Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.2.2005
Svátek má Petr




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Špidlo, vrať se!
 >USA: Hýčkání čtvernožců
 >MÉDIA: Pehe odvádí pozornost - na politickou objednávku?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Odejděte! Oba
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mám o zub míň
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Se Stalinem na věčné časy a nikdy jinak!
 >POLITIKA: Nebát se a lhát
 >EKOLOGIE: Česká občanská společnost varuje parlament před podporou větrných elektráren
 >PSÍ PŘÍHODY: Na sněhuláky se nečurá
 >EVROPA: Rozpuštěný a vypuštěný aneb Naše zájmová činnost
 >SPOLEČNOST: Jsou někteří čeští intelektuálové hlupáci nebo je skutečnost ještě horší?
 >ARCHITEKTURA: Richard Meier
 >POLITIKA: Předvede nám pan Gross nový „Vítězný únor“?
 >EVROPA: EU se stále učí česky
 >PENÍZE.CZ: Portfolio, které neprodělá

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.2. EVROPA: Rozpuštěný a vypuštěný aneb Naše zájmová činnost
šakal

Naše parta bývala donedávna obyčejnou stolní společností. Spojoval nás zájem o fotbal a jinou kulturu - například doktor Osička říkává, že přichází posedět kvůli zdravotním účinkům Dušanova piva.
Protože má velké zkušenosti s organizováním veřejného života, napadlo ho, že by naše pravidelné diskuse měly dostat nějaký pevný cíl. Doktor Osička ve své letité politické kariéře opsal rozmáchlý oblouk, čímž v jedné osobě harmonicky spojil bezmála všechny tradičně znesvářené frakce evropského pokrokového hnutí. Je na to patřičně pyšný, ovšem politická uskupení, jichž byl postupně členem, snášela jeho vnitřní názorovou pluralitu těžce. Po vyloučení z KSČ v roce 1969 následovala doktorova spanilá jízda skrze Chartu 77, Občanské fórum, Aktiv mladých trockistů, aby skončila u Anarchistické ligy, odkud ho při schůzi organizované k výročí Bakuninova narození vyhodili oknem i se židlí, když se neprozíravě zastával myšlenky na ustavení Panevropského státu.
Nyní nám navrhl, abychom založili skupinu na podporu společného zájmu. Tím způsobil krátký rozvrat v našich řadách, neboť jsme se nemohli dohodnout na tom, co je náš společný zájem.
"Já myslím, že naším společným zájmem je, aby pivo bylo pořád levný," vítězoslavně se po nás rozhlédl Jožo, který je pevnou oporou naší party. Ještě nikdy na našich diskusních večerech nechyběl, protože ty se konají vždy u toho stolu, kde on denně zasedá, jakmile Dušan vytáhne roletu.
Tím se však dotkl Miloše, který tvrdil, že to musí být nějaká skvělá myšlenka, jaká nadchne celé lidstvo. On totiž vyučuje dějepis a vášnivě studuje všechny velké dějinné události, které kdy ovlivňovaly tvář naší historie.
"Celý lidstvo nadchnout nemusí," oponoval mu Roman a notně si zavdal, "…jde přeci o zájem náš!"
"Samozřejmě, pánové," přidal se Karel. "Vždyť v kapitalismu je to zařízeno tak, že kdo sleduje své zájmy, prospívá i celku. Na rozdíl od socialismu, kdy jsme všichni museli povinně dbát o kolektiv, a neměli čas na vlastní interes."
"Máte sice zhruba pravdu, Karle," pravil doktor Osička, "ale rozhodně by bylo sobecké, kdybychom v našich úvahách opomněli širší společenské souvislosti. A také by to byla taktická chyba, neboť na podporu svého zájmu budeme potřebovat nějaké spojence."
Karel uznal, že to je rozhodně dobrý argument. "Člověk musí tady něco obětovat, aby jinde zase získal," pravil zkušeně. "Proto je třeba zamyslet se, který zájem je dnes mezi lidmi oblíbený."
"Vidím, Karle, že začínáte uvažovat správně politicky!" pochválil ho doktor. "Určitě jste si všimli, že dnes vládne v politice duch integrace. Celý svět se spojuje, a také Evropa čelí výzvám globalizace. Aby mohla hrát v dnešním světě významnější roli, musí být jednotná. A k tomu potřebuje vaši…tedy, ehm, naši…podporu. Na oplátku nám sjednocená Evropa zase mnohé nabízí. A tady, myslím, že by bylo dobré hledat základ pro náš společný zájem", pravil doktor rozkládaje zvolna po stole své poznámky.
Jako první pochopil Miloš, který na nedávném školení organizovaném v rámci programu Socrates poznal duchovní odkaz Roberta Schumana. Tento velký Evropan ho zaujal svou politickou umírněností, neboť v roce 1938 otevřeně podporoval Mnichovskou dohodu a úspěšně tak čelil těm, kteří chtěli Francii nezodpovědně zatáhnout do války se sousedním Německem. Miloš také obdivuje, jakou předvídavost Schuman měl, když využil klidných poměrů vichistické Francie a jako ministr vlády maršála Pétaina načrtnul základy mírového soužití národů poválečné Evropy.
"Já podporuji myšlenku evropské integrace z principu, kupříkladu otázka míru je v zájmu všech," prohlásil Miloš.
"Jenomže principů se jeden nenají," mínil Jožo. "Jestli zdraží pivo, to bude s mírem konec!" zahrozil.
"A na nás, živnostníky, nemyslíš? Vždyť to tu za těch 15 korun točím třetí rok", ohradil se Dušan. V referendu hlasoval pro Evropskou unii, protože očekával v souvislosti s naším členstvím častější návštěvy zahraničních turistů. Zatím se ale náš vstup do EU v jeho žižkovské hospodě projevil jen tím, že skončila teplá kuchyně, protože se do pronajatých prostor nevešla loupárna brambor s roztloukárnou vajec, a o prázdninách bylo zavřeno kvůli rekonstrukci záchodů. Ty už sice vymalovat potřebovaly, ale Roman podotýká, že on by fotobuňky na umyvadlech oželel. Tak teď Dušan alespoň doufá, že si ztráty vynahradí, až bude prodávat pivo za dvě eura.
Ačkoliv jsme neměli dopito ani z poloviny, Dušan postavil na stůl další piva. Karel se ho žertem ptal, jestli nás chce utopit.
"S takovou mírou těžko," poznamenal chmurně Jožo.
"On už nás snad pomalu zvyká na ten evropskej standard - velký pivo čtyři deci," zanadával Roman. "To se teď prosazuje pořád víc. Dokonce ani panáky už ledaskde nenalejvají půldecový," pravil a zhnuseně rozmačkal nedopalek v popelníku. "Ještě, že je Dušan při tý modernizaci taky nezaved!"
Roman pochází ze staré patricijské rodiny. Jeho dědeček býval majitelem výnosné advokátní praxe, jedné vily a dvou pražských činžáků. Jelikož podnikatelské vlohy se ve třetí generaci obvykle vytrácejí, Romanovi už se nepodařilo rodinné impérium navzdory restitucím vzkřísit. Ačkoliv v jednom z domů sídlily kanceláře národního podniku Plechotechna, který záhy po roce 1989 zanikl, Roman váhal s prodejem tak dlouho, až dřevěné lešení, které dům od poloviny sedmdesátých let podpíralo, neuneslo tíhu té odpovědnosti a zřítilo se i s částí průčelí do ulice. Roman pak musel platit demolici a ohromnou pokutu kvůli zanedbání vlastnických povinností. Na to praskl výtěžek z prodeje vily a Roman je dnes v podmínce za obecné ohrožení. Bydlí s rodinou v garsonce toho druhého činžáku a střídavě si stěžuje na regulaci nájemného a na to, že z domu nemůže vyhnat současné nájemníky. Nyní doufá, že Unie konečně zavede respekt k vlastnickým právům, mívá kvartální záchvaty lítosti a na ty jeho restituční stesky už mu přispěla celá hospoda několikrát dokola.
"Chápejte to z obchodního hlediska, pánové," s úsměvem vysvětloval Karel, který obchoduje s počítačovým vybavením, a jelikož se podílel na dodávce pro vládní program "Internet do škol", často za nás platí. "Nějak se mu ta investice do vylepšení služeb vrátit musí," ušklíbl se a ukázal směrem k záchodům.
"Na tu jeho investici do fotobuněk se mu…víš co?!," zdvihl hlas Roman. "Jako provozovatel živnosti má snad vůči zákazníkům nějaký povinnosti, ne?"
"Pánové," napomenul doktor Osička, "klid, prosím…! Uvědomte si, že Evropa nám poskytuje velkorysé možnosti," nahlédl do svých papírů, "uvažte například volný pohyb osob po zemích celého kontinentu!"
Tohle zaujalo Jožu, který v referendu hlasoval nadšeně pro Evropu bez hranic se všemi příbuznými, čímž si náš okrsek vysloužil pochvalu za to, že v něm volební účast výrazně překročila celostátní průměr. Jožo je svým způsobem světoobčan, jelikož byl na dvoudenním zájezdu v Pasově, rok na montáži v Baku, a deset let v Leopoldově. Doktor Osička tvrdí, že účast na našich schůzích pomůže Jožovi v resocializaci, aby si zvykl na otevřený schengenský prostor. Jožo říká, že se na volný pohyb osob v Unii těší. Stěhoval se už pětkrát, čtyřikrát kvůli rozvodu a jednou do toho Leopoldova. V Paříži ani v Bruselu mu prý nikdo nemůže vládnout tak špatně, jako jeho poslední stará.
"Doktore, to já i to dražší pivo snesu," pronesl Jožo závažně, jako by přinášel posvátnou oběť.
"A vy si uvědomte, že sjednocená Evropa vám nabízí mnohem větší trh," pokračoval doktor Osička, obraceje se na Karla, "a zavádění nových standardů dovede člověk vašeho podnikatelského nadání jistě dobře využít," zalichotil.
"No, už se tak trochu rozkoukávám," pravil Karel se zbytečnou skromností. Nedávno se nám svěřil, že si nemůže vynachválit proevropsky orientovanou politiku současné vlády, zejména její snahu vytvořit transparentnější podnikatelské prostředí. Zákonem nařízené zavádění registračních pokladen prohlásil za opravdové požehnání pro svůj obor, který se delší čas potýká s poněkud nasyceným trhem. U přátel na ministerstvu financí má už Karel domluvenou licenci na výhradní dodávku vybraných typů a provozování autorizované sítě opraven.
"Vidíte, pánové, náš společný zájem se pomalu začíná rýsovat! Jestliže však zůstane Evropa rozdělena," přidal doktor Osička na důrazu, "našeho společného zájmu nedosáhneme. Proto jsou největším nepřítelem dnešních Evropanů národní státy znesvářené ideologií nacionalismu."
Miloš se neudržel, pozdvihl půllitr a zakřičel: "Správně!"
"Národní státy se musí rozpustit ve prospěch vyššího cíle, což je i v našem zájmu," děl doktor dál. "Vždyť byly příčinou krvavé žně dvou světových válek."
Roman zabručel, že obě války zavinilo Německo a tu první navíc spolu s mnohonárodním Rakouskem. Ale doktor Osička pozdvihl prst a pravil, že to jsou jen argumenty dezorientovaných osob, které nevědí, že tím neslouží svým zájmům, nýbrž minulosti.
"Vždyť i váš zájem, Romane, bude zohledněn. Společný právní prostor jednotné Evropy vám zajistí, že se svých oprávněných nároků budete moci domáhat kdekoliv u evropských soudů."
Roman, který si právě zapaloval cigaretu, se zarazil, vzpomněl si na své nájemníky, dlouze potáhl a na okamžik se zasnil, čehož doktor využil k tomu, aby svou řeč završil.
"Zde tedy máte, pánové, stavební kameny našeho společného zájmu: mír, právo, volnost…," letmo nahlédl do papírku s mokrým kolečkem od sklenice, které rozpíjelo text, "…a hlavně…jednota!"
V tu chvíli Dušan třískl o stůl věncem dalších půllitrů, čímž bezděky podtrhl Osičkova slova a Roman doktorovu řeč spokojeně zapil doneseným smíchovským.

…Doktor Osička na svůj velký den teprve čeká a spolu s ním čekáme u Dušana i my, až se naplní náš společný zájem.

(Autorova totožnost je redakci známa)


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku