům.
"Jak jste mě našel?" řekl podivně nezvučným hlasem, vytáhl z kapsy u kalhot klíče a odemkl. "Pojďte dál."
Malou předsíňkou šel napřed a otevřel dveře. Pokoj byl útulný, zachovalý nábytek, starožitná truhla, všude vzorný pořádek, na prádelníku v rámečku fotografie mladé ženy s hustými černými vlasy.
"Ano, to je moje Eva, ještě než jsme se vzali…" Muž potlačuje pláč. "Chytnete toho -"
"Bude těžké najít v tomto případě pachatele, pane Šímo, ta nešťastná záležitost totiž nemůže mít motiv! Zlá náhoda," řekne poručík Gall. Necítí se dobře, ani po několika letech u kriminálky si nezvykl na tyhle smutné okamžiky.
"A co otisky na kameni! Ty byste mohli mít v kartotéce!"
Poručík zasmušile zavrtí hlavou.
"Můžete přece najít nějaké svědky!" .
"Na mostě, který nikam nevede? Vždyť ta silnice není dostavěná!"
"Vy se ani nepokusíte?" křičí Šíma. "Jenomže to se musí chtít - a ne nějakýho grázla chránit!" Rozkašle se, až se zalyká. "Ale já si ty svědky najdu! Kdybych měl -" pohlédne na poručíka zavile, "a taky toho vraha!"
"Pane Šímo, nechte to na nás, abyste si nezpůsobil - zbytečné komplikace."Tady vám nechám číslo svého mobilu. Kdybyste měl nějaké podezření, my to ověříme."
"Položte to tam - na prádelník," řekne muž chraptivě a otočí se zády

2
"Mám obavu, aby neudělal nějakou neprozřetelnost" končí o hodinu později poručík svoji zprávu. Kapitán Doubek se zachmuří. "To máš pravdu,Viktore, ze zoufalství vezme spravedlnost do svých rukou - a víš, jak to potom končí."
"Jenomže - jak mu v tom chceš zabránit? Ještě nic neudělal a tudíž ho nemůžeme nijak vyřadit ze hry! Vlastíku, nenapadá tě něco?" obrátí se poručík k muži, sedícímu dosud mlčky na židli vedle trezoru. "Nespíš vůbec?"
Oslovený vstane ."Podporučík Křížek hlásí, že nespí! Nebuď tak podezřívavý! Chtěl bys, uvařím ti bylinky, to tě uklidní!"
"Díky," otřese se Viktor Gall.
"Kdybyste raději přemýšleli, co dál!" doporučí kapitán Doubek.
"Já myslím, že by se Vlastík měl vypravit do terénu!" navrhuje poručík.
"Myslíš, abych si sedl na ten most, nebo - "
"Ty už na něco přijdeš! Určitě narazíš na nějaké místní obyvatele, nějaká paní tě třeba pozve na buchty!".
"To je fakt, já mizím!"
"Určitě něco objeví," prohlásí poručík optimisticky. Vstane, protáhne se, jde k oknu.
Za ním se nyní šedě zatáhlo.V tomhle létě se bylo možno spolehnout na déšť, dopoledne bylo horko, kolem poledne dusno, a o něco později ztrácelo nebe postupně svoji barvu..
"Vypadá to, že Vlastík zmokne.".

Takové obavy byly zatím zbytečné.
"Posaďte se," řekla vlídně stařičká paní v kostkované zástěře. "Venku začíná pršet, to byste byl skrz naskrz."
Podporučík Křížek ochotně poslechl. Jenomže buchty se nekonaly.
"Nehledáte vy starýho Dudu?" vyptávala se stařenka zvědavě.
"Kdopak to má být?"
"No - bydlí tady kousek dál v lese, v takovým starým domku. Třeba byste se od něj něco dověděl. Jistotně jste přišel kvůli tý chuděrce,, co ji zabil ten kámen z mostu!"
"A vy myslíte, že ten pan Duda by mohl něco vědět?"
"No - jednou mi povídal, že se tady courá nějaká banda, co když by o tom něco věděl! A třeba z nich někoho zná! "

Domek byl opravdu stařičký, skoro na spadnutí. Ve dveřích se musel Křížek sehnout, aby se neuhodil do hlavy.
"Ale já nic nevím," odvětil neklidně starý muž a zamnul si nervózně vrásčité ruce.
Podporučík pokýval hlavou. "Vy se asi bojíte, nemám pravdu? Ale já určitě nic nepovím, co by vám mohlo uškodit, na to se můžete spolehnout."
Duda si chvilku prohlížel toho tělnatého člověka, jeho dobrácký obličej, vlídné modré oči. "No, nějaký kluky jsem tady viděl, kolikrát se potulujou kolem, ale já je neznám!"
"Mohl byste je aspoň popsat, kolik jim je asi let, jak jsou oblečení a podobně?"
"No, je jím tak kolem dvaceti, nebo spíš o něco míň.. Mají na sobě kožený bundy a všelijaký cingrlata, v uších a tak."¨
"To je všecko?" zeptal se trpělivě Křížek.
"No - jeden z nich je hodně snědej. Ale nezdá se mi, že by to byl - však víte. Abyste nemyslel, já nejsem žádnej rasista - ale vypadá jako nějakej Arab - nebo možná negr."
"Chodívají někdy na ten nedostavěný most?"
"Tak to nevím."
Neznělo to příliš přesvědčivě. Podporučík vycítil, že Duda musí vědět mnohem víc, že se opravdu bojí. Bylo tu ve hře něco zlého. "Ale kudy by sem mohli přijít?"
"No - buďto sjedou z toho mostu, je tam takovej sešlapanej násep, nebo přijedou z druhý strany Oni jezděj,na motorkách.Odsud se dostanete lesem až ke vsi.. Jmenuje se Hrobšín. Odtamtaď vede silnice do města."
"Jede z té vesnice autobus?"
"Jo - a zastávka je blízko u lesa. Tak byste ani moc nezmoknul. Koukám, že začíná pršet,"
"Jak je to odsud daleko?" zeptal se Křížek už ve dveřích.
"Jak? Pěšky dobrou půlhodinu.".
Podporučík dal přednost kratší cestě, vrátil se k mostu .Krápalo, zatažené nebe vyhlíželo tísnivě, zlověstně. Možná, že to byla zlá náhoda, někdo by řekl, že osud: poněvadž Křížek spěchal, nevšiml si, že ho sledují podezíravé oči.

"Viděl si toho chlapa, vole?" zeptal se zrzavý mladík v kožené bundě svého o hlavu menšího kamaráda.
"Aby ne! Vypadá jako fízl. Ty já cejtím na dálku!"
"Že on byl v tý chajdě u starýho Dudy!"
"Co by tam mohl chtít?"
"Třeba ten dědek něco ví!"
"Prosím tě, co leda? Myslíš, že hlídkoval na mostě?"
"Co když mu někdo něco nakecal?" Mladík v kožené bundě se zamyslel. "Co by u něj ten fízl jinak hledal?"
"Ale kdo - Počkej, mě něco napadlo!"
"Mě taky. Co když -" Náhle změnil tón. "Koukej, kdo jede! Ahoj, krásko!" Zrzek se rozběhl k dívce která vytáhla po náspu kolo. Polekaně se ohlédla, rychle nasedla, šlápla do pedálů a zmizela...
"Stejně ji dostanem," vzteká se zrzavý mladík. "Však on nám ji ten její pitomej brácha ještě rád přivede!"
"Proč by to dělal?"
"To nech na mně! Ale teď už musím domů nebo bude fotr zase řádit!"
Oba se vrátí na kraj lesa, kde stojí u stromu motorka.
"Pomoz mi s ní!"
Mladíci vytlačí motorku na most.
Nasedni si! A dělej!!" poručí zrzek."Hodím tě na metro, když tak leje. Ta káča taky pěkně zmokne!" zasměje se škodolibě, zlostně

3
Kde jsi byla, Evi?" vyptává se snědý chlapec své sestry, sotva se dívka objeví ve dveřích.
"Vždycky si vezmeš kolo a víš, že na něm jezdím do školy:!"
"Babičko, copak je to kolo jenom jeho?" obrátí se dívka ke staré paní, která sedí u šicího stroje.
"Jako bys nevěděla, Evičko, jaké potíže má Nik ve škole!"
"Asi se neučí"
"No tohle! To mám za to, že tě ochraňuju před -"
"Myslíš před těmi kluky? S těmi si poradím sama! Zrovna dneska jsem jim ujela na kole!"
"Prokristapána!" vyleká se babička. "Vždyť víš, že jsou to hrozní lumpové a ten jeden zvlášť, co je z tý rodiny -"
"Ty opravdu nevíš, co děláš, Evi!" řekne Nik. "Copak jsem ti už neřekl, oč jde?"
"Ty mě jen pořád strašíš! Nejsem žádný dítě, bude mi patnáct!"
"Nechte toho škorpení!" napomene je babička. "A jak je ve škole?" obrátí se starostlivě k Nikovi.
"Nic zvláštního. Ale už musím jet," máme dnes odpoledku.".

"Tak si probereme poslední cvičení z češtiny," oznamuje učitel. "No, moc jste se nevyznamenali! Třeba tady, Klán. Máte problémy s gramatikou!"
V lavicích nastane šum, jeden z žáků vyskočí:"A měl by přijít otec do školy? On by si s vámi jistě rád popovídal!"
Učitel se podívá na zrzavého kluka, zarazí se, zavrtí hlavou. "To zatím nebude potřeba!"
Třída propuká v řehot.
Učitel se zamračí."Zato náš Nik, ten se vyznamenal! Ty se do smrti nenaučíš česky!"
"Prosím, já se opravdu snažím!" říká potichu snědý chlapec.
"Vrať se do džungle!" zaječí někdo.
"Jo, k vopicím!"
"Tak dost!" zarazí je učitel."Vezměte si učebnice, budeme pokračovat na straně třicet. Kdo se připravil, ať se přihlásí.."
Hluk pomalu utichá, všichni vytahují knihy, beze spěchu v nich listují.
Nik se nerozhodně podívá na učitele, pomalu zvedá ruku, ale pak ji zase spustí.

"Nic si z toho nedělej, Niku," říká snědému chlapci spolužačka. "Oni jsou pitomí! Já taky neznám svýho tátu!"
"Jenomže ti aspoň neumřela máma," namítá hoch sklesle. "My už máme jenom babičku! Tak se měj - a děkuju ti! Ale já už teď musím jít, babička potřebuje spravit pračku."
Před školou na něj čeká zrzek. "Policajti byli u toho dědka za mostem, tak v tom lítáš!" šklebí se.
"Nevím, proč!" brání se Nik. "Víš dobře, že -"
"Nekecej, blbečku! Zapomněl jsi už, jak to bylo?"
"Vymýšlíš si nesmysly!"
"To si piš, že ne! A něco ti povím," říká výhrůžně zrzek.. "Dneska nám dovedeš svoji ségru! My bychom si s ní rádi - popovídali!
"Ty syčáku!" Nik sedne na kolo a odjede.

"Co se stalo?" vyptává se babička," jsi celý uřícený!"
"To nic," odpoví Nik. Jdu na tu pračku!"
Eva se přiloudá do koupelny a chvilku přihlíží. "Nechceš pomoct?" nabízí mile.
"Děkuju, já to zvládnu. A co že jsi tak ochotná? Ty chceš zase půjčit kolo, že mám pravdu?"
Eva sklopí oči. "No, trochu bych se projela!"
"Vždyť už je večer, za chvíli bude tma!"
"Nevymýšlej!"
"Tak já ti něco povím, Evi," řekne mírně Nik. "Kolo jsem zamknul, nemůžu tě nikam pustit.!
"Ale proč? Ty bys mě pořád jen držel doma!"
"Já - prostě mám k tomu důvod."
"To si vymýšlíš, abys mě mohl komandovat!" ječí dívka.,
Nik ji vezme za ruku. "Jednou ti to vysvětlím, ale jsi v nebezpečí,věř mi!"
Eva se zarazí. "Ale co se děje?" šeptne.
"Takoví grázlové z naší školy - no prostě, jsi moc hezká- a oni¨"
"To byli asi ti, co mně včera chtěli chytit u mostu! Jenže já jsem jim ujela!"
"Jsou nebezpeční - zvlášť jeden, takovej zrzek - a vždycky by se ti to nemuselo podařit!"
"Děti!" ozve se z kuchyně, pojďte se najíst!"
"Před babičkou ani muk!" šeptá Nik. "Už s náma má takhle dost starosti, chudinka. Ty si to tak nepamatuješ, byly ti dva roky, když umřela máma. Od té doby se o nás musela babička starat! sama."

(dokončení příště)


Další články tohoto autora:
Lydie Junková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku