Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 1.3.2005
Svátek má Bedřich




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Případné proměny nepředstavitelného v realitu
 >GLOSA: Vážně se v politice nevyznáme?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Proč mina Claymore vrhá kuličková ložiska
 >SPOLEČNOST: Kádrování policajtů
 >KLIMATICKÉ ZMĚNY: Katastrofa opravdu přijde...
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Mám ji!
 >DETEKTIVKA: Všech pět pohromadě
 >CHTIP: Zkouška z fyziky
 >POVÍDKA: Těžko na cvičišti...
 >PENÍZE.CZ: Legislativní perla motivuje naruby
 >MÉDIA: Klaus : Bush
 >DOPRAVA: Traumatické empirie
 >KNIHA: Komunismus, nacismus a feminismus? (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Velká doba sněhuláků
 >FEJETON: Emigrantské sny

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
1.3. KLIMATICKÉ ZMĚNY: Katastrofa opravdu přijde...
Ivan Brezina

…ale místo globálního oteplování ji způsobí Kjótský protokol.

Minulý týden jsem na Psu zveřejnil článek o tom, jak byla v roce 1996 zmanipulována zpráva Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC), na které byl později založen Kjótský protokol o omezení skleníkových plynů (text článku). O reakci jsem pořádal vedoucího oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu Jana Pretela, který se jednání IPCC účastnil od roku 1997. Jeho reakce je zde.

Pretel popsal, jak zprávy IPCC vznikají: expertní tým shromáždí vědecké podklady a připraví pracovní verzi, která pak prochází složitým recenzním řízením. Teprve poté je zpráva publikována. Tím větším podvodem na autorech zprávy a na světové veřejnosti pak je to, čeho se v roce 1995 dopustil tehdejší hlavní editor klíčové 8 kapitoly zprávy IPCC Benjamin Santer - na příkaz tehdejšího předsedy IPCC Johna Houghtona a politika Timothy Wirtha do zprávy po recenzním řízení(!) tajně vložil přes čtyřicet neautorizovaných změn. Zásadním způsobem tak posunul její vyznění, aby tím vyfabrikoval chybějící důkazy pro tvrzení politiků, že lidstvo mění klima. Že k této manipulaci došlo Pretel nevylučuje - uvádí, že to "nemůže potvrdit ani vyvrátit", protože o tom neví. Podvod přitom kritizovaly vážené přírodovědecké časopisy Nature a Science a jeho podrobný popis včetně přehledu santerových neautorizovaných změn je dostupný zde. Mějme ho tedy za prokázaný.

Čtenář, užívající nick "klimatolog" v diskusi k mému článku napsal: "Bavme se o nákladech na snížení antropogenního podílu na ovlivňování klimatu na jedné straně a o možných ekonomických důsledcích na změny klimatu na straně druhé." Čtenář s nickem "chatgar" dodal: "Je pěkné, že pan Brezina vyčíslil cenu Kjótského protokolu. Jen zapoměl vyčíslit cenu alternativy - tedy zavržení Kjóta".

To jsou slova do pranice. Nejprve ale krátký úvod, který čtenáři požadovaná čísla zasadí do patřičného kontextu.

Poplašná zpráva

Koncem ledna nám média naservírovala další z děsivých zpráv o globálním oteplování. Podle studie mezinárodního týmu Meeting the climatic challenge (MTCC) se během následujících desetiletí zvýší koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší na 400 ppm. Dojde tím prý k oteplení o 2 C, které způsobí nevratnou skokovou změnu klimatu. Ta mimo jiné přinese podstatné snížení zemědělských výnosů, výrazné zvýšení počtu lidí ohrožených nedostatkem pitné vody či plošné důsledky pro lidské zdraví. "Naše planeta je ohrožena," prohlásil britský poslanec Stephen Byers, který panelu MTCC předsedal. "Klimatická změna je tikající ekologická časovaná bomba."

Obratem se ale ukázalo, že šlo jen o lacinou sci-fi. Oteplení o 2 C, které má způsobit skokovou změnu, členové MTCC "střelili" jen tak od oka. "Nikdy jsem neslyšel, že právě koncentrace 400 ppm oxidu uhličitého má být kritickým bodem, který by měl mít katastrofální důsledky," komentoval to pro Lidové noviny Radan Huth z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd. Hollywoodští filmaři měli na rozdíl od MTCC aspoň smysl pro humor. Ameriku, kterou ekologisté kritizují za bojkot snah o snížení emisí skleníkových plynů, ve filmu Den poté za trest zmrazili novou dobou ledovou.

Žádný důvod k panice

Kde se nepodložené strašení vzalo? MTCC není žádným vědeckým panelem - zasedá v něm například bývalý britský ministr průmyslu a dopravy, americká senátorka či premiér australského Nového Jižního Walesu. Takže to spíš vypadá, jakoby se za ekologické odborníky prohlásili ti, kdo šli právě náhodou kolem. "Zpráva nepřináší žádné nové poznatky, týkající se změny klimatu," řekl ČTK Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu. Nebyla tedy "závažná" (jak prohlašoval bývalý ministr životního prostředí Bedřich Moldan) ani "velmi důležitá" (jak tvrdilo Hnutí Duha). Ve skutečnosti šlo jen o snůšku banalit přežvýkaných politiky do podoby katastrofického scénáře. Proč tedy zpráva vzbudila takový rozruch? Asi má pravdu americký klimatolog Patrick Michaels, který novinářům vyčítá "absolutní nedostatek kritického hodnocení environmentální paniky".

Skutečná vědecká konference o globálním oteplování se v Londýně konala až za dva dny po zveřejnění zprávy MTCC. Pořádala ji britská Scientific Alliance, sdružující klimatické skeptiky (viz zde). V českém tisku se o ní neobjevila ani zmínka - ve srovnání s katastrofickou zprávou MTCC to totiž byla vlastně nuda. Profesor Fred Singer, bývalý ředitel americké Satelitní služby pro výzkum počasí, konferenci Scientific Alliance pro BBC shrnul těmito slovy: "Určitě není důvod k panice, protože oteplování způsobené zvýšenou produkcí skleníkových plynů je nevýznamné. Nezdá se, že bude patrné ani za sto let, a pokud ano, dokážeme se na něj snadno adaptovat."

Hozená rukavice

Varování o blížícím se konci světa způsobeném skleníkovými plyny je novou inkarnací falešných proroctví manželů Meadowsových. Ve slavné knize Limity růstu (1972) Meadowsovi tvrdili, že v roce 1981 lidstvu dojdou zásoby zlata, 1985 rtuti, 1990 zinku atd. Nepoučitelní zachránci světa teď našli v globálním oteplování další plamenný meč, s jehož pomocí chtějí zabrzdit světový hospodářský růst a prosadit utopický ideál "trvale udržitelného života". "Nejvíc by na tom tratili obyčejní lidé," varuje Richard Lindzen, profesor klimatologie z amerického Massachusettského technologického institutu. "Bohatství, které by mohlo být využito ke zlepšení životních podmínek v rozvojových zemích, by bylo promrháno. Regulační aparát by okleštil individuální svobodu na bezprecedentní úrovni."

Zastánci globálního oteplování ho rádi označují za "prokázaný fakt". Klimatologové se přitom dodnes neshodnou, zda se vůbec otepluje (přesná satelitní a balónová měření to zpochybňují) a pokud ano, zda se to nějak vymyká z cyklu dlouhodobých přírodních fluktuací. Už vůbec není jasné, jestli za to může člověk. Zvedněme ale hozenou rukavici. Místo vyvracení tvrzení alarmistů se pokusme odpovědět na otázku co by se stalo, kdyby měli pravdu.

Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC) odhaduje, že do roku 2100 se teplota zvýší o 1,4 až 5,8 C. Prý je to děsivá zpráva. Jenže lidstvo nikdy nežilo ve stabilním světě a katastrofický scénář podceňuje naše adaptační a technologické schopnosti. Oteplování navíc nepřinese pouze problémy - při jeho hodnocení musíme vzít v úvahu i jeho pozitivní vlivy, o kterých alarmisté mlčí (viz rámeček dole pod textem). Rozumným přístupem k údajné klimatické změně je proto pečlivá analýza zisků a ztrát, kterou provedl dánský statistik Bjorn Lomborg ve svém bestselleru Skeptical environmentalist (2001). Záměrně přitom vyšel z nejhoršího scénáře IPCC. Za svou práci si Lomborg vysloužil nařčení z manipulace faktů a vědecké nepoctivosti. Dánský výbor pro vědeckou etiku ale nakonec loni v březnu konstatoval, že to Lomborgovi odpůrci nebyli schopni doložit žádnými věcnými argumenty (podrobnosti na www.lomborg.com).

Biliony dolarů vyhozených oknem

Kolik budou stát opatření, která alarmisté navrhují pro odvrácení údajné klimatické katastrofy? Připomeňme, že scénáře IPCC jsou založeny pouze na počítačových modelech, které nebyly nikdy potvrzeny reálně naměřenými daty. Počítačový model sestavil také William Nordhaus, profesor ekonomie na americké univerzitě Yale. Jeho program DICE (Dynamic integrated climate-economy model) vypočítal, že pokud nepodnikneme vůbec nic, mohly by nás negativní následky oteplování stát celkem asi 5 bilionů dolarů. Pokud se ho ale budeme snažit zastavit, bude to mnohem dražší. Globální omezení zvýšení teploty o 2,5 C by podle Nordhause přišlo na 7,8 bilionu USD, omezení o 1, 5 C 38 bilionu dolarů.

Co z toho plyne? Mnohem levnější než bojovat proti skleníkovým plynům je věnovat pouhý zlomek těchto peněz na adaptaci ke zvyšující se teplotě. K velmi podobnému závěru jako Lomborg dospěl i George Bush: "Ekonomický růst považuji za řešení, nikoli za problém. Jenom stát, který se rozvíjí, si totiž může dovolit investovat do nových technologií."

Lomborg shrnuje, že ušlechtilý záměr zastavit oteplování může snadno skončit tím, že globální komunitu zatíží výdaji mnohem vyššími než by přinesla sama klimatická změna. Není ostatně sám, kdo varuje, že jde o vyhazování peněz na nepravém místě. Už na podzim 2000 obvinil britský klimatolog Mick Kelly rozvinuté země, že "ignorují aktuální problémy dneška, protože jsou posedlé mlhavými hrozbami zítřka". Čas a peníze věnované úsilí o odstranění "špatně definovaného a spekulativního rizika" oteplování porovnal Kelly s možností odstranění hladomoru v Africe.

Loni v říjnu se v Kodani sešel panel osmi předních světových ekonomů včetně tří nositelů Nobelových cen. "Řekli jsme si: kdybychom teoreticky měli k dispozici 50 miliard dolarů, jak je utratit, aby to nejvíc prospělo světu?," vysvětlil novinářům Bjorn Lomborg, který panel svolal. Ekonomové definovali 32 hlavních světových problémů od hladu přes nemoci až třeba po nedostatek pitné vody a provedli u nich analýzu potenciálních nákladů a zisku ("cost-benefit"). Nejlepší investicí se ukázala být kontrola nemoci AIDS - zisk byl 40 x větší než náklady. Následovalo vyřešení podvýživy, odstranění bariér volného obchodu, boj proti malárii a další stále méně výhodné investice. Globální oteplování se ocitlo až na konci seznamu.

Implementace Kjótského protokolu bude stát více než 150 miliard dolarů ročně. Organizace UNICEF přitom odhaduje, že už za polovinu této částky by bylo možno zajistit všem obyvatelům Třetího světa pitnou vodu, zdravotní péči a vzdělání. Každý rok by to zachránilo dva milony lidských životů a zabránilo by to půl miliardě vážných onemocnění. Bojovníci proti oteplování tedy mají na svědomí humanitární katastrofu. "Iniciativy jako je Kjótský protokol jsou neužitečné," shrnuje Lomborg. "Neutrácejme peníze na problémy, se kterými stejně nemůžeme mnoho udělat. Začněme raději tam, kde můžeme vykonat nejvíc dobra za nejnižší cenu."

(Psáno pro časopis pravicové většiny 51 Pro a Neviditelného psa)

POZITIVNÍ DŮSLEDKY OTEPLOVÁNÍ:

Zemědělství. Většina rostlin lépe prospívá v teplejším prostředí s vyšším obsahem oxidu uhličitého. Oteplování navíc přinese i větší srážky a v chladném i mírném pásu prodlouží vegetační dobu. Sama zpráva IPCC z roku 2001 uvádí, že v rozvinutých zemích zřejmě klimatická změna způsobí jen malé změny zemědělské produkce a že tyto změny se dokonce "zdají být pozitivní". Ale co rozvojové země? IPCC podle Lomborga v jejich případě nebere v úvahu adaptační možnosti včetně vývoje nových kultivarů, které dokáží lépe využívat oxid uhličitý (dodejme, že klimatické změny tak otevírají velký prostor pro masívní nástup GMO rostlin). Nezávislé vegetační modely ukazují, že Země bude po oteplení celkově zelenější a produkce potravin se zvýší až o 80 %.

Zdraví. IPCC podle Lomborga ignoruje fakt, že teplejší klima sníží počet úmrtí na nemoci způsobené chladem. Statistiky přitom ukazují, že v zimních měsících umírá až o 20 % víc lidí než v létě. V USA zabije zima dvojnásobný počet lidí než horko a v Británii by tak podle jednoho z odhadů oteplování každou zimu "zachránilo" až 9000 lidských životů. Lomborg navíc cituje studie, podle kterých k oteplování dochází především v zimních měsících, v noci a v chladných oblastech. Zatímco v teplých oblastech se tedy teploty příliš nezvýší, přínosem pro obyvatele severního a mírného pásu budou kratší a mírnější zimy, ušetření nákladů za topení, oblečení a izolaci budov. "Lidé mají teplo rádi," shrnul před časem vědecký poradce ruského prezidenta Putina Andrej Illarionov. "Každého, kdo se obává globálního oteplování, zvu, aby přišel žít na Sibiř."

Počasí. Podle aktivistického Worldwatch institute už dnes klimatická změna způsobuje nárůst extrémních výkyvů počasí - způsobené škody byly v 90. letech více než pětkrát vyšší než v předcházející dekádě. Zpráva IPCC z roku 2001 ale nenašla žádnou "systematickou změnu ve frekvenci tornád, bouří a krupovití." Munich Re (jedna z největších světových pojišťoven) uvádí, že u přírodních rizik nelze doložit zvyšující se trend. Vyšší pojistné plnění je trochu tragikomicky důsledkem faktu, že se lidé prostě víc pojišťují. Další studie dokazují, že za větší rozsah přírodních katastrof nemohou klimatické, ale sociální změny. Se zvyšující se populační hustotou se lidé prostě tlačí i na nebezpečná místa. Příkladem mohou být třeba chatové kolonie v záplavových nivách českých řek, zničené povodněmi v srpnu 2002.




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku