Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 16.3.2005
Svátek má Elena, Herbert




  Výběr z vydání
 >VÝROČÍ: Nebrat všechno příliš vážně - Ota Ulč a jeho komentátoři
 >POLITIKA: Grossovy aféry do zapomnění
 >POLEMIKA: Dočekalova záměna příčiny a následku
 >PRÁVO: Mein Kampf ve zpětném zrcátku I
 >POLITIKA: Smlouva
 >ÚVAHA: Islám, křesťanství a demokracie
 >DOPRAVA: Jede sedlák do mlejna, čtyřma koňma vranejma II.
 >KNIHA: Co způsobila okupace izraelské demokracii?
 >SPOLEČNOST: Rozvody, a co dál?
 >HISTORIE: V těžkých dobách (7/20)
 >MIGRACE: Strpíme uprchlíky?
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Výstava tropických motýlů
 >MEJLEM: Podivná kritéria úspěšnosti
 >PENÍZE.CZ: Penzijní reforma - děti jsou také vkladem do systému
 >POLITIKA: Nová společenská smlouva? Ano, ale bez Grosse!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
16.3. MEJLEM: Podivná kritéria úspěšnosti
Lukáš Jelínek

Úspěšný politik, oblíbený u novinářů i voličů, je ten, který je sebevědomý a přesvědčivý. Tuto starou pravdu první březnové dny jenom potvrdily. A nastínily rovněž konkrétní obrysy politiků úspěšných - i těch druhých.

Nejsem jistě sám, kdo podezírá MF Dnes, list, který věnuje premiérovu zázemí největší pozornost, že má raději pana Klause než pana Grosse, ba že i lidoveckého předsedu preferuje před tím sociálně demokratickým. A nedivím se jí.

Václav Klaus je mužem přísného vzezření a pevných názorů. Má pár černobílých, lehce provokativních tezí, které, pečlivě sbalené do uzlíčku, mu vystačí na celé pouti životem. Jako ztělesněná státnost si pak může dovolit vyrazit za zábavou na vyhlašování Miss nebo na otevření nového sídla MF Dnes, kde mu určitě nikdo nepřipomíná Sinhu, Bácse, účetnictví ODS či někdejší účast Livie Klausové ve vedení přední banky.

Miroslavem Kalouskem sice tu a tam zacloumají emoce, avšak jakmile se rozsvítí kamery, stává se v nejlepším slova smyslu balvanem. Od předem připravených vět neuhne ani náhodou, a tak víme, jak mu záleží na „koaličním projektu“, že aktuální aféru považuje za „osobní problém předsedy vlády“ nebo že až do Velikonoc neporuší „bobříka mlčení“ k jím iniciované koaliční havárii.

Kalouskova neochvějnost odrazuje i remcaly, kteří by za jiných okolností vznášeli otázky ohledně miliónů jeho manželky, resp. manželčina otce, ohledně původu půjčených peněz na výstavbu domu v Bechyni, ohledně vyšetřování údajných korupčních praktik na bývalé příbramské radnici či ohledně kontaminovaného svinčíku na několika loukách druhdy využívaných firmou Kalouskova štědrého švagra, zastřeleného vlastním společníkem.

Stanislav Gross nepovedenou televizní omluvou vzbudil pochybnosti, zda k sebevědomým a přesvědčivým politikům patří. Selhávaly pohyby, pohled, hlas, větná skladba i obsah sdělení. Člověku bylo Grosse spíš líto, než že by jím byl ohromen.

Je zde ale jedna potíž. Gross chce být symbolem moderní levicové politiky Blairova střihu. Upřímně o to stojí a mnoho spolustraníků s ním. Bohužel právě ta část veřejnosti, jež by měla být adresátem reformované politiky ČSSD, tedy tzv. střední vrstvy v čele s inteligencí, živnostníky, ale i novináři, mu nedůvěřuje ze všech nejvíc. Je prima, že se za premiéra postavila soc.dem. Leč zdá se někomu, že obdobně reagují vytoužení voliči? A dále: Blairistický politik musí vědět, že se neobejde bez podpory médií. Jenže kde ji brát a nekrást?

Pravicový tisk trvale používá skandální formulaci „Grossovo korupční chování“, aniž by předložil jakýkoli skutečný důkaz. Přesto faktem zůstává, že kvalitní ministerský předseda musí České republice, v níž korupce, klientelismus a zlatokopectví reálně existuje (počínaje ordinacemi lékařů, přes úřady, policejní stanice až po vozy taxislužby) dodávat na lesku, nikoli obstarávat další šrámy.

Vede cesta z bludiště, v němž jsme se ocitli? Snad. Grosse ovšem „nezvěrohodní“ účelové nastolování zástupných témat, nýbrž tvrdá, poctivě odváděná práce. Je mladý, učenlivý, ambiciózní. Co takhle nad ním předčasně nelámat hůl a dát mu ještě šanci? Ostatně, s pádem premiéra by opravdová vládní krize teprve vypukla. Alternativním řešením by bylo odvážné rozhodnutí ČSSD, že poté, co projevila přiměřenou míru solidarity se svým šéfem, přichází vhodná doba pro střídání ve prospěch čerstvé krve, pokud možno bez kostlivců ve skříni. Partajní lídr by měl s přitažlivým programem ladit, ne jej shazovat.

Samotnému by se mi ale zamlouvala hlavně změna vnímání „úspěšnosti“ politiků. Jak dlouho budou ještě falešní hráči pokeru v médiích porážet neohrabané blekoty? Kdy začnou investigativci testovat integritu politiků jinak, hlouběji, než laciným chytáním za slovo?

15.3.2005 Lukáš Jelínek

(politický analytik, spolupracuje s ČSSD)




Další články tohoto autora:
Lukáš Jelínek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku