Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.3.2005
Svátek má Gabriela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Grossomluva
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 2
 >EKOLOGIE: Pijavice z Tuvalu
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Proč je únor krátký a ústava EU dlouhá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zuřivej? Však taky měl důvod!
 >SPOLEČNOST: Vlažně proti rasismu
 >ARCHITEKTURA: Svítící krystaly a Olověný Dušan
 >PSÍ PŘÍHODY: Když jsou psi zticha
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Češi čtou
 >POVÍDKA: Slavné májové dny
 >CHTIP: Od této chvíle...
 >PENÍZE.CZ: Jak přespořit cílovou částku na radu spořitelny
 >POLITIKA: Staník, ne státník
 >REAKCE: O vypouštění rybníka mimo sezónu
 >POLITIKA: Premiérova "omluva" před státní vlajkou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
8.3. ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 2
Ota Ulč

Tak jako Singapur netrápí nezaměstnanost (zanedbatelná 3,4 procenta), není tam ani bytová nouze. Porovnejme s megaměsty kdekoliv, zejména ve třetím světě s kilometry ubohých, smrdutých brlohů. Většina měst v USA a zřejmě i mnohde jinde je bankrupt or subsidized. Město Singapur není ani to, ani ono. Stát na ně nemusí doplácet. Naopak, správa veřejných služeb vykazuje zisk. Elektřina nevysadí, z vodovodu nevytéká nic nahnědlého, páchnoucího. Rovněž se tam člověk nemusí bát, netísní ho všudypřítomný pocit nebezpečí a úzkostlivého střehu. Nepotulují se tam bandy agresivních výrostků. Provinilce, pokud se občas vyskytnou, trestají jednak vězením, jednak nářezem přes prdel (tzv.caning, výprask holí). Správně, výborně – není nad názornou agitaci. A ještě dřív, než se zadek zhojí, provinilým rukám je poručeno pracovat, převýchovně se tužit.

Na dosažení jedné z nejnižších kriminalit na světě má podíl důkladná prevence, bedlivost více než sta tisíc uličních výborů.a všeobecná občanská kázeň, jak v rodině, tak ve státě. V hygienicky dokonalém metru platí zákaz stravování. Interpretace zákazu je natolik bezbřehá, že pokutu riskuje i osoba se žvýkací gumou či bonbónkem v ústech.

Zde tedy pořádek, čistota a prosperita, kdežto v mnohém sousedství spíš chaos, špína a dost bídy. Cožpak se lidé podřizují disciplině dobrovolně, a když to není dobrovolné, copak je to za moderní stát, za demokracii? Veřejné záchody nejen ve třetím světě bývají dost hrůza, takže potřebná osoba si raději odskočí do buše, s rizikem, že se jí do hýždí zakousne nějaká ta šelma. V Singapuru na čistotu hygienických zařízení dohlížejí nejen hajzlbáby a hajzldědkové. Pokutuje se i nespláchnutí tzv. urinal čili mušle na močení pro pány ve stoje.

Ve školních kantinách je zakázáno prodávat zmrzlinu, neboť kazí zuby –péče o chrup. Elektronické video games jsou zakázány všude, že je to plytká, bezcenná, čas mařící zábava. V restauraci na zdi jsem postřehl vládní vyhlášku, že kdo nechá na talíři zbytky – víc než 100 gramů, bude potrestán částkou tolik a tolik, děti do 12 let poloviční sazbou. Co je komu do toho? Když mi nebude chutnat marinovaná ještěrka, proč se do konzumace nutit? Což páni vládní učitelé, s rákoskou v ruce, nemají nic lepšího na práci?

“Naše malá země je zemědělsky nesoběstačná, vše musíme dovážet, i vodu musíme kupovat v Malajsku – a o to nemravnější je plýtvání, když si uvědomíme, že na světě, nedaleko od nás, panuje hlad,” nejspíš bychom se dozvěděli. Osvícený to paternalismus.

Jak již víme, jméno zakladatele, autora, architekta je Lee Kuan Yew – Otec vlasti. S těmito otci ve třetím světě to zpravidla nedopadlo příliš slavně: Buď je svrhli (Nkrumah v Ghaně, Sukarno v Indonésii) nebo je nesvrhli (Nyerere v Tanzánii) a oni svou nezávislou, svobodnou zem přivedli k bankrotu. .Úspěch Singapuru je do značné míry výsledek úsilí jednoho člověka – schopného, skromného, nepodplatitelného, s autoritativními sklony. “Singapur je příliš malý k uplatnění jeho talentu,” charakterizoval ho Henry Kissinger. Lee vystudoval na univerzitě v Cambridge, jakož i jeho manželka, a zplodili několik talentovaných potomků. Na ministerských křeslech vesměs sedí vzdělaní technokraté. Početní fušeři a tyrani pokládají mimořádně úspěšné počínání Singapuru za neprominutelnou urážku. Pokrokové živly v západním světě se rovněž značně zlobí. Socialistická internacionála vyloučila Singapur ze svých řad.

“Brilantní pan ministerský předseda si doopravdy myslí, že ví, co je nejlepší pro jeho lidi,”napsal solidní časopis Freedom at Issue (červenec/září 1989).

Jenže co když on to doopravdy ví? Činy to již dokazoval dlouho. A že to pak není křišťálová demokracie? Inu, není. Má ale demokracie být cílem nebo jen prostředkem, nástrojem k dosažení cíle – příjemného, materiálně zajištěného, smysluplného života? Sebedokonalejší demokracie může degenerovat v chaos a ekonomickou mizerii. Když se tedy vylepšení života společnosti dá líp docílit jinou než perfektně demokratickou cestou, inu, budiž tomu tak.

Singapurská hůl a americká zadnice: z této kombinace se v roce 1994 zrodil incident s docela globálním dopadem. Tiskové agentury oznámily do světa, že Michael Fay, osmnáctiletý americký spratek z buržoazní rodiny rumunského původu, se ve volných chvílích zaobíral vandalstvím, sprejem poznamenal větší počet automobilů, též měnil jejich poznávací čísla a vrhal vejce.

Doma v Americe se nad takovou maličkostí zamhouří oči, lze se tak podepisovat i na vozidla policie. Nikoliv ale v důkladně spravovaném státečku na rovníku. Tamější soud vynesl rozsudek ve výši víc než 2.000 USD pokuty, čtyř měsíců pobytu za mřížemi a šesti ran holí na vandalovu zadnici.

Představa poškození těchto hýždí přiměla americké diplomaty k okamžitému protestu předsedovi nejvyššího soudu jménem Yong Pung How. I tehdejší prezident Clinton několikrát zaintervenoval a tak vyvolal údiv, že má tolik času zaobírat se takovou epizodou, při uvážení jeho jiných starostí (přece Bosna, Haiti, Somálsko – Kosovo, Osama a Monika pak poněkud později). William Safire, vlivný a zpravidla rozumný publicista, se rozběsnil, s obviněním o jakémsi blíže nespecifikovaném porušení mezinárodního práva a že prý Singapur je lawless – končina bez zákona. Ha, ha, ha.

V březnu 2003 na shromáždění potentátů v Manile, Mahathir Muhamad, tehdy ještě úřadující premiér Malajsie, prohlásil, že asijské hodnoty mají univerzální platnost, kdežto ty evropské jsou jen pro Evropany. A jménem mnohých obvinil Západ, že se snaží světu vnucovat cizí koncepty s nepříjemnými, nepřijatelnými prioritami, jako je důraz na právech jednotlivce, i když mohou být ke škodě blahu společnosti. Mezi těmi asijskými hodnotami velebil šetrnost, tvrdou práci, stabilitu, pořádek.

Toho jsme v Singapuru měli habaděj. Setkal jsem se s několika permanentně tam žijícími našinci a mámil z nich názory o tamějším životě. Oceňovali jeho kvalitu, v porovnání s poměry v sousedních zemích, ale rádi by přivítali menší dávku státního paternalismu. Jedna rodina například obdržela z Prahy videokazetu s filmem Věry Chytilové ”Faunovo příliš pozdní odpoledne” – a záběr s českými ňadry na plovárně chyběl, cenzoři je vystřihli. Museli si tedy přehrávat celý opus v jim neznámé řeči, tolik megahodin promarňováno tak jalovou činností.

BUDE POKRAČOVÁNO


Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku