Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 17.3.2005
Svátek má Vlastimil




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: V této zemi není spravedlnost
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 5
 >GLOSA: Přírodní život
 >EVROPA: Liberalismus aneb Útok na Ústavu EU zleva
 >SPOLEČNOST: Není soudce jako soudce
 >EKOLOGIE: Klimatická církev
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Senzace! Diskriminace zrušena! Čtěte a uvěřte!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Je jaro
 >EVROPA: Otevřený dopis panu prezidentovi
 >PRÁVO: Ta naše justice česká
 >POVÍDKA: Kalašnikov aneb Když váš otec sestrojí geniální samopal
 >HUMOR: Oznámení o zrušení nezávislosti
 >DOKUMENT: Prohlášení občanského sdružení Šumava 21
 >EKONOMIKA: Obrat se blíží
 >PENÍZE.CZ: Efektivní úrok hypotečních úvěrů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
17.3. ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 5
Ota Ulč

Značné souostroví Indonésie se táhne od Malajsie a Indického oceánu až k Nové Guineji u sousedství Austrálie, přes tři časové zóny a víc než pět tisíc kilometrů. S momentálně odhadovaným počtem 220 milionů lidí je čtvrtým nejobydlenějším státem světa a poněvadž z devadesáti procent to jsou vyznavači islámu, je do počtu ten první nejmohamedánštější.

Podél rovníku, tedy jak v severní tak jižní hemisféře, se natahuje tato dlouhá páteř s přemnoha obratli – 4000 sopek a ne všechny jsou zcela mírumilovné, dovedou pořádně bouchnout. Karla Čapka a jeho vizi nukleárního věku inspirovala zdejší Krakatoa, která v roce 1883 (též roce Marxovy smrti) explodovala s vehemencí mnoha atomových bomb a většinu ostrova i ostrovanů smetla do moře.

Ostrovů ale zbylo požehnaně. Nemám důvodu věřit, že by je někdo kdy byl pořádně spočítal, všechny jakkoliv autoritativní údaje se liší o plus minus pár tisíc. Řekněme tedy, že je jich patnáct tisíc a jen menšina z nich je obydlená. Komunikace vázne nejen mezi ostrovy, ale i na ostrovech. Moře a mnohde i těžko zdolatelný terén přispěly k etnické mnohotvárnosti, z národů tam jsou pořádně různých.

Jsou jich asi tři stovky a mluví ještě větším počtem jazyků a dialektů. Archipelago je uspořádáno do víc než dvou tuctů provincií, které se snaží dirigovat ústřední vláda v Jakartě. Separatistické ambice pod povrchem bublají a nebo i krvavě se projevují na několika místech, zejména v Acehu, tsunami tolik postiženém, s povstalci značně radikální muslimské orientace, a v Západním Irianu, mezi novoguinejskými divochy, kteří se kloní ke křesťanskému světonázoru. Vláda se snaží stěhovat obyvatelstvo z končin chudobných do těch perspektivmích (například per capita příjem na Kalimantanu je dvanáctkrát vyšší než na East Nusa Tengarra), příchozí nejsou vždy vítáni a je to právě případ Kalimantanu, že jim tam Dajákové uřezávají hlavy.

Archeologové na tomto souostroví vyhrabali prý milion let staré lidské kosti. Nepatřily ale prapředkům malajského původu: ti se tam začali ze severu stěhovat až 3000 let před Kristem. Pořád se někdo někam stěhuje a druhý ho odněkud vypuzuje. Přicházeli i zájemci z jižní Indie. Hinduistické a buddhistické vlivy trvaly 14 století, vznikla mocná království na Sumatře a Jávě. V 9. století na Sumatru přijeli Arabové s islámem.

Ti, jakož i zájemci z Číny, Indie a Evropy se pachtili po koření. Nejlíp se povedlo Holanďanům, kteří tam založili kolonii v nejlepší vykořisťovatelské tradici. Systém nucených prací, robota jako řemen a platba pánům v podobě téměř poloviny úrody. Páni též poručili, co na poli poroste. Nikoli tedy příliš rýže do talíře, ale novinky jako káva a čaj na export.. Účelem kolonie bylo sloužit mateřské či spíš macešské zemi. Olej, kopra, kaučuk, z těchto zisků se financovala industrializace v Nizozemí. Přísní historici tvrdí, že Jáva zachránila Holandsko před bankrotem, že bez ní by bylo chudobnou evropskou zemičkou.

Druhá světová válka, debakl bílého pána. Čtyři dny před Silvestrem v roce 1949 v Jakartě zaplápolala vlajka nezávislé Indonésie, červenobílá jako vlajka polská, jenže s tím červeným navrch. Proti Sukarnovi, tamějšímu tatíčkovi zakladateli osvoboditeli, jsem byl zaujat už v naší rodné zemi. Však patřil do oné party bojovníků za světový mír podle sovětského receptu - Nehru, Násir, Nhrumah, Castro, takoví. Poté, co se mu doma za 13 roků vystřídalo 17 vlád, Velký Bung („Bratr“) Sukarno začal vládnout stále víc nedemokraticky. Pořádal hostiny za záře tisíce pochodní, servírováno na zlaté talíře, kdežto lid nedemokraticky strádal. Vládce se pouštěl do faraonských projektů, též do války s Malajsií, podporoval růst místní komunistické strany, chýlilo se ke konfrontasi s armádou. V roce 1965 velmi pokrokové živly uspořádaly noc dlouhých nožů a podařilo se jim odpravit pár generálů. Špatná koordinace ale zavinila, že povstání se nepovedlo a vlády se zmocnil generál Suharto. Místo sametových usmiřovaček došlo k řízné odplatě: masakr s výslednou cifrou více než půl milionu mrtvých - nejen komunistů, ale i Číňanů bez ohledu na jejich politické preference.

Každopádně prokomunistický Sukarno padl a Suharto s generály nastolil rovněž nepříjemný režim. Úděl lidu se ale zlepšil zásluhou vývozu ropy. Toto náramné zboží začalo přinášet zisk, z něhož se hradila většina vládních výloh. A na něm se přiživovali potentáti, jejich rodiny, všechno příbuzenstvo - zkrátka forma vlády, výstižně pojmenované jako kleptokracie. Lakotní hrabivci a k tomu ještě neumětelové dovedou vlasti pořádně ublížit. Například generál Sutowo, ve funkci již od doby bývalého prezidenta Sukarna, zruinoval státní olejářský podnik Pertamina tak důkladně, že jeho ztráty převýšily celostátní rozpočet. Část se ukradla, část probendila na výstavbu mešit a sportovních stadionů, velmi se též obohatily japonské společnosti prodávající za nehorázně vysoké ceny státu, jehož podmazaní reprezentanti předstírali slepotu a hluchotu.

Suharto se udržel ve vedení státu přes třicet let, až se ho konečně v roce 1998 podařilo vystrnadit a politický život v zemi se změnil. Během tří let došlo k volbě tří různých prezidentů, z nichž ten prozatím nejposlednější jménem Susilo Bambang Yudhoyono nahradil Megawati Sukarnoputri, dceru zakladatele státu. Jenže dostavily se povážlivé potíže růstu. Hospodářský roční sedmiprocentní rozmach za Suhartova autoritářského režimu se snížil o polovinu, značně poklesla snaha vypořádat se s chudobou a vzrostly všelijaké další starosti. Například poklesla výkonnost dělnictva, lajdáků se lze jen těžko zbavit, každá výpověď teď vyžaduje souhlas ministerstva práce. Zatímco v Singapuru procedura zahájit provoz v nové firmě trvá osm dní, v Indonésii si vyžádá téměř půl roku (151 dní).

Byrokratická zlovůle jde ruku v ruce s korupcí. A ta se po pádu lakotného Suharta ještě víc rozbujela. Ona mezinárodní organizace Transparency International hodnotí Indonésii jako jednu z nejvíc zkorumpovaných zemí, na úrovni států jako jsou Bangladeš, Kamerún, Nigérie, Angola a ex-sovětský Turkmenistán. Vyděračství je siamským dvojčetem policejní a soudní práce. Zákonodárci, i členové Nejvyšší soudu, bez okolků připouštějí, že vyžadování úplatků je oprávněnou součástí jejich regulérní, legitimní práce. Jusuf Kalla, nynější viceprezident Indonésie, je bohatý byznysman, jeho rodinný konglomerát též zahrnuje stavebnictví a výrobu cementu. Pohroma, kterou způsobila tsunami, je mu darem doslova k nezaplacení.

Už se podařilo rozkrást mnoho milionů dolarů. Takto se rovněž obohacuje armáda, podílející se na údajně pomocných akcích, a na pokusy Američanů bránit loupeživým iniciativám reaguje obviněním z neoimperialistického zasahování do vnitřních suverenních záležitostí. Rozkošný detail: právě v den, kdy měl být zahájen soudní proces s Abdulahem Putehem, guvernérem provincie Aceh, kvůli korupci, se dostavila ona osudná tsunami, jež zničila hlavní město a všichni přeživší pak měli jiné starosti.

Vláda se musí stále potýkat se separatistickými tendencemi. Východnímu Timoru se podařilo získat nezávislost a Jakarta je rozhodnuta za každou cenu zabráni opakování tak nemilého precedentu. Nejakutnější nebezpečí představuje právě onen Aceh a již rovněž zmíněný West Irian, západní část Nové Guineje. Dochází k nepokojům v Kalimantanu a též ke krvavým střetům mezi muslimy a křesťany na Sulawesi (dřívější Celebes) a ostrovech Malaka.

Důležité ale pozitivum: ačkoliv je Indonésie stát s největším množstvím muslimů na světě, islám tam není oficiálním, v ústavě zakotveným náboženstvím. Stoupenci jiných věr se uplatňují ve vysokých vládních, armádních a hospodářských funkcích. Velký pátek křesťanů, čínský Nový rok, všelijaké hinduistické a buddhistické festivaly jsou veřejnými svátky pro všechny. Tamější verze islámu je promíchána s prvky, které aby přivedly přísné následovníky Allaha k mrtvičným záchvatům. Však něco takového mě trklo hned při první návštěvě tamějšího světa. V Medanu na Sumatře v restauraci pár kroků od mešity jsem si objednal vepřové a pivo, s úsměvem bylo dodáno, aniž mě někdo přišel bičovat. Něco takového se servíruje i za ramadanu v dohledu zbožně se postících mohamedánů. Ženy v černém od hlavy až k patě kráčí ruku v ruce s nezabalenými družkami.

Začínají se ale vyskytovat puritánští extrémisté, nejen demolující bary a nevěstince, ale i se záměrem vyhazovat do povětří vybrané cíle. Stoupenci organizací, napojených na al-Kájdu, jakkoliv prozatím málo početní, ale získávají na nebezpečnosti, do značné míry také proto, že vláda váhá proti nim rezolutně zakročit.

K události s velmi zásadním dopadem došlo v říjnu 2002 na nemuslimském ostrově Bali, kde v populárním turistickém středisku Kuta se teroristům podařilo připravit o život dvě stě lidí, vesměs cizínců, zejména z Austrálie, a tak i důkladně ublížit ekonomickému zdraví ostrova.

A tam teď jedeme.

BUDE POKRAČOVÁNO




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku