Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.2.2005
Svátek má Petr




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Špidlo, vrať se!
 >USA: Hýčkání čtvernožců
 >MÉDIA: Pehe odvádí pozornost - na politickou objednávku?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Odejděte! Oba
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mám o zub míň
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Se Stalinem na věčné časy a nikdy jinak!
 >POLITIKA: Nebát se a lhát
 >EKOLOGIE: Česká občanská společnost varuje parlament před podporou větrných elektráren
 >PSÍ PŘÍHODY: Na sněhuláky se nečurá
 >EVROPA: Rozpuštěný a vypuštěný aneb Naše zájmová činnost
 >SPOLEČNOST: Jsou někteří čeští intelektuálové hlupáci nebo je skutečnost ještě horší?
 >ARCHITEKTURA: Richard Meier
 >POLITIKA: Předvede nám pan Gross nový „Vítězný únor“?
 >EVROPA: EU se stále učí česky
 >PENÍZE.CZ: Portfolio, které neprodělá

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
22.2. Z MÉHO PODKROVÍ: Se Stalinem na věčné časy a nikdy jinak!
Albert Salický

Léta nám tloukli do hlavy, že se máme učit na příkladech našich velkých bratří. Jenže kterých? Nedávná diskuze o tom, jak komunistům zakázat když už ne ideologii a cíle, tak alespoň název jejich sdružení, zoceleného krví, provazem a měnovou reformou, je debata o muších exkrementech na portrétu císaře pána z Palivcovy hospody. Skoncovat s bolševikem jednou provždy, jistě. Ale jak? Nuže, podívejme se, jak se takové skoncování s minulostí realizuje u skutečných velmocí.

Různě, zjistíme vzápětí. Velmi různě, zato ovšem ruku v ruce. Nedávné excesy německých neonacistů, kterým už došla trpělivost se nenápadně prosazovat v legálních orgánech a tak zase jednou dali najevo, co si o demokracii myslí doopravdy, byly pro německé politiky šokem. Vláda a opozice se sice neshodnou v analýze toho, co k vzestupu NPD vede (opozice tvrdí, že nespokojenost lidí, a vládní koalice na to odpovídá, že se opozice snaží použít ultrapravičáky jako bič na vládu), zato jsou si zajedno v názoru, že je tomu třeba učinit přítrž. Přitom se pozorné publikum dozvídá úžasné věci. Například fakt, že i když je NPD svým programem jasně nedemokratická a protiústavní, nemá německý ústavní soud dostatek prostředků ji zakázat. Takže se budou dělat jiná opatření.

Například bude změněn status oblasti okolo berlínského památníku obětí holocaustu, což ostrým hochům znemožní dělat tam plánovanou demonstraci (kterou by chudák spolkový prezident po ach, tak úspěšné návštěvě Izraele těžko vysvětloval). Dále bude rozšířen zákon, který dosud pouze trestal popírání holocaustu a tak zvané lži o Osvětimi. V budoucnu se nebude smět ani mluvit pozitivně o Třetí říši! Takhle, pomocí směšných záplat, flikuje demokratický stát slabiny své legislativy. Srovnání s mušinci na obraze se přímo nabízí.

To v bývalé říši zla, dnešním příkladně demokratickém Rusku, se s minulostí vypořádávají úplně jinak, a přiznejme, že mnohem efektivněji. Generalissimus Stalin Superstar není k zastavení. Nejen v Gruzii, kde byl tento masový vrah uznáván vždy, i v době destalinizace, ale i v samotném Rusku je dnes Stalin hrdinou, symbolem síly a vítězství. V Kaliningradu mu postavili novou sochu v roce 1999, v západosibiřském Ischimu sebrali na podporu zakoupení bysty 15000 podpisů. V Čeljabinsku zdobí generalissimův portrét foyer základní školy. Uralská vesnice Taiganka se pyšní sousoším, obnoveným v roce 2003. Necelý rok je starý i pomník u nádraží ve Skuratovu v tulské oblasti. V Belgorodu u ukrajinské hranice staví sdružení válečných veteránů k 60. výročí vítězství další monument.

Moskevský starosta Luškov pověřil svého chráněnce, sochaře Suraba Zereteliho vytvořením třímetrové sochy pro krymský památník Jaltské konference. Socha je právě odlévána v petrohradské firmě s nádherným jménem Monumentskulptur. Churchilla a Roosevelta tam však pokud vím neodlévají. A dojde i na Moskvu. Patrioti měli nejdříve v plánu Smolenské náměstí před ministerstvem zahraničí, ale nyní se plánuje monument v Parku vítězství na kopci Poklonnaja, nedaleko triumfálního oblouku.

Stalin will rise again! A aby toho nebylo dost, probíhá v současné době mezi občany Volgogradu průzkum, který by v případě dostatečného nadšení a pozitivního plebiscitu umožnil přejmenovat jejich město opět na Stalingrad.

Ruští politici mají samozřejmě ke všemu vhodný komentář. Putin vysvětlil již před léty, že by byla velká hloupost, popírat Stalinův podíl na výsledku Velké vlastenecké války. A před několika dny se ministr zemědělství Gordějev vyjádřil, že prosba Stalina byla vždy rozkazem. A právě tak je třeba i dnes uplatňovat moc.

A proč jsem řekl, že se problémy minulosti řeší různě, ale ruku v ruce? Protože na květnových oslavách 60 let vítězství Rudé armády nad Hitlerovou Třetí říší bude stát německý spolkový kancléř Gerhard Schröder v Moskvě na známé slavnostní tribuně po boku prezidenta Putina. Na krátkou dobu bude moci zapomenout na problémy, které má doma s hrstkou neonacistů, a bude přihlížet a mávat a slavit spolu s šťastným lidem Ruska návrat velikána z největších, Josefa Vissarionoviče Stalina.

Česká republika si starosti samozřejmě dělat nemusí. Vždyť na Letné zůstal zachován ten podstavec, peníze půjčí z ušetřeného důchodu hodný strýček a tak nebude obnova Stalinova pomníku pro nadcházející koalici demokratické levice žádným problémem.

Salzburg, únor 2005




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku