Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 28.2.2005
Svátek má Lumír




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Klaus : Bush
 >DOPRAVA: Traumatické empirie
 >KNIHA: Komunismus, nacismus a feminismus? (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Velká doba sněhuláků
 >FEJETON: Emigrantské sny
 >VĚDA: O jaderném reaktoru
 >ARCHITEKTURA: O vycházkách, přednáškách a nových knihách na prahu jara
 >PSÍ PŘÍHODY: Hodně ranní procházka
 >CHTIP: Takový normální domácí dialog
 >MEJLEM: Náš prezident není přece k smíchu!
 >PENÍZE.CZ: Trnitá je cesta daně na finanční úřad. Dorazí ta vaše?
 >POLITIKA: Odstraní-li se příčina, zmizí i následek
 >GENTLEMAN: Mlhy v minulosti
 >SVĚT: Zahraniční média o Putinovi
 >PRAHA: Městský policista = nelidský policajt

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
28.2. DOPRAVA: Traumatické empirie
Jan Beneš

Příjemné na tom je, že všichni byli prostě prima. Vysloveně tak zvaná pohoda. Ale jinak úplně bezmocní. Život prostě není peříčko a nelze ho odfouknout a nanejvýše si můžeme říci: „Co, zajíčku, co je ti, že nemůžeš skákati?“

Třebaže v tomto případě to nebyl zajíček, ale králík. Jak se ukáže. Ale i ten je v tom nevinně.

Na Tři krále, kousek od Moravského Berouna, ta ves se jmenuje Májůvky, byly ten večer či nadcházející noc čtyři nad nulou a pršelo. Pršelo tak, že jsem musel zapnout stěrače na plný výkon a ještě to dost nestíhaly. Silnice, svého čísla 46, je tam samá zatáčka a ta, kde se to stalo, je jednou z těch, které se moc rychle projet nedají. I kdyby nepršelo a stěrače to stíhaly sebrat. Takže jsem opravdu rychle nejel. Jenže pokud je na vozovce led, to čemu se v Americe říká black ice, nevyjde vám to ani docela pomalu. Auto se sice srovnalo za předními koly do nového směru, ale nenásledovalo je. Ten pocit překvapení, když se docela pomalu, a to bokem, šinete někam, kam se prostě s autem nehodí zabrousit. Vědomí, jak dokonale k ničemu jsou ta drahá udělátka značená hůlkovými písmeny, do automobilů nynčko montovaná, když se pak koulíte nějakých patnáct metrů po stráni dolů. Včetně pokusu dostat se z toho přidáním plynu.

No, vylezl jsem z toho kolem dokola po mnohých otáčkách podél své podélné osy pomačkaného vraku dole v bažinu zabořeného, sám díky Bohu v jednom kuse a nepoškozen. Vyškrábal se na silnici, přivolal policajty a policajti přijeli. Těžko jim to na tom ledu šlo, ale přijeli. Byli prima. Pokývali hlavami a ze všeho nejdřív zavolali sypače. Však vozy do kopce nemohly a těm šinoucím se dolů zas policisté hlavně uhýbali z cesty. Zavolali i odtahovku, sepsali to a dali mi pouhou tisícovku pokuty. Neb jsem nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky, atd., znáte to. A vyložili mi, jakou jsem to měl kliku, kolik lidí už se právě tady rozmlátilo, případně zabilo (nezapomeň na tu Polku, co tu uhořela). A proč na tom místě nejsou svodidla není přece jejich starost. A proč nebyla silnice posypaná včas jakbysmet.

Samozřejmě, kdyby tam byla svodidla, nanejvýše bych odřel cosi na kastli, ale policie tu není od toho, aby někde montovala svodidla. Neví tohle každý? A sypači nemohou být všude.

Takže, když to spočítáme. Zaplatil jsem si sice ABS a ta další udělátka, ale před smykem na černém ledu mne to neuchránilo. Také dálniční nálepku, včas i na rok 2005, což by se mohlo i mělo odrazit třeba na tom sypání. Ačkoli ta silnice číslo 46 rozhodně není dálnice, takže zase třeba ne.

Ale všichni byli prima, nepřeháním. Věděli, že je malér. Můj malér. Kámoš G. mi sehnal za pomoci jiných kámošů odvoz domů a odtahovka, sic neuatorisovaná pojišťovnou, odtáhla můj vrak až do Prahy za částku menší než stojí dnes přeprava koně. Pojišťovna se pak zachovala slušně a zaplatila to, ačkoli to nebyl jejich autorisovaný odtahovák. Pohoda.

V Horoměřicích to u dealera mé značky opravdu odborně opravili a za pět týdnů jsem už mohl opět jezdit a hotovil se k tomu, když ouha. S předním sklem odešla na ty Tří krále i dálniční nálepka. Zůstal mi z ní jen vlastnický kupon. On strom, který byl na té stráni vzal při tom koulení jednou haluzí právě do ní. Ze skla, byť bezpečnostního, nezbylo mnoho a z nálepky už opravdu nic. Ostatně museli hned vedle dávat i nový sloupek.

Takže nálepka. Prý na to má ministerstvo financí vyhlášku. Tedy co jeden má dělat, když si poslušen zákona nálepku koupí, ale pak o ni například tak jako já zase přijde. Ministerstvo financí tudíž myslelo i na mne. Jak hezké od takového ministerstva.

Tudíž telefon na to ministerstvo. Slečna či paní je příjemná a spojí mne kamsi, kde je jiná zas velmi prima a příjemná paní, která mi sdělí, že ona není přes nálepky, na to že je zvláštní oddělení. (Vida.) A přepojí mne tam. Na zvláštním oddělení mi jiný příjemný ženský hlas sdělí, že o zničené nálepky se stará pan Králík (specialista), ale kamsi si odskočil. Mám zavolat později, tedy až zase přiskočí. I ta byla milá a pohodová.

Za hodinu se tak už stalo a pan Králík sám mi sdělí, že mám a musím mít ten nákupní kupon. Přísně dodá, že od známky letošní. Pak záznam o nehodě, účet za opravu. S tím vším dostavím se na policii, kde mi vydají formulář žádosti o novou známku, s nímž půjdu na pověřenou poštu a tam mi známku vydají.

Na policii se mi vysmějí. Zkusím to tudíž přímo na poště; ta v Dobříši se ukazuje tou pověřenou, ale hezké a opravdu zase příjemné slečny mi sdělí, že pan Králík mne může sice přesvědčovat o jiném, ale ony vydají novu známku teprve tenkrát, dostane-li se jim zbytků té zničené, kupon svědčící o koupi nepotřebují a nazdar. Ba ani nějaké policejní potvrzení. Tak, holoubku, vysoko jsi se podíval, třeba bujarou hlavu srazit.

Takže jsem to svěřil opět ministerstvu a poslal specialistům na známky tento list:

PT ministerstvu financí
Oddělení specialistů na dálniční známky

Re: Náš rozhovor a vaše rady dne 23. II. t.r. (linka 4113)

Vážení přátelé,

jsem Vám nesmírně zavázán za neocenitelné rady, jež mi byly dnes poskytnuty ad vocem úředního postupu – „vyřízení provedení postupu dálniční známka nahrazení“.

T.j. zopakuji: S kuponem a potvrzením o opravě si dojít na policii, která vystaví potvrzení o hlášení a vydá formulář žádosti k náhradě, se kterým pak nutno dojít na pověřenou poštu, která vydá známku novou.

Bohužel, tyto rady nebyly přijaty orgány Policie České republiky příznivě. Oddělení Mníšek pod Brdy doporučilo koupit si známku novou; odd. Dobříš sdělilo, že žádná potvrzení neposkytují a ostatně slyší tuhle koninu poprvé.

Neb jsem svoji povinnost splnil a známku si na rok 2005 koupil, ačkoli stav našich dopravních tepen nesvědčí o tom, že s mým penízem nakládáno účelně, opravdu nepociťuji nutnost kupovat si známku další.

V příloze tohoto listu tudíž nalézáte.

1) kopii kuponu originální známky včetně rubu s číslem vozidla.
2) kopii záznamu o nehodě Policie ČR Moravský Beroun se záznamem o zničení čelního skla
3) kopii stránky účtu za opravu vozidla s vyznačením jeho výměny za nové.

Neb nehodlám trávit svá poslední mladá léta (jest mi 69) obíháním úřadů a přijímáním rad dobrých k ničemu, sděluji, že svěřuji, co orgánům nejkompetentnějším, vyřízení této záležitosti do vašich zajisté nejpovolanějších rukou.

Policii pídící se po známce budu se prokazovat kuponem a kopií tohoto listu až do té doby, než mi laskavě zašlete novou známku.

Se zdvořilým pozdravem

Váš

Jan Beneš


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku