Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 19.3.2005
Svátek má Josef




  Výběr z vydání
 >ÚVAHA: Česká společnost je nemocná bezcitností
 >DOKUMENT: Otevřený dopis ministryni Emmerové
 >MOBY DICK: Čím vším nebyl rád
 >POVÍDKA: Otče, otče proč si mě opustil?
 >CHTIP: Ve vlaku
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Ve Fata Morganě létá nejrozměrnější motýl světa
 >PŘÍBĚH: O pravdě
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Večer na téma Pražský výběr
 >VÍKENDOVINY: Ta televize ale klame!!
 >PRÁVO: Mein Kampf ve zpětném zrcátku II
 >GLOSA: Letem - světem
 >DETEKTIVKA: Smrt na kolejích
 >MEJLEM: Otevřený dopis České televizi
 >HUMOR: Kdy vznikl vesmír
 >HISTORIE: V těžkých dobách (8/20)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
19.3. ÚVAHA: Česká společnost je nemocná bezcitností
Jan Bartoň

Těžko lze uvěřit zprávě, že jedna z žen těžce zraněných vykolejenou tramvají v Praze byla okradena o svůj mobil a peníze. Oprávněné rozhořčení nad takovým jednáním je jedna stránka věci, tou další je zkoumání příčin, které k tomuto jevu vedou.

Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy. Naše společnost trpí jednak typickými postsocialistickými bolestmi, jakými jsou alibismus, snížený pocit odpovědnosti za svůj život a následky svého jednání. Velmi významným jevem vybočujícím z řady ostatních postsocialistických států je nízké procento lidí majících víru v Boha. V tomto ohledu je naše společnost nejvíce sekulární společností Evropy. Dalším typickým jevem naší společnosti je pravidlo „účel světí prostředky“. Na očích veřejnosti jsou samozřejmě na prvním místě ústavní činitelé. Všechny nectnosti naší společnosti jsou jakoby zkoncentrovány právě zde. Existuje řada kauz, které lze spolehlivě doložit. Jsou jím pitky některých poslanců, jízda pod vlivem alkoholu, pořádání „oslav“ v prostorách vyhrazených pro jednání ústavních činitelů, dalšími jevy jsou častá podezření na korupci, falešná obvinění apod. Velmi závažným jevem je absence politického taktu a kooperace, nechci-li použít slovo „kolaborace“ stran v zájmu dělení se o různé prebendy.

Tím nejzávažnějším problémem, kterým se naše politika vyznačuje, je však nízká úroveň odpovědnosti za sliby dané voličům před volbami a bohapusté lhaní. Celý konglomerát těchto jednotlivostí pomalu rozleptává společenskou soudržnost a mezilidskou solidaritu. Důsledkem těchto jevů je chápání politiky jako záležitosti špinavé, která vyžaduje „silný“ žaludek a ostré lokty. Pohříchu je však třeba podotknout, že se právě nečestné jednání, podrazy a lhaní v politice natolik usídlily a přinesly už prospěch řadě lidí, že se staly již jakousi normou. Vidím tudíž kauzy našeho předsedy vlády právě v těchto konotacích. Jeho činy jsou v naprosté shodě s výše uvedeným. K tomu lze připočíst i pocit velikášství a sobeckosti a pocity nedotknutelnosti. Jen takto v souvislostech lze pochopit naši současnou situaci.

Vrátím-li se k případu tragické dopravní nehody tramvaje v Praze, je více než jisté, že uvedená nehoda mající na svědomí život dvou absolutně nevinných lidí, byla způsobena nerespektováním platných předpisů pro řidiče tramvají. Porušování dopravních předpisů obecně je nejrozšířenější způsob sobeckého jednání. Na každé cestě autem se o tom můžeme přesvědčit. Zcela „normálním“ se stává předjíždění na plné čáře, riskantní nedávání přednosti v jízdě. Neochota podrobovat se psaným i nepsaným pravidlům je dalším příznakem nemoci naší společnosti. Ve společnosti, kde dominuje snaha o okamžitý prospěch za každou cenu, v níž u lidí nefungují nebo velmi málo fungují takové kategorie jakými jsou svědomí a ochota pomoci druhému v nouzi, tam je možné, aby zloděj okradl těžce zraněného člověka.

V této situaci vidím pouze jediné východisko. Je jím potlačení pocitu jakési „kolektivní neodpovědnosti“ pěstované současnou vládou a návrat k prosazování práv a povinností jedince jako politického suveréna a aplikace morálních zásad psychicky zralého občana .

Jsem pevně přesvědčen, že pouze vláda pravicová je schopna a ochotna za tímto cílem jít. Doufám, že po volbách v roce 2006 bude mít tato země větší štěstí a zvolí si pravicovou vládní garnituru. Zasloužíme si to.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku