Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 28.2.2005
Svátek má Lumír




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Klaus : Bush
 >DOPRAVA: Traumatické empirie
 >KNIHA: Komunismus, nacismus a feminismus? (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Velká doba sněhuláků
 >FEJETON: Emigrantské sny
 >VĚDA: O jaderném reaktoru
 >ARCHITEKTURA: O vycházkách, přednáškách a nových knihách na prahu jara
 >PSÍ PŘÍHODY: Hodně ranní procházka
 >CHTIP: Takový normální domácí dialog
 >MEJLEM: Náš prezident není přece k smíchu!
 >PENÍZE.CZ: Trnitá je cesta daně na finanční úřad. Dorazí ta vaše?
 >POLITIKA: Odstraní-li se příčina, zmizí i následek
 >GENTLEMAN: Mlhy v minulosti
 >SVĚT: Zahraniční média o Putinovi
 >PRAHA: Městský policista = nelidský policajt

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
28.2. PSÍ PŘÍHODY: Hodně ranní procházka
Ondřej Neff

Na jiném místě si pochvaluji úžasnou zimu. Například: je zima, pořád zimní období, s mrazem a sněhem, a ráno už je světlo! Vyrazili jsme v neděli ráno s Bartem hodně brzy, hned po sedmé, protože jsem měl v Institutu digi fotografie celý den seminář. Obzor byl lososový, nikde nikdo, bylo nedopsáno, jak nazývám tento stav, kdy široko daleko není ani jedlý, ani nejedlý pes.
Bart pobíhal velmi pyšně a dával najevo, že celá ta zasněžená krajina mu patří. Nebo dokonce ho napadlo, že je to jeho dílo! V noci sněžilo a nikde nebyly žádné stopy, kráčeli jsme po staré Mrázovce jako první, já zanechával veliké šlápoty po botách pohorkách, Bart popisoval sněžnou pláň složitým zápisem svých ťapek. Kdyby tam někdo namaloval notovou osnovu a zahrál podle našich not, mým notám by asi odpovídal buben: bum, bum, bum. Hodně monotónní muzika. Navíc, snažil jsem se, abych monotónnost zachoval. Kdybych sebou někde říznul, musely by třísknout činely a někdo, kdo by na takovém koncerte podřimoval, aby se mohl vzbudit.
Hudba podle Bartových not by vypadala jinak. Musím se poradit se Stivínem, jak ji instrumentalizovat. Klarinet by byl dobrý, jenže na klarinet by se hodily stopy nějakého drobnějšího psa. Bart má přece jen pořádné šlápoty. Možná tedy, že by se hodil nějaký saxofon, hodně nízko zvukově posazený. Hrál by a hrál, pokud ovšem bychom nepotkali jedlého psa. Pak by musel spustit celý orchestr, něco ve stylu Čajkovského předehry 1812.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku