Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.3.2005
Svátek má Eduard




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Ta televize ale klame!!
 >PRÁVO: Mein Kampf ve zpětném zrcátku II
 >GLOSA: Letem - světem
 >DETEKTIVKA: Smrt na kolejích
 >MEJLEM: Otevřený dopis České televizi
 >HUMOR: Kdy vznikl vesmír
 >HISTORIE: V těžkých dobách (8/20)
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Ján Zákopčaník odchází z ČT
 >EKONOMIKA: Evropské měny oslabují
 >PENÍZE.CZ: Dovolená na lůžku či v uneseném letadle? Pojištěno!
 >PRÁVO: V této zemi není spravedlnost
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 5
 >GLOSA: Přírodní život
 >EVROPA: Liberalismus aneb Útok na Ústavu EU zleva
 >SPOLEČNOST: Není soudce jako soudce

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
18.3. HUMOR: Kdy vznikl vesmír
Chechtavej tygr

Věk naši planety je mnohem nižší, než se doposud soudilo. Vědci se domnívají, že stáří všech vesmírných těles se pohybuje v desítkách tisíc let. Důsledky těchto objevů si však zatím jen těžko kdo dokáže představit.

Ve 20. letech minulého století astronom Edwin Hubble zjistil, že prostor nad našimi hlavami není statický, že se neustále velikou rychlostí rozpíná. Jako měřítko rychlosti posloužil takzvaný rudý posuv spektrálních čar pozorovaných objektů. Ukázalo se, že všechna tělesa se od Země vzdalují tím rychleji, čím jsou vzdálenější.

Na základě tohoto zjištění vypracovali vědci hypotézu vzniku vesmíru. Před 10 miliardami let prý byla hmota všech galaxií, hvězd, planet i ostatních těles soustředěna v takzvané singularitě (supertěžké "kuličce" zcela nepatrných rozměrů). Potom ale singularita z neznámých příčin explodovala. Hmota i energie se rozletěly do všech stran a vytvořil se náš známý vesmír. Uváděná teorie má však mnoho trhlin.

Záhadné kvasary

Jeden ze základních problémů hypotézy velkého třesku je objev kvasarů. Jedná se o tělesa jen o málo větší než Slunce, která však vysílají tolik energie jako veliká galaxie. Můžeme si je představit jako kapesní svítilnu, jež by vydávala výkon jako temelínská elektrárna. Navíc tyto objekty i několikrát za den prudce mění svůj jas. Podle mnohých odborníků to znamená, že jsou ve skutečnosti mnohem blíž, než se předpokládá.

Některé kvasary vykazují navíc v různých oblastech spektra až pět vzájemně se lišících rudých posuvů. Musely by se současně vzdalovat pěti různými rychlostmi, což je nesmysl. Posunutí spektrálních čar tedy jako měřítko vzdalování vesmírných těles zcela selhalo,

Důkazy pro mladé univerzum

Zjištění, že vesmírná tělesa jsou daleko blíž, než se předpokládalo, zasadilo teorii velkého třesku drtivou ránu. A vzápětí přišla další. Teoretičtí fyzikové prokázali, že ze žhavé hmoty po výbuchu singularity se nemohl vytvořit složitý systém hvězda galaxií. Je to totéž jako předpokládat, že se při explozi vysoké pece sám od sebe sestaví hodinový stroj.

Tyto objevy mají dalekosáhlé důsledky. Jestliže je vesmír daleko menší, pak je i mnohem mladší. Dnes už odborníci uvažují o stáří několika milionů let. Tento výpočet podporuje i pozorování spirálních galaxií. Podle rychlosti rotace a stupně zavinutí docházejí vědci k názoru, že mají za sebou maximálně dvě otáčky a jejich nejvyšší možný věk je pouhý milion let. Kdyby byly starší, byly by úplně svinuté.

Ještě více šokující jsou nové odhady stáří hvězd a sluneční soustavy. Výpočet podle rychlosti pohybu v takzvaných glubulárních klastrech udává věk maximálně 40 000 let. Tomu odpovídají i údaje o našem solárním systému. Mezi jednotlivými planetami je stále velké množství meteorického prachu. Ale už za 20 000 let by tlak záření tento prostor dávno vyčistil. Vědci nedokážou vysvětlit ani přítomnost komet.

Díky působení Slunce a ostatních planet přežijí komety jen zhruba 10 000 let. Vlivem slapových sil by se nejpozději za 20 000 let rozpadl i zásobník vlasatic - obří Oorthovo mračno na okraji sluneční soustavy. Atmosféra Jupiteru i Saturnu stále obsahuje metan, helium a vodík. Kdyby byly tyto planety starší než 15 000 let, dávno by takové látky vytěkaly do vesmíru.

Mýlil se Darwin?

Velmi zajímavé je i určování stáří Země. Podle poklesu magnetického pole není starší než 15 000 let! Tuto hodnotu ještě snižuje počítání podle kosmického prachu. Kdyby byla naše planeta stará 4,5 miliardy let, musela by na povrchu ležet jeho vrstva alespoň 50 metrů silná. Neobstojí ani argument, že byl spad spláchnut do oceánů. Pak by světová moře musela obsahovat obrovská množství niklu; to ale není pravda. Navíc by tlustá vrstva musela ležet neporušená na povrchu Měsíce, astronauti z Apolla tam však nalezli jen slaboučký poprašek. Z jednoduchých výpočtů plyne, že modrá planeta i její souputník existují jen asi 8 000 let.

Věk naší sluneční soustavy, Slunce i všech těles uvnitř je tedy maximálně 10 000 až 15 000 let. Přesto učebnice stále uvádějí stáří 4,5 miliardy let. Přiznat skutečné mládí Země by totiž znamenalo definitivně opustit Darwinovu evoluční teorii. A to je věc, do níž se nikomu příliš nechce.

Poznámka redakce: Věci trochu znalý čtenář by se mohl domnívat, že tato fantasmagorie byla uveřejněna někdy v první polovině 19. století v časopise Kwěty. Nikoliv! Článek o vědeckých objevech týkajících se celého Univerza publikoval jistý Vladimír Cervinka na stránkách časopisu Květy letos, tedy v roce 2005!!!

Článek do textového tvaru převedl a redakci poskytl Ivo Eichler.


Další články tohoto autora:
Chechtavej tygr

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku