Ve čtvrtek 10.3. v poledne jsme si v Evropském parlamentu připomněli památku obětí teroristických útoků v Madridu. Předseda EP, španělský socialista Borrell, měl při této příležitosti krátký projev, který ovšem patřil k tomu nejnechutnějšímu, co jsem kdy ve své politické praxi slyšel.

Zneužil totiž památku mrtvých k jednoznačné politické propagandě, samozřejmě v "proevropském" duchu - plédoval tedy za další posílení pravomocí nadnárodních orgánů, samozřejmě v rámci boje proti terorismu. Troufl bych si říci, že šlo z jeho strany dokonce o nestydaté emocionální vydírání. Za největší nechutnost, kterou Borrell pronesl, však považuji toto (citace dle překladu ČTK): "Možná mrtví z Madridu nezemřeli nadarmo, protože jsme byli s to překonat neshody a dohodnout se na evropské ústavě." Výborně. Jinými slovy, ti lidé - oběti brutálního teroristického útoku - dle pana Borrella vlastně přinesli oběť, padli v boji za evropskou ústavu. Díky jejich smrti tedy tento slavný dokument konečně máme. Bez toho odporného vraždění bychom my chudáci ani nepřišli na to, jak moc ústavu potřebujeme. Copak asi bude následovat ? Už začínám tušit. Ten kdo bude mít vůči euroústavě výhrady, nebo ti, kdo ji v referendu odmítnou, vyslouží si nejspíš od pana Borrella (či od někoho podobného) výtku, že si nedostatečně váží odkazu těch povražděných.

Ano, v politice dost často účel světí prostředky. Na druhé straně, čeho je moc, toho je příliš. Člověk aby opravdu trnul, jakých argumentů se od zastánců euroústavy v jejich svatém třeštění ještě dočká.....

Webová stránka Jana Zahradila

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku