Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 10.3.2005
Svátek má Viktorie




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Bude to stát, nebude to stát...
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 3
 >POLITIKA: Na Kalouska i Grosse stejný metr
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausovo jednero
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Útrapy drátové telefonie
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Zahrej mi modrý tón a k tomu smetanový akord
 >INTERNET: Google jako boží oko
 >PSÍ PŘÍHODY: Ona má pravdu, Barte
 >CHTIP: Jak je ta čeština nádherná...
 >EKONOMIKA: Dolar pokračuje v propadu
 >PENÍZE.CZ: Daně 2005 v kostce aneb Stát dosyta nenakrmíš
 >ÚVAHA: Vzestup a pád Stanislava Grosse
 >1968: Odškodňovat by nemělo Česko
 >MÉDIA: Čtvrthodinka nenávisti
 >SPOLEČNOST: Původ korupce v České republice

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Internet  
 
10.3. INTERNET: Google jako boží oko
Jiří Staněk

Když zamířil Google na burzu, jeho zakladatelé to doprovodili prohlášením že se oblíbený vyhledávač chce stát něčím jako božím okem. Chce všude být a všechno vidět. Bralo se to tenkrát jako ukázka zdravého sebevědomí a trocha toho šou pro investory. Dneska můžeme říct, že to pánové s tou vševidoucností mysleli vážně. Google oznámil, že se chystá vytvořit obří internetovou databázi textů všeho druhu. Projektu se účastní kromně společnosti z křemíkového údolí i univerzitní knihovny z Harvardu, Oxfordu, Stanfordu a Michiganu. A spolu s nimi také New Yorská veřejná knihovna. Plán vypadá takto: Google ve spolupráci s ostatními postupně naskenuje asi 15 milionů knih. Jejich obsah bude potom buď zcela nebo částečně přístupný na internetu. Je to podnik gigantických rozměrů.

Jestli vás při čtení shora uvedené zprávy napadají podobné otázky jako napadly mě, totiž - "no a co má bejt?"; "kolik to bude stát?" a "co z toho kdo bude mít?" - tak čtěte dál. Odpovědi následují.

Nejprve se zamysleme nad tím, k čemu je taková akce dobrá. Není snad pravda, že už dneska se dá na internetu najít skoro všechno, co kdo kdy kde napsal, řekl nebo udělal? Odpověď je jednoduchá. Není. A každý, kdo někdy hledal citát z oblíbené knihy, mi dá jistě za pravdu. Existuje například služba Google Print, která v již naskenovaných knihách vyznačí hledaná slova, obrázky nebo slovní spojení. Dozvíte se, kdo knihu vydal, kolik má stran, jak často a kde se v knize objevuje vámi zadané slovo, jaké je její ISBN, kde se dá koupit, kolik váží a spoustu dalších podrobností. Jediné, k čemu dnes přístup nemáte, je samotný text. A to by se mělo díky projektu změnit. Google Print bude nadále pracovat podobně jako dnes. Jen s tím rozdílem, že ty z naskenovaných knih a dokumentů, které nejsou chráněny autorskými právy, budou kompletně přístupné. Co to bude znamenat, je těžké v plné šíri domyslet.

Představa je to ovšem závratná. Mnozí lidé hovoří v této souvislosti o "demokratizaci vědění". Já bych si pomohl přízemní analogií. Vzpomínáte si na seriál Návštěvníci? Určitě ano. Pro ty, co zapoměli nebo nedejbože snad toto stěžejní dílo neznají, jen připomenu, že osou seriálu je hledání zmizelých sešitů Adama Bernaua. Na tom, jestli se najde pár stránek popsaných dávno zapomenutými vzorci, závisí osud lidstva. Dovolím si zformulovat hypotézu, že takových zmizelých sešitů se na různých místech Zeměkoule potuluje obrovské množství. Všechno už tady jednou bylo. Plýtvá se časem a energií na vynalezení už vynalezeného a sepsání sepsaného. A to mimo jiné i proto, že není v lidských silách projít všechny knihovny, půdy a sklepy světa, abyste si mohli ověřit, jestli to, na čem pracujete, nevyřešil náhodou už někdo před vámi. A přesně o to se nyní Google snaží. Chystá se vytvořit nástroj, který za nás prošmejdí kilometry zaprášených regálů, prolistuje tuny knih a výsledky seřadí během několika sekund podle zadaných kritérií na obrazovku počítače v naší kuchyni. Jak už bylo řečeno, úkol je to obrovský, náročný na peníze, lidi, čas i techniku. Kde na to všechno Google vezme?

Prodejem akcií získala společnost asi dvě miliardy dolarů. V jejím sídle se postupně nahromadilo 250 000 výkonných počítačů, o kterých nikdo nevěděl k čemu budou dobré. Teď už to teda víme. Podle dohody s knihovnami dodá Google jak techniku, tak potřebný personál. Odhaduje se, že náklady na digitalizaci jedné knihy by měly být asi 10 dolarů a celá akce by měla trvat šest až deset let. Společnost se zavázala, že knihy nijak nepoškodí a že nebude používat průmyslové skenery, kvůli kterým by bylo nutné knihy nejprve zbavit vazby a rozřezat je na jednotlivé stránky. Bude nutno postupovat opatrně, knihy pracně přemisťovat, třídit, katalogizovat, kontrolovat výstupní formát a zjišťovat stav vlastnických práv. To všechno je jistě únavná dřina. Proč to Google dělá? Proč utrácí právě nabyté jmění v podniku, který přinese plody až po létech a jehož výsledek je nejistý?

Odpovědi jsem našel dvě. Jednak je tu teorie spiknutí. Podle ní Google jako Velký bratr sleduje naše kroky. Eviduje stránky které si prohlížíme, knihy o které se zajímáme i co kde kupujeme. Šmejdí v našem počítači, aby pak naší identitu za mrzký peníz prodal nenasytným žralokům z nadnárodních korporací. V případě knihoven mu jde hlavně o rozšíření sféry vlivu. Tuhle verzi podporuje třeba článek na Lupě. Jiná média, se spíš příklánějí k tomu, že chlapci a děvčata z Google mají vizi a rádi se pouští do náročných podniků, kterými mění svět. Já osobně se přikláním k té druhé verzi. Už proto, že si myslím, že tak jako v dobách Divokého Západu patřil svět těm, co nosili své Smith&Wessony proklatě nízko, dnes se žádný správný muž či žena nevzdaluje na dobu delší než nezbytně nutnou od dvojice Browser&Search Engine.

P.S.: Pro pořádek je třeba připomenout že ani Google nepřišel s tímto nápadem jako první. Exituje třeba projekt Gutenberg. Google se jen rozhodl dělat stejnou věc v mnohem větším měřítku.

Stránky autora jsou zde.




Další články tohoto autora:
Jiří Staněk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku