Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.3.2005
Svátek má Kamil




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: ČSSD je ještě možné zachránit
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 1
 >POLITIKA: Kašpárci české politiky
 >MÉDIA: Bude Vladimír Špidla rezignovat?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ty zatracený zmetkové
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Dr. Sex neboli Alfred C. Kinsey ve filmu
 >EXULANTI: Oregonská stezka
 >SPOLEČNOST: Aktivisté nám to spočítají
 >PSÍ PŘÍHODY: Kterak Iris pomáhala honit míček
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Bez referenda nelze
 >DOKUMENT: Co neslyšel Stanislav Gross
 >PENÍZE.CZ: Zdravotní pojištění: dani z příjmů v patách
 >EKONOMIKA: Středoevropské trhy se vyvíjejí hekticky
 >EVROPA: Pohádky pana europoslance Leinena
 >KNIHA: Komunismus, nacismus a feminismus? (2)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
3.3. ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 1
Ota Ulč

Patrně zásluhou globálního oteplování stále teď třeskutěji mrzneme. Takže jsme se v prosinci 2004 rozhodli od nepohody se aspoň dočasně vzdálit, a to do dvou míst. Tím jedním byl Singapur, má oblíbená končina, kterou vždy prezentuji jako důkaz obrovského úspěchu maličkého ostrovního státu v tropech, bez přírodních zdrojů, ani unce zlata či krůpěj ropy, ale zato s inteligentním obyvatelstvem a stejně tak si počínající vládou, která nekopíruje západní demokratický mustr.

A druhou pak zastávkou by byl bájný ostrov Bali, podivuhodná hinduistická oáza, unikát v onom převážně muslimském sousedství, který v říjnu 2002 hodně krvavě postihl mezinárodní terorismus. Kontaktoval jsem State Department ve Washingtonu zjistit jeho stanovisko k cestám takovým směrem. Úřad doporučil odložit veškeré „nikoliv nezbytné“ (non=essential) cesty do Indonésie, a ti, kteří se přesto rozhodnou cestu podniknout, nechť tak činí s příkladnou bdělostí a ostražitostí. Doporučeno kontaktovat reprezentanta americké vlády na Bali (U.S. Consular Agent), dodržovat tzv.low profile, neupozorňovat na sebe příliš amerikánským oblečením a manýry, vyhýbat se rutinnímu, opakovanému a tím i předvídatelnému počínání, vyhýbat se davům a demonstracím. Jako typický Yankee snad nevypadám a moje manželka ještě míň. Takže pojedeme.

Rezervovali jsme si letenky na leden 2005 a o Vánocích v den svatého Štěpána se dostavila pohroma biblických proporcí: tsunami -- slovo japonského původu, do té doby v české mluvě pramálo používané. Já jsem se tímto zkázonosným fenoménem před časem zabýval v kapitole o Nové Guineji, kde pobřeží bylo takto zasaženo, několik vesnic a pár tisíc domorodců pohřbeno. Svět ale událost na tak vzdálené výspě pramálo zaznamenal. Tentokrát to ale postihlo sto tisíc, dvě stě tisíc obětí včetně evropských turistů, tato tsunami prý udeřila s vehemencí milionu Hirošim čili něco naprosto nepředstavitelného - s naším dodatečným pokorným přiznáním, jak za takového úderu přírody jsme vlastně maličcí. Epicentrem katastrofy byla indonéská oblast Aceh na Sumatře, kde jsem v blízkém sousedství minule pobýval v milionovém městě Medanu u vyženěného příbuzenstva a tentokrát tam nemínil zamířit.

- - -

Nevládní organizace (NGO – Non-Governmental Organization) jménem Transparency International v roce 1995 začala zveřejňovat celosvětové tabulky

poctivosti, integrity států světa. Je to hodnocení na škále od optimálních deseti bodů (perfektní poctivost, totální integrita) po nulu (absolutní korupce). Tristní zjištění: 7 z 10 zemí nedocílilo průměr 5 a v případě zemí tzv. rozvojových těchto provinilců je velikánská, devadesátiprocentní, většina, a polovina jich ani nedosáhla ke stupni 3. Nejbídněji dopadá Afrika, kde nejlepší výsledky má pouštní Botswana (6,6) a zcela nejhorší má ropou oplývající Nigérie (1,4). Nejlepší výsledky má Evropa severní. Česká republika si za rok 2003 polepšila - popolezla z hodnocení 3,7 na 3,9 - stále nijak úchvatný výkon, ale tím se dostala do prostředku peletonu, na 54. až 56.místo, spolu s Brazílií a Bulharskem.

A mezi těmi nejúspěšnějšími, na 5. místě s počtem 9,4 bodů, líp než co docílily Švédsko, Norsko, Holandsko či Švýcarsko, se umístnil jeden asijský stát, ostrovní státeček Singapur. Češi, slyšte ty výsledky: od nezávislosti v roce 1965 až do začátku jednadvacátého století průměrný per capita roční příjem vzrostl téměř stonásobně (z 300 USD na 27,740 USD). Takový výkon si zaslouží naši pozornost.

Jde o útvar pojmenovaný omylem. Proč Singapura – Město lvů, kde přece vládci zvířecí říše nikdy nepobývali? Prý se ale jednou vyskytl zatoulaný tygr a krátkozraký domorodec si ho spletl se lvem (singh).

Velká Británie byla Singapuru nejen porodní bábou, ale i matkou. V roce 1819 do šlechtického stavu posléze povýšený imperialista Thomas Stamford Raffles si usmyslel vytvořit obchodní bázi pro Východoindickou společnost právě tam, na močálovitém ostrově, kde všeho všudy sídlilo pár rybářů. Tady za druhé světové války utrpělo britské impérium svůj mrtvičný záchvat a již se nikdy pořádně nevzpamatovalo. Tam zakopl a z louže se již nezvedl bílý kolonialismus. Představte si tu drzost: v naprostém rozporu s britskými štábními učebnicemi, které kategoricky předpověděly útok z moře, Japonci šli na Brity od lesa, tj. od džungle ze severu, a obránce s kanony, pevně namířenými opačným směrem, roznesli na kopytech. Stalingrad to kolonialismu, tam se rozpadl mýtus nepřemožitelného bílého muže.

O rozsahu pouhých 636 čtverečních kilometrů (čili vzdálenost Plzeň-Klatovy krát Plzeň-Rokycany) a s něco málo přes tři miliony obyvatel (77% Číňané, 14% Malajci, 7% Indové) má čtyři oficiální řeči: čínštinu, angličtinu, malajštinu a tamilštinu (jazyk jihoindický) a rovněž čtyři hlavní náboženství: buddhismus, islám, hinduismus a křesťanství. V současné době se s Hongkongem předhání o primát nejpilnějšího přístavu na světě, s New Yorkem, Rotterdamem a Yokohamou v pozadí. Však polovina všeho zboží světa pluje tamější malackou úžinou.

V porovnání s jinými přístavy Singapur není nijak zvlášť hříšná Sodoma a Gomora. Jednu specialitu jsme kdysi však zaznamenali. Kolem půlnoci oživla Bugis Street, ulice transvestitů. Vynořili se muži převlečení za ženy, za krásné ženy. Nejznamenitější se pohybovaly(i) v doprovodu tělesných strážců a vše ovíjela příjemně neformální atmosféra. Té již není zásluhou výstavby, jejíž součástí byl i vznik nové stanice metra právě tam.

Poprvé jsem byl v Singapuru v dávném roce 1967 a tehdy se s žádným Čechem nepotkal. Málem jsem se ale střetl s Maďarem, sousedem Středoevropanem. V hotelu jsme si zrovna pochvalovali sečuánskou polévku, připomínající hodně kořeněnou verzi naší drštkové, když se od barového pultu začaly ozývat zvuky a nejhlasitěji se projevoval chlapík, který mi připomínal grófa Bobbyho v uherském provedení.

Neodolal jsem a přistoupil s otázkou: “Promiňte, pane, nejste vy maďarský hrabě?”

Pečlivě upravený krasavec s vizáží hollywoodského milovníka z třicátých let, bez překvapení odpověděl: “Nikoliv, jsem markýz z Malty.”

Ten večer, jakož i za těch dalších, mnoho alkoholu kolovalo v jeho údajně modré krvi. “Milý pane,vždyť je to tady úplná diktatura! Policajta tady nepodplatíte, jen si to představte! Na ostrově už nenajdete ani hada. Už tu neuvidíte domorodou chatrč, už jen tahle prokletá moderna,” bědoval pamětník starých, údajně lepších časů. Středem jeho nelibosti a hlavním zloduchem pro něj byl Lee Kuan Yew, o prosperitu a pořádek nejvíc se zaslouživší otec vlasti a hlava státu, víc osvícený autokrat než bezbřehý demokrat. Úspěšně usiluje o rozkvět země a společnosti – ale ne za jakoukoliv cenu.

Za té první naší návštěvy Singapur ještě dělal dojem nevábné, dost i páchnoucí končiny, s plesnivými baráky na spadnutí, se znečistěnou, biologicky mrtvou řekou. Po soumraku uléhali před obchody hlídající Indové v turbanech a podvlékačkách.

A mrtvá řeka po letech ožila, mrskají se v ní zdravé rybičky. Přemnohé rozkvetlo. Moderní, až extravagantní počiny architektů, mezi nimi slavná jména jako například I.M. Pei, čínský Američan či americký Číňan, jehož tradicionalisté proklínají za onu průhlednou pyramidu, spáchanou před pařížským Louvrem.

V centru města se výstavba soustřeďuje na komerční komplexy. Finančnictví dále mohutní, od Bank of China po Bank of Tokio, od Deutsche Bank po Chase Manhattan Bank, od Banque Nationale de Paris po Chung Khiaw Bank.

Hotely světové kvality a reputace – Carlton, Hilton, Hyatt, Sheraton, Mandarin se stejným managementem jako legendární Peninsula v Hongkongu, Dynasty Hotel, vystavěný ve tvaru honosné pagody. Business Traveller, zdroj značné váhy, uveřejnil tabulku deseti nejlepších hotelů na světě. Devět jich je v Asii, desátý v USA (hotel Plaza v New Yorku), nic v Evropě. A jako numero uno v tomto globálním šampionátu byl vyhodnocen singapurský hotel Shangri-La, majetek místního cukrového krále.

Jednou k půlnoci jsme tam zavítali. Mám potíž s popsáním místa a dojmu. Částečně to moderní opera, umělecká galerie, skulptury, reliéfy, luxusní obchůdky a foyery. Zapadl jsem ve vestibulu do fotelu a pozoroval okolí - elegance a zejména mládí, ouvej. Číšnice krasavice se sklání, sukně se jí rozevírá až ke kyčli. Všechny znamenité hotely zaměstnávají taková top quality zjevení, s týmž svůdným nikoliv výstřihem, ale rozstřihem. Designér jejich úborů by si zasloužil Nobelovu cenu.

Kombinace hotelů a obchodních center, vše pod jednou střechou. Marina Square, trojúhelník hotelů Pan Pacific, Marina Mandarin a Oriental Singapore, propojených koridory s tucty obchodů. Všude zeleň, fontány a lahodná klimatizace. Kdokoliv může vejít a setrvat a nepovalují se tam vagabundi, jak leckde jinde bývá zvykem.

Velká města mají své proslulé ulice – Pátou Avenue, Champs-Elysées, Oxford Street, Kurfürstendamm, Via Veneto. Nejproslulejší ulicí v Singapuru je Orchard Road – kolonáda, promenáda, ono naše staročeské korzo podél nóbl hotelů a obchodů, kde se údajně prodá 80 procent všeho zboží v zemi. Nahlížíme do výkladů s výběrem, aniž vidíme mnoho cenovek. “Jestliže se musíte ptát na cenu, tak si tohle zboží zjevně nemůžete dovolit.” Občas cena uvedena byla, například 500 singapurských (čili tehdy 250 amerických) dolarů za jednu pánskou košili. První své auto, Dodge 1956, jsem v Americe koupil za deset dolarů. Utratit za kapesník sumu, z níž by mohla rok žít početná rodina! Nakupovat jsme viděli zejména Japonce, tedy ty, kteří prohráli druhou světovou válku a ze Singapuru se museli potupně odklidit.

Vzrušila nás zpráva v The Strait Times, že na Orchard Road, boulevardu hojnosti a luxusu, policie lapila pythona, jeden a půl metru dlouhého. Plaz slezl ze stromu na tom nejcivilizovanějším korzu. A maltský markýz si nám kdysi stěžoval, že už tam nic takového není.

Doprava plyne harmonicky, jaký to kontrast s mnoha metropolemi Afriky a Asie, kde stát již de facto odumřel, anarchističtí motoristé a chodci si počínají zcela po svém a výsledkem je beznadějný chaos a zácpa. V Singapuru ale na červenou do vozovky zpravidla nikdo nevkročí, poněvadž – rovněž zpravidla – by dostal mastnou pokutu. Odhoďte na ulici papírek a neúplatný policista zasáhne. Odhození špačka cigarety přijde na několik set dolarů a sazby se nadále zvyšují, spíš přísností než inflací.

Kde minule převládala džungle, teď vede silnice, podél zeleně, do níž aby se vstupovalo a našlapovalo zvlášť opatrně. Bydlení v chatrčích pod palmami vypadá romanticky spíš zvenčí než uvnitř. Pokračuje tam high rise čili “vysokopodlažní” výstavba. Každých 20 minut přijde do provozu nová bytová jednotka – 3 za hodinu, 72 za den, 26.280 za rok. V roce 1989 v novostavbách v zeleném prostředí, v prostoru, kde není člověčinou nadupáno, žilo 86 procent všeho národa a většina z nich byt vlastnila. Anthony Lewis, významný americký žurnalista a vůbec žádný příznivec autoritářských režimů, po návštěvě Singapuru přiznal (The New York Times, 6.srpna 1993), že “Tohle musí být nejlépe plánované a nejdokonaleji spravované město na světě.”

BUDE POKRAČOVÁNO




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku