Musí být návštěva úřadu traumatem? Nemusí. Tak například pasovka a oddělení na legitimace je tady u nás na Praze 5 velmi pohodové místo. Trauma jsem zažil na obchodním rejstříku, tedy svou vinou. Však uvidíte...
Štval mě samotný důvod, proč jít do obchodního rejstříku pro potvrzení, že moje firma existuje: chtěl jsem si změnit smlouvu u Eurotelu na jiný tarif. Normální? Normální, ale musíte mít čerstvý výpis z obchodního rejstříku. Eurotelu nestačí, že jim měsíc co měsíc platím, že jsem nikdy nezůstal dlužen, že po nich nic nechci, jen to, aby mě neotravovali - oni mě buzerují se slabomyslným výpisem z obchodního rejstříku!
Takže - minulý týden jsem si vyšetřil čas a táhnul se nahoru na Vinohrady. Tam mě vyfuckovali s hbitostí vyhazovače z hospody: přišel jsem ve 14.05 a soudruzi dřou jen do 14, v úterý. Dnes tedy nový pokus. Podotýkám, že za úkon vysmahnutí potvrzení (5 minut) účtují 70 korun, krát 12 to je 840 Kč za hodinu, tedy mají ceny asi jako v autoopravně luxusních automobilů.
Když jsem tam přicházel, uvědomil jsem si, že nemám sebou papírek, na kterém mám napsané íčo (identifikační číslo firmy). Oni mě vyfuckují... říkal jsem si a málem na to došlo.
Samozřejmě, že ta ženská je schopná za mých 70 korun mi najít firmu i podle názvu. Ale ona chce íčo.
"Noste si íča," dí nenávistně.
"Nejde to podle názvu?"
"Noste si íča."
Našla to podle názvu. Zmáčkla enter a stroj vytiskl osvědčení které mi umožňuje cpát Eurotelu peníze.
"Děkuju," řekl jsem.
"Noste si íča," zněla odpověď.
Neřekl jsem jí "na shledanou". Odpověděla by "noste si íča".
Co taky jiného bych mohl od státního úřadu za 70 korun za 5 minut chtít.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku