Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.3.2005
Svátek má Františka




  Výběr z vydání
 >ÚVAHA: Vzestup a pád Stanislava Grosse
 >1968: Odškodňovat by nemělo Česko
 >MÉDIA: Čtvrthodinka nenávisti
 >SPOLEČNOST: Původ korupce v České republice
 >EVROPA: Deset omylů Václava Klause
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jiné kafe
 >GLOSA: Honička pro šťouraly
 >8. BŘEZEN: Co vlastně máme slavit?
 >PSÍ PŘÍHODY: Ten hnusný flek
 >ÚVAHA: Proč honit pavouky ze starých foliantů?
 >INTERNET: Oběti přesměrování zažalují Český Telecom
 >NÁZOR: Otevřený dopis poslancům Parlamentu ČR
 >HISTORIE: V těžkých dobách (5/20)
 >CHTIP: Alkohol
 >PENÍZE.CZ: Rozměnit? Spíš než v bance, raději v trafice

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
9.3. EVROPA: Deset omylů Václava Klause
Jaroslav Kalenda

Prezident Václav Klaus ve svém "desateru", opíraje se o argumenty vyplývající z textu "Evropské Ústavy", vyjádřil k této Ústavě svůj jednoznačný názor. Předpokládám, že jeho záměrem bylo vyvolat před schvalováním Ústavy v ČR politickou a odbornou debatu (diskusi) k jejímu textu, k níž již několikrát bezúspěšně vyzýval. Zatím to vypadá tak, že ani takto jednoznačně negativně formulované stanovisko nevyprovokovalo jediného politika koaliční vlády, která si do svého štítu dala podporu evropské integrace, k tomu, aby našel odvahu s tímto stanoviskem polemizovat a vznesené argumenty vyvracet Vláda totiž veškerou diskusi na toto téma odmítá a místo toho připravuje širokou (a drahou) propagační kampaň pro přijetí Ústavy, kterou zaplatí všichni občané, ať s Ústavou souhlasí, nebo ne.

Tuto pomyslnou "hozenou rukavici" zvedli, za koaliční politiky, osobnosti "evropského střihu": poslanec Evropského parlamentu Jo Leinen a bývalý komisař pan Telička.

Forma, jakou reagoval v českých (?) Lidových novinách Jo Leinen, vlivný německý socialnědemokratický europoslanec a šéf "zásahové jednotky" eurohujerů, je pobuřující. Označit názory prezidenta cizí země za lživé a absolutně hloupé je vrchol arogance. Připomíná to silně jiného bojovníka za sjednocení Evropy, rovněž vlivného německého socialistického poslance a mistra (ministra) propagandy Třetí říše. Myslím, že použití této formy bylo zcela účelové, neboť znemožňuje prezidentu republiky takto presentované argumenty komentovat. Při čtení Leinenova textu jsem měl místy dojem, že německá verse Ústavy se liší od české, nebo že autor žije v "jiném světě". Přes to bylo potřebné na chabé argumenty Jo Leinena reagovat. Děkuji proto touto cestou panu Tomáši Haasemu, že se této úlohy, s erudicí jemu vlastní, ujal článkem: Pohádky pana europoslance Leinena zveřejněném dne 2.3. 2005 v internetovém deníku Neviditelný pes.

Na rozdíl od Leinena je argumentace pana Teličky vedena korektní formou, ale i z jeho textu občas vystrkují růžky zájmy jeho lobby. Ani ne tím, že by jeho argumenty byly nesprávné, ale tím, že jsou neúplné (mimo jiné např. zcela opomíjí vliv deklarované právní subjektivity Unie). Je proto užitečné konfrontovat jím použité argumenty s textem výše zmíněného článku, který je možno použít i pro tento případ. To mně umožňuje věnovat se pouze argumentům proti prvnímu bodu "desatera", tj. bodu o evropském státě. Protože jsem přesvědčen o znalostech a praktických zkušenostech pana Teličky v oblasti fungování EU, zaujaly mě jeho argumenty k tomuto problému. Telička zde neargumentuje zněním Ústavy, ale odvolává se na zájmy členských států. Doslovně píše:

1. Evropská unie se prý stane státem. Není to pravda. Nejenže o to žádný z členských států nemá zájem, ale členové unie se více než dříve zaměřují na své národní zájmy. Z vlastní práce ve dvou z hlavních orgánů unie vím, jak státy stále více chtějí, aby rozhodovaly ony, a nikoli společné orgány (Evropská komise). …..

Popisuje zde vlastně zásadní rozpor mezi zájmy členských států a Ústavou. Na jedné straně "státy stále více chtějí, aby rozhodovaly ony a nikoli společné orgány (Evropská komise)", na druhé straně Ústava posiluje a rozšiřuje rozhodování těchto orgánů.

Domnívám se, že tento rozpor je způsoben jakýmsi schizofrením přerodem jmenovaných či volených zástupců Unie do "jiného světa". Tito politici, "odkojení" mocí na domácí politické scéně, jsou najednou od prsu moci odtrženi a přesazeni do nového prostředí. Je proto pochopitelné, že se snaží pocit moci, na který jsou zvyklí, nasávat prostřednictvím orgánů Unie.

Významný je ještě jeden aspekt Teličkova textu. Jím uvedené argumenty nám totiž více než cokoli jiného potvrzují, že současný integrační proces EU neprobíhá přirozeným vývojem v souladu se zájmy jednotlivých členských zemí, ale je typickým konstruktivistickým projektem evropských vizionářů, jehož realizace bude zdrojem konfliktních situací ve vývoji EU.

6.3. 2005

Ing. Jaroslav Kalenda


Další články tohoto autora:
Jaroslav Kalenda

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku