Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 11.3.2005
Svátek má Anděla




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Světe, div se - krize skončila, demonstrantů přibylo
 >EVROPA: Euroústava zakládá Evropský stát
 >POLITIKA: Bude rok 2005 rokem sjednocení pravice?
 >DOPRAVA: Traumatické empirie - dokončení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Zima
 >POLITIKA: Proč dělají ostudu liberalismu?
 >EVROPA: Momentka z dnešní situace EU
 >PRÁVO: Otevřený dopis spolku Šalamoun ministru spravedlnost
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě je chráněný přírodou
 >LITERATURA: Poláčkovi Hráči
 >HISTORIE: V těžkých dobách (6/20)
 >FILM: Tajemství Pirátů z Karibiku aneb Proč je kapitán Sparrow tak divný
 >EKONOMIKA: Čeká se snížení úroků ČNB
 >PENÍZE.CZ: Tři škody za noc? Bezva finta!
 >EVROPA: Bude to stát, nebude to stát...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
11.3. POLITIKA: Světe, div se - krize skončila, demonstrantů přibylo
Martin Stín

Nastávající ex-premiér Gross se domnívá, že bude tím posledním, kdo se bude smát nad výsledky směšného pokusu jakýchsi temných sil o jeho svržení. Ústřední výkonný výbor ČSSD přijal jeho omluvu-neomluvu a odhlasoval ukončení krize ( jako by bylo možné pouhým zbožným přáním vyvolat nebo ukončit rakovinu). Lidovci se zavázali přerušit útoky až do velikonočního sjezdu ČSSD. Občanští demokraté rozhodli, že s vyvoláním hlasování o důvěře vládě počkají rovněž až po velikonocích. Téma osobního selhání premiéra, vydávaného jím samým a jeho klanem za krizi uvnitř koalice, přestalo přetékat z novinových stránek, neb se nic významného nového neděje. Na demonstraci, opět svolanou před Úřad vlády na středu 9.3.2005 panem Erikem Matoušem, nedorazily televizní štáby a také zájem novinářů téměř vymizel. Média přinesla sice zprávu o policejním zájmu o financování pořízení bytu manželi Grossovými, ale nezajímala se o hrátky státních zástupců kolem osamělého oznámení pro podezření z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele bývalým ministrem vnitra v souvislosti s provozováním policejního týmu "Mlýn". Někdo patrně novinářům šetrně naznačil, že je zdravé odvrátit od této věci cudně zrak (v tichosti se ta prožluklá věc snáze zprovodí ze světa). Paní Šárka Grossová ukončila spolupráci s firmou Amway a zamýšlí prodat dům na Proseku a společnost Denna Production. Nebude již tedy poskytovat všetečným novinářům zdroje poznatků, použitelných proti jejímu zatím téměř všemocnému manželovi. Co jí ostatně jiného zbylo, když dle jejích vlastních slov se v této zemi nedá podnikat.

Vše výše uvedené působí dojmem, že "revoluční vlna" opadla a nespokojenost národa s trapným premiérem vyšumí do nadávání u piva. Není divu: stranicky neangažované občany nenaplňuje nadšením představa, že sociální demokraté se poperou s lidovci, aby se za zády zápasících v klidu chopili vlády občanští demokraté. Ostatně i nemožnost přímo ovlivnit chod událostí civilizovanými prostředky podporuje netečnost. Grossův tábor pomalu, ale přece přechází do protiútoku. Na zasedání ÚVV zazněly výhružné hlasy na adresu lidovců, kteří by podle zbožných přání Grossových stoupenců měli pochopit, že u koryt budou ponecháni jen potud, pokud vedoucí straně nebudou mluvit do toho, koho postaví do čela vlády. Nezůstalo jen u planých náznaků: začaly se množit pokusy skandalizovat Miroslava Kalouska rozebíráním způsobu, jakým jeho manželka nabyla přepychový byt, a hledáním záhad za financováním domu a bytu manželů Kalouskových. Občas někdo připomene i ekonomické aféry v resortu obrany z doby, kdy byl Miroslav Kalousek náměstkem ministra, odpovědným za ekonomiku resortu. Že se zatím nevynořila žádná šaškovská trojice, která by z finančních záležitostí Kalouskových udělala správně trapnou maškarní truchlohru, neznamená, že Grossův klan nemá chuť stáhnout předsedu lidovců do stejného bláta, v jakém se před několika dny vymáchal nastávající ex-premiér. Jenže přesuny majetku uvnitř širší rodiny jsou věc, jejíž skandalizace se špatně plánuje a ještě hůře provádí. Poněkud menší pozornosti se dostává také majetkovým poměrům Vlastimila Tlustého a Ivana Langra, takže ani tito pánové se nenudí. Útoky proti odpůrcům nastávajícího ex-premiéra zatím nejsou příliš úspěšné z různých důvodů: jednak skutková podstata problémů Grossových a majetkových poměrů zmíněných politiků jsou věci značně odlišné, ale zejména napadení před útočníky vyděšeně nekličkují, ale předkládají věcná a nerozkolísaná vysvětlení. Zvlášť tvrdě si vede Ivan Langr, jenž v Sedmičce před zraky statisíců diváků výhružně připomněl významnému představiteli předlistopadového režimu, předsedovi poslaneckého klubu ČSSD Michalu Krausovi, že již jednou prohrál spor na ochranu osobnosti. Máme-li věřit, že mediální tažení proti Stanislavu Grossovi někdo z pozadí organizoval, musíme připustit, že také současné snahy o přenesení pozornosti někam jinam jsou řízenou operací, a nemusíme ani příliš přemýšlet, odkud vítr fouká. Dalo se s tím počítat, protože nejsnáze se skandál ututlá vyvoláním dalšího. Tak skandál kolem "Mlýna" zanikl v hluku kolem finančních afér Grossových (přišly jako na zavolanou!) a upoutání pozornosti k osobám premiérových trapičů by umožnilo vyhasnutí zájmu tentokrát zase o ně. Osvědčeným způsobem oslabení protivníka je vyvolání rozkolu v jeho řadách. Zbožným přáním stoupenců nastávajícího ex-premiéra je proto rozvrat vnitřní soudržnosti vedení KDU-ČSL, jenž se však zatím nepodařilo vyvolat. Zato začal Miroslava Kalouska za ústup z bojiště kárat Michal Simkanič, jenž zrovna zapomněl, že národ už dávno čeká na jeho návštěvu ve Strakově akademii, kam přece musí zajít, aby "si sám odvolal premiéra." Nedošlo zatím na použití mocenských prostředků: žaloby na ochranu osobnosti mají sdělovací prostředky zatím jen slíbeny, není známo, že by kvůli nevhodným projevům neúcty k nastávajícímu ex-premiérovi byl někdo stíhán a policie se k účastníkům protigrossovských demonstrací chová zdvořile.

ČSSD se při řešení současné krize v některých důležitých momentech chová téměř jako vládnoucí strana předlistopadového střihu a Stanislav Gross skutečně v mnohém připomíná Milouše Jakeše: strana i její předseda dávají jasně najevo, že ani koaliční partnery ani široké občanské vrstvy nepotřebují, neb současný ústavní systém jim dovoluje přežít do voleb i bez nich. A mezitím možná přijde zázrak, a nepřijde-li, pak nechť přijde potopa (proč mluvíme o demokracii?) a lid nechť si pak poradí, jak umí.

Vzorkem postojů veřejnosti ke Stanislavu Grossovi, k jeho nepotlačitelné touze po udržení moci za každou cenu a k mínění sociální demokracie o ukončení krize je chování demonstrantů, kteří již potřetí přišli před Úřad vlády ČR demonstrovat za odstoupení nastávajícího ex-premiéra. Zatímco vládnoucí strana oficielně prohlásila krizi za ukončenou, svůj nesouhlas se setrváním Stanislava Grosse v čele výkonné moci přišel ve středu 9. března projevit přibližně dvojnásobek dřívějšího počtu účastníků. Současně se zradikalizoval obsah přednesených projevů. Tento trend odpovídá poznatkům z různých průzkumů veřejného mínění. Kupodivu se současně změnil také postoj sdělovacích prostředků k demonstraci: zřejmě čistě náhodou televizní štáby a reportéři většiny mediálních stájí měli jiné starosti někde úplně jinde, takže demonstrace zůstane široké veřejnosti utajena. Co není vidět, to není - a tak občané možná časem podlehnou optickému klamu, že demonstrace nepokračují, neboť krize skončila a jejich pokračování by již nemělo smysl. Hle, jak lze spoutat svobodná a nezávislá media a jak lze okázale pohrdat míněním národa !

Martin Stín, Praha
Psáno pro Politikon 10.3.2005


Další články tohoto autora:
Martin Stín

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku