Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.3.2005
Svátek má Gabriela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Grossomluva
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 2
 >EKOLOGIE: Pijavice z Tuvalu
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Proč je únor krátký a ústava EU dlouhá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zuřivej? Však taky měl důvod!
 >SPOLEČNOST: Vlažně proti rasismu
 >ARCHITEKTURA: Svítící krystaly a Olověný Dušan
 >PSÍ PŘÍHODY: Když jsou psi zticha
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Češi čtou
 >POVÍDKA: Slavné májové dny
 >CHTIP: Od této chvíle...
 >PENÍZE.CZ: Jak přespořit cílovou částku na radu spořitelny
 >POLITIKA: Staník, ne státník
 >REAKCE: O vypouštění rybníka mimo sezónu
 >POLITIKA: Premiérova "omluva" před státní vlajkou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Architektura  
 
8.3. ARCHITEKTURA: Svítící krystaly a Olověný Dušan
Zdeněk Lukeš

Dnes vás pozvu na jednu poněkud neobvyklou výstavu. Koná se ve Fragnerově galerii na Betlémském náměstí v Praze. V nezvykle zatemněném sále svítí barevné krystaly - modely staveb dvou holandských architektů střední generace - Willema Jana Neutelingse (*1959) a Michaela Riedijka (*1964). Reprezentují současné trendy, u jejichž základů stojí osobnosti, jako Rem Koolhaas nebo skupina MVRDV, kterou jsem představil už před časem. U těchto dvou architektů je patrná inspirace meziválečnou avantgardou, sami přidávají motiv dekorovaného transparentního pláště některých staveb. Důležitá je hra se světlem, která propůjčuje jejich projektům zvláštní kouzlo. Každopádně se jedná o solitéry, které mohou působit stejně tak skvěle, jako i zbytečně agresivně. Záleží na kontextu.

Dále cituji z doprovodného letáku: V kontextu holandské je kancelář Neutelings Riedijk Architecten představitelem "heroického realismu". Oba architekti náleží ke generaci, která v 90. letech invenčním přehodnocením svého programu a využitím možností v rámci stavebních předpisů dokázala dát architektuře výrazný nový impuls. Neutelings Riedijk Architecten kombinují tento vnější pragmatismus s citem pro estetiku. Dokazují, že architektura je víc než jen doslovný překlad funkcí a programu: do svých návrhů explicitně zahrnují pojmy, jako jsou krása, sochařská kvalita, "hmatovost", evokace a okouzlení. Svými budovami se nesnaží oslovovat intelekt, ale chtějí působit přímo na smyslovou zkušenost. Používají a přetvářejí při tom vědomé tvary a obrazy z dějin architektury, z lidové kultury i každodenní skutečnosti a dávají jim nový význam. Staví charakteristické, téměř kultovní budovy s pozoruhodnou vlastní estetikou, která nenechává lhostejnými ani odborníky ani laiky.

Setkal jsem se s názorem, že tohle jsou jen takové hrátky, seriózní architektura vypadá jinak - tak, jak se staví kolem nás. Bez vizionářů by ale byla na světě nuda! Výstava potrvá do 10. dubna. Částečně se tedy překryje s vizemi našich studentů z pražské ČVUT, které budou od 18. března k vidění v Sovových mlýnech Medy Mládkové. Tam půjde o vítěze soutěže Spolku posluchačů architektury Olověný Dušan, kde studentské práce nehodnotí jejich kantoři, ale závislá porota. K této akci se ještě vrátím, neboť jsem byl členem letošní poroty.

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998




Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku