Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 11.3.2005
Svátek má Anděla




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Světe, div se - krize skončila, demonstrantů přibylo
 >EVROPA: Euroústava zakládá Evropský stát
 >POLITIKA: Bude rok 2005 rokem sjednocení pravice?
 >DOPRAVA: Traumatické empirie - dokončení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Zima
 >POLITIKA: Proč dělají ostudu liberalismu?
 >EVROPA: Momentka z dnešní situace EU
 >PRÁVO: Otevřený dopis spolku Šalamoun ministru spravedlnost
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě je chráněný přírodou
 >LITERATURA: Poláčkovi Hráči
 >HISTORIE: V těžkých dobách (6/20)
 >FILM: Tajemství Pirátů z Karibiku aneb Proč je kapitán Sparrow tak divný
 >EKONOMIKA: Čeká se snížení úroků ČNB
 >PENÍZE.CZ: Tři škody za noc? Bezva finta!
 >EVROPA: Bude to stát, nebude to stát...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
11.3. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Zima
Ondřej Neff

I v době mého dětství mrzlo a padal sníh. Jak jsme to prožívali? Dětství jsem prožil ve Slapech, ve vesnici asi 40 km od Prahy. V těch místech, kde je na příjezdu ke Slapům ve směru od Štěchovic benzínová pumpa, stával sněžný pluh. Celý rok tam stál. Byl to jakýsi klín zrobený ze silných fošen a rezavého kování. Když napadl sníh, kdosi (cestáři?) přivedl dva koně (kde byli celou tu dobu?), zapřáhl je a protahoval silnici.
Pak přijel vůz tažený koňmi a chlapi stáli na korbě a lopatou házeli škváru.
Asi dva kilometry od Slap je vesnice Buš. Vede k ní cesta lemovaná stromy. Z okna jsem mohl pozorovat, jak jede ten sněžný pluh, silnice je pořád hezky bílá a pak projel vůz a silnice byla černá.
Zřejmě u každé větší vesnice byl nějaký takový pluh a někde byli ustájení koníci. Bylo to prostinké, ale fungovalo to.
Taky fungovaly sněhové zábrany. Byly ze dřeva, z planěk zbité čtverce. Ty byly přes rok naštosované u příkopu a pak, před příchodem zimy, je (kdo?) někdo rozestavěl podél silnice. Další prostinké zařízení, které fungovalo.
Aut tehdy jezdilo maličko. Myslím, že auta neměla topení. Aby bylo vidět ven, na přední sklo se zevnitř lípal kovový rámeček s gumovou obrubou. V rámečku byly odporové drátky (něco jako dnes je topení zadního skla) a ty se zapnuly do elektriky a drátky hřály a řidič viděl jakousi střílnou ven. Ježdění se řetězy, to byla samozřejmost. Věru nevím, jak byly ty řetězy zařízené, jistě to nebyly takové šikovné patenty, jako se používají dnes. Však taky lidé, kteří dovedli nasadit řetěz na kolo automobilu, se těšili velké vážnosti.
To, že zimy byly delší než jsou teď, to je prokazatelný fakt. To není jen iluze, vyvolaná vzpomínkou.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku