Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 17.3.2005
Svátek má Vlastimil




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: V této zemi není spravedlnost
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 5
 >GLOSA: Přírodní život
 >EVROPA: Liberalismus aneb Útok na Ústavu EU zleva
 >SPOLEČNOST: Není soudce jako soudce
 >EKOLOGIE: Klimatická církev
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Senzace! Diskriminace zrušena! Čtěte a uvěřte!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Je jaro
 >EVROPA: Otevřený dopis panu prezidentovi
 >PRÁVO: Ta naše justice česká
 >POVÍDKA: Kalašnikov aneb Když váš otec sestrojí geniální samopal
 >HUMOR: Oznámení o zrušení nezávislosti
 >DOKUMENT: Prohlášení občanského sdružení Šumava 21
 >EKONOMIKA: Obrat se blíží
 >PENÍZE.CZ: Efektivní úrok hypotečních úvěrů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
17.3. EVROPA: Otevřený dopis panu prezidentovi
Zdeněk Ručka

Vážený pane prezidente,

Vaše poslední výroky pro německý deník Frankfurter Allgemeine mě pobouřily natolik, že jsem se rozhodl obětovat svůj čas k napsání tohoto dopisu. Chtěl bych se Vám pokusit vysvětlit, proč podporuji myšlenku evropské integrace, evropskou ústavu a proč si myslím, že evropská identita existuje.

Vy proces evropské integrace vytrvale kritizujete, přestože dobře víte, že je z globálního pohledu nevyhnutelný. Naše země totiž není Švýcarsko a my nemáme jinou volbu, ať už se nám to líbí, nebo ne. Česko je krásná, ale malá a nepříliš bohatá země. Proto si nikdy nebudeme moci dělat, cokoli se nám zlíbí. Naše samostatnost nemůže být absolutní. Pokud nechceme žít v naprosté izolaci, musíme se přizpůsobovat okolí.

Tvrdíte rovněž, že evropská identita neexistuje. Jenže ona existuje, i když je zatím ve stádiu zrodu. Fakt, že ji Vy osobně necítíte, neznamená, že tady není. Já jsem nejen Čech, pane prezidente, já jsem mladý Evropan. Je mi dvacet dva let, procestoval jsem celou Evropu, studoval jsem na jazykových školách v Británii, Německu a na Maltě. Také jsem se zúčastnil jedné letní školy Boloňské univerzity v Itálii a v květnu končí můj roční studijní pobyt v USA. Na všech těchto školách jsem potkával studenty i pedagogy z celého světa, ale s Evropany jsem si vždy rozuměl nejlépe. Z druhého břehu oceánu mám možnost vidět některé věci v trochu jiném světle. Zatímco doma mě pobuřují odlišné názory Rakušanů na Temelín, odtud vidím, kolik máme s Rakušany společného. Dokonce i jižní mentalita Italů či Španělů nám není ve srovnání s Íránci či Korejci a snad i těmi Američany až tak vzdálená. Moji kamarádi žijí po celém světě, ale nejvíce jich je určitě v Evropě.

Když jsem na Vánoce letěl domů přes Paříž, dal jsem se na letišti Charlese de Gaulla do řeči s americkou studentkou, která letěla opačným směrem. Řekla mi, že to musí být dobrý pocit, být po půl roce zase doma na půdě Evropské unie. Řekl jsem ji, že doma ještě nejsem, že doma se cítím v České republice. Věřte, že svou zemi mám nadevše rád, a nikde jinde bych žít nechtěl. Přesto se cítím být Evropanem.

Z internetu jsem si také nedávno stáhnul text evropské ústavy. Nejsem právník a taky jsem ji ještě nedočetl do konce, ale zatím jsem v ní nenalezl nic závadného. Skutečnost, že vůbec vznikla, považuji za malý zázrak a krok správným směrem. Evropa nikdy nebude jednotná a klidná, pokud nás bude spojovat pouze volný trh. Je nezbytné, aby se i lidé, kteří nikdy neopustili hranice své rodné země, začali cítit z části jako Evropané. Jinak na sebe jednou budeme zase mířit zbraněmi. Evropská identita není tímtéž, čím byl narychlo vytvořený čechoslovakismus. Evropská identita přichází na svět pomalu a postupně v podobě dalších generací. Mrzí mě, že to, pane prezidente, nevidíte.

Zato jste si určitě vědom faktu, že osoba prezidenta se u nás těší tradičně velké popularitě, přestože s ní spojené pravomoci jsou malé, a příležitostí, jak si občany rozhněvat, je tudíž poskrovnu. Dnes své popularity využíváte proti Evropské unii, jejíž jsme částí. Vy do ní ale nepřinášíte konstruktivní kritiku, jak lépe budovat Evropu. Vy kritizujete základní myšlenky společenství, jehož součástí jsme se nedávno stali, a strašíte Evropskou ústavou národ, jehož většina Vám důvěřuje a jehož většina si její text nikdy nepřečte.

Váš předchůdce, pan prezident Havel, se jednou vyjádřil ve smyslu, že už se nemůže vyjadřovat tak svobodně jako kdysi, protože jeho slova mají větší váhu. Když prý něco neuváženě řekne, může spustit lavinu. Prosím, važte i Vy svá slova dobře, abyste jimi doma ani v zahraničí nepoškozoval zemi, již tolik miluji.

Zdeněk Ručka

(autor je studentem molekulární biologie a genetiky na Masarykově univerzitě)


Další články tohoto autora:
Zdeněk Ručka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku