Historie nám přináší množství příkladů kněží, kteří ve své funkci selhali a podvolili se nátlaku vrchnosti, ale asi každý z nás má stále v koutku mysli obraz duchovního před Bohem pokorného, leč před světskými úřady neohroženě bojujícího za ochranu slabších. Trochu zvláštní obraz, vždyť komunistická výchova nás nutila pohlížet na kněží jako na pokleslou odrůdu lidstva, když ne doslova jako na darebáky, ale pro většinu z nás je dodnes duchovní obestřen jakousi aurou mravní výjimečnosti.
Komunisté nám ale vštěpili také jinou schopnost nazírání na lidskou bytost, a to konkrétně na policajty, kteří byli vesměs vždy loajální k režimu, s vládnoucí stranou ochotně spolupracovali, jí bez reptání sloužili - a námi byli nenáviděni.
Snad proto se nám zdá přinejmenším podivný přestup jednoho člověka z dráhy duchovního, jakkoli násilně přervané bolševickým systémem, na dráhu policajta, a to dokonce toho nejvyššího. Samozřejmě, řeč je o Františku Bublanovi, absolventu teologické fakulty Univerzity Karlovy, knězi, jenž byl po podpisu Charty nucen vykonávat podřadná povolání a který se po listopadu 89 nejenže nevrátil do chrámu, ale nastoupil do služeb BIS, aby se později stal ředitelem civilní rozvědky a kterého si Stanislav Gross vybral na místo ministra vnitra.
Každý zaměstnanec by měl být loajální vůči svému nadřízenému, což ovšem neznamená, že loajalitu je nutno zaměnit za naprostou psí oddanost. V takového služebníka se očividně proměnil pan Bublan, jenž se přednedávnem osobně - a hodně zaujatě - vyjadřoval k případu Kořistka, zatímco v jiných aférách (kupříkladu Borník, Přibyl, útvary Zubr a Mlýn) spíš zachovával zaryté mlčení.
Lze to možná vysvětlit - dodnes neuzavřená aféra Kořistka nebyla namířena proti Bublanovu nadřízenému, ale proti opoziční ODS, kdežto za všemi jinými pochybeními stojí Stanislav Gross. Jestliže ve výše jmenovaných přehmatech dřívějšího ministra vnitra a nynějšího ministerského předsedy zachovával Bublan spíš neutrální postoje, dnes, kdy na premiéra padá podezření z kontaktů s obchodem zabývajícím se prostitucí a možná i praním špinavých peněz, ministr vnitra se ke kauzám svého šéfa nejen vůbec nevyjadřuje, ale svého nadřízeného ještě obhajuje a odvádí pozornost poukazováním na hříchy či hříšky jiných.
Sobotní rozhovor s ministrem Bublanem zveřejněný v MF Dnes nám nabídl jen smutný pohled na unaveného člověka, pro něhož pravda měla být nejvlastnější a nejpotřebnější, ale který je nyní proměněný v patolízala poslušně obhajujícího sebevětší premiérův přestupek. Třeba ale František Bublan ve skutečnosti kněžské roucho nesvlékl dodnes - bohužel si ale chimérickou nejvyšší bytost ztotožnil se zcela konkrétním premiérem.
JAG

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku