Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 7.3.2005
Svátek má Tomáš




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Staník, ne státník
 >REAKCE: O vypouštění rybníka mimo sezónu
 >POLITIKA: Premiérova "omluva" před státní vlajkou
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oslíku, otřes se
 >PŘÍRODA: Zombie červ kostižer
 >LITERATURA: Prosté umění vraždy?
 >SPOLEČNOST: Negativně nebo pozitivně
 >PSÍ PŘÍHODY: Patálie s granulemi
 >POLEMIKA: Presumpce čeho?
 >CHTIP: Stupně zimy
 >JEDNOHUBKY: Člověče, nezlob se
 >PENÍZE.CZ: Hypoteční úvěry: zapeklité podmínky
 >PRÁVO: Jednání v EU ve věci softwarových patentů
 >DOKUMENT: Prohlášení k tzv. směrnici o softwarových patentech
 >PRÁVO: Směrnice EU týkající se softwarových patentů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
7.3. POLEMIKA: Presumpce čeho?
Lubomír Ptáček

Velmi mne překvapil názor pana Ondřeje Neffa v sobotních Lidových novinách (LN, 5.3.2005), kde jak v podtitulku článku nazvaného Podobnost čistě náhodná, tak i v samotném textu příspěvku říká, že musí platit presumpce politikovy bezúhonnosti, tedy vlastně presumpce neviny, což je jedna ze základních zásad v nejrůznějších civilizovaných právních systémech.

Pan Neff srovnává současnou Grossovu bytovou aféru, která hýbe naší politikou, s tím, jak získal byt předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek a přes určité podivné události provázející tento obchod se pan Neff domnívá, že "presumpce bezúhonnosti musí platit i v médiích".

Nějak se mi nedaří nalézt hlavní myšlenku tohoto článku, otázka nutnosti jakékoli presumpce zde není dostatečně jasně vysvětlena. Nevím, zda je nutno ji dodržovat jenom v případě Miroslava Kalouska vzhledem k dosud známým skutečnostem, dále nevím, proč se zdůrazňuje, že musí platit "i v médiích" - má se tedy za to, že jinde pochopitelně platí (před soudem jistě, ale například i při subjektivním rozhodování politika o setrvání ve funkci, při jeho nominaci na určitý post apod.).

Pokud by mělo jít o obecnou zásadu, tedy nikoli jen o případ předsedy Kalouska, je přece ve vyspělých zemích osvědčenou praxí, že naopak platí presumpce viny. Jakmile na politikovi ulpí stín vážného podezření, které nedokáže bez zbytečného otálení uspokojivě vyvrátit, vzdává se svých funkcí a hájí se už jako soukromý občan. A často se pak i obhájí, leč cesta zpět už nevede. Pro běžného občana by to byl princip nespravedlivý a nepřijatelný, zatímco u politiků se z mnoha důvodů jeví jako užitečný. Člověk přece nejde do politiky proto, aby tam řešil svoje podezřelé aféry, snažil se zbohatnout nebo se dokonce schovával před spravedlností. Na to není volič zvědavý a politik musí jasně dát najevo, že to chápe a je připraven odejít i za cenu křivdy spáchané na jeho kariéře. My Češi bychom mohli povídat! Jenomže občané boužel nemají na morální zásady politiků zákonný nárok. Jde pouze o akt vysoké politické kultury.

Abych se tedy vrátil k meritu článku: nevím, proč právě v případě politika Kalouska by měla platit presumpce neviny. A to se ještě pan Neff v článku zmiňuje o skandálních ekonomických poměrech, které panovaly v armádě za dob náměstkování pana Kalouska.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku