Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 14.3.2005
Svátek má Rút, Matylda




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Voni že žijí v kapitalismu?
 >POLITIKA: Přeje si Gross, aby byly povodně?
 >EVROPA: Podobnost čistě náhodná aneb Jsme stále stejně nepoučitelní?
 >PRÁVO: Proč jsou drogy nebezpečné
 >EKOLOGIE: Ladislavu Mikovi na cestu - od Šumavy 21
 >DOPRAVA: Jede sedlák do mlejna, čtyřma koňma vranejma...
 >SPOLEČNOST: Liberalismus a utopie
 >VĚDA: Experiment pana Milgrama
 >HISTORIE: Krátká vzpomínka na březen roku 1939
 >HISTORIE: Okupace Mělníka a okolí 1939
 >CHTIP: Nejen pro studenty ...
 >ZÁBAVA: Zážitky z německé vesnice aneb Odkdy husité nosí turbany
 >PENÍZE.CZ: Po Evropě s cestovním, nebo zdravotním pojištěním?
 >EVROPA: Hyenismus v Evropském parlamentu
 >MÉDIA: Každý jsme tou nemocí nějak zasažen

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
14.3. ZÁBAVA: Zážitky z německé vesnice aneb Odkdy husité nosí turbany
Ludvík Diviš

Vloni jsem se vydal s pár německými přáteli na výlet a navštívíli jsme mimo jiné malebnou vesničku Neukirchen Bei der Heiligen Blut. K místnímu kostelu se váže půvabná legenda. Jistý husita tam údajně při drancování kostela ťal mečem do sochy Panenky Marie. Poté ovšem, co z hlavy sochy začala prýštit skutečná krev, padl otřesený husita na kolena, obrátil se a stal se z něj řádný římský katolík. Potud jasno. Ale jedna věc mi nedopřávala klidného spánku. Jak je možné, že Svatá církev, které přeci vždy tolik záleželo na nejčistší pravdě, najednou zobrazuje husitu v turbanu a s tureckou šavlí? To je přece historicky nanejvýš nepravděpodobné. Že by další tajemství víry?

Teprve později jsem pochopil.

V římskokatolické církvi je téma obrácení velmi žádané. Její ikonografii zdobí odedávna zástupy obrácených židů, muslimů, protestantů i pohanů. Ať následkem ohromujícího zázračného zjevení, či po dlouhé učené disputaci, každý jeden nakonec pochopil, že jedině Svatá církev je schopna mu skutečně bezpečně zajistit posmrtný vstup do zahrad rajských – a zařídil se podle toho. Taková obliba legend o obrácení je vcelku pochopitelná, sama sebe přeci římskokatolická církev chápe odjakživa jako církev nejpravější, nesvatější a vůbec v tomto slzavém údolí jednoznačně nejlepší.

Od té doby ovšem, co v tomto koutě světa vládne sekulární stát, který je ze své podstaty povinen nestranit žádnému náboženskému vyznání, stalo se obracení na pravou víru poněkud problematickým a co byla zavedena takzvaná „politická korektnost“, je to u nás s hlásáním jediné pravé víry vůbec špatné. Proto musela Svatá církev nasadit veškerý svůj um a tisícileté umění taktiky a diplomacie, aby byla schopna uchránit přesvaté poklady své jedinečné víry uchránit před zlovolnými útoky postmoderních relativistických ignorantů.

Vždyť si jen představte, jak by to dnes dopadlo, kdyby sochař za Panenkou Marií vytesal nefalšovaného, krvežíznivě se šklebícího husitu s rudým kalichem na hrudi a typickým pětihranným štítem. Jakmile se něco takového dozví patriarcha Církve československé husitské, zezelená zlostí. Něco takového se nesmí připustit! Neprodleně nechá naleštit svou válečnou hradbu vozovou a za zpěvu bojového chorálu „Kdož sú boží bojovníci“ se vydá na spanilou jízdu směrem Karlsruhe. Tam rozrazí svým okovaným cepem dveře ústavního soudu a zahřímá: „Ctihodné soudkyně, ctihodní soudcové, konejte svou povinnost. Mé náboženské cítění je hluboce uraženo. Jsem diskriminován!“

A pokud by snad církev přiznala, že je ten chlápek se šavlí a v turbanu turecký muslim? Ještě hůř! Teroristické útoky sice bezprostředně nehrozí, neboť toho času Al Kaida předisponovala veškeré zásoby výbušnin směrem k Blízkému východu, ale máme přece, jak známo, i jiné páky. Po několika soukromých rozhovorech s velvyslanci nejmenovaných arabských zemí stihne bavorského ministreského předsedu akutní migréna a to, co pak bude probíhat v biskupské zpovědnici, si můžeme snadno představit :

„Ale Otče, vždyť přece dobře víte, že jsem věrným synem Svaté církve a na zázračná obrácení bludařů pevně věřím, ale pochopte… Všechny ty kontrakty našich firem na Blízkém a Středním východě a ta pracovní místa, která tak můžeme zajistit pro naše věrné voliče… A teď ještě ta přístupová jednání EU s Tureckem… Je mi to moc líto, ale ta socha musí zmizet někde ve sklepě. A udělejte to raději sami, dřív než vám to nařídí z Karlsruhe. Tak můžete získat u veřejnosti aspoň pár bodů k dobru za toleranci.“

Ovšem husita se šavlí a v turbanu? Inu, pak přece všechno vypadá docela jinak! “Ale Ctihodnosti”, usměje se spolkový ústavní soudce sladce na husitského patriarchu: “Vždyť se jen pořádně podívejte. Ten turban a ta šavle. Kdo to kdy slyšel, že by husité hosili něco takového. Římskokatolické církev sice pravda tvrdí, že je to husita, ale z ryze právního hlediska přece nemůžeme stavět na legendách. Samozřejmě, pokud byste mohl jednoznačně prokázat, že byl v Neukirchen skutečně k říksokatolické víře obrácen husita, nejlépe pak ještě násilím a pohrůžkami Panenky Marie, pak by se něco dalo dělat… Ale k tomu, jak vidím Vaše důstojnosti, nemáte moc chuti.”

A jeho muslimským bratřím nevedlo by se lépe. “Ale Vaše Excelence,” ušklíbně se ministerský předseda, “je sice pravda, že je ten chlapík oblečen jako typický Turek, ale římkskokatolická církev přece tvrdí, že je to husita. A když se to tak vezme kolem a kolem, mohou mít i pravdu. Třeba ten husita turban a šavli prostě někde ukradl. A vůbec, víte, Vaše Excelence, v dnešní postmoderní multikulturní době už na oblečení tak jako tak moc nezáleží. Dneska přece může nosit červený kalich nebo turban, Vaše Excelence promine, kdejaký blbec.”

Samozřejmě musí pak německé koncerny svým muslimským partnerům poté nabídnout tučné slevy, aby je definitivně přesvědčili, že v Německu opravdu žádná diskriminace islámu nehrozí. Ale tím je věc vyřízena. Obchody běží nerušeně dál a náš chudák malý obrácený husita je zachráněn pro další generace.




Další články tohoto autora:
Ludvík Diviš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku