Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.3.2005
Svátek má Gabriela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Grossomluva
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 2
 >EKOLOGIE: Pijavice z Tuvalu
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Proč je únor krátký a ústava EU dlouhá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zuřivej? Však taky měl důvod!
 >SPOLEČNOST: Vlažně proti rasismu
 >ARCHITEKTURA: Svítící krystaly a Olověný Dušan
 >PSÍ PŘÍHODY: Když jsou psi zticha
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Češi čtou
 >POVÍDKA: Slavné májové dny
 >CHTIP: Od této chvíle...
 >PENÍZE.CZ: Jak přespořit cílovou částku na radu spořitelny
 >POLITIKA: Staník, ne státník
 >REAKCE: O vypouštění rybníka mimo sezónu
 >POLITIKA: Premiérova "omluva" před státní vlajkou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
8.3. RODINA A PŘÁTELÉ: Zuřivej? Však taky měl důvod!
Ondřej Neff

Včera jsem tu popisoval výjev k blízkosti Strossmayerova náměstí. Jiný pěkný výjev jsem viděl v neděli po poledni na Štefánikově třídě, u nás na Praze 5, nedaleko Anděla.
V neděli docela slušně sněžilo, zima ne a ne se vzdát, na chodníku se vytvořil docela slušný marast. Jdu po chodníku směrem k Andělu. Slyším hluk, ohlédnu se - a za mnou jede smetákové autíčko, něco jako multikára, má to radlici a kartáče a pucuje to chodník.
Po chodníku nechodilo moc lidí, jen tu a tam človíček a ten viděl už zdálky červenožlutou obludku a vyhnul se.
Jenom jeden pán se nevyhnul. Vylezl z auta na straně k chodníku a zůstal stát před otevřenými dveřmi zády k chodníku a u ucha měl mobil a telefonoval.
V tu chvíli jel kolem ten sněhomet. Nu, drobátko toho člověka omítnul a taky těmi otevřenými dveřmi vmetl dovnitř auta tak asi půl kubíku špinavého sněhu.
Bylo to trochu jako scénka z nějaké grotesky. Musel by se tomu smát každý, vyjma omítnutého pána a též dámy, která seděla za volantem toho auta.
Omítnutý pán se rozzuřil a ještě stačil kopnout sněhomet to zadního kola. Pak ho napadlo, že by bylo dobré sněhometníka polapit a zabít. Rozběhl se tedy a sněhomet pronásledoval. Nevím, jestli sněhometník věděl, že za ním omítnutý pán utíká. Prostě jel dál po chodníku a vesele sněhometal, a lidi, když ho viděli, uhýbali (protože netelefonovali). Sněhomet zajel za roh a za chvilku se vynořil na druhé straně ulice. Mohl bych si představovat, že ten pán by sněhomet vytrvale pronásledoval, až by ze sebe setřásl naomítaný sníh a dokonce by stačil uschnout, vlivem tělesného tepla a proudícího vzduchu.
Načež, až by sněhometníka dopadl, sněhometník by měl právo říci:
"Ano, ctěný pane, dost možná, že jsem dobytek, ale vy račte být suchý, PANE!"


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku