Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 21.3.2005
Svátek má Radek




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Mají justiční čekatelé nárok stát se soudci?
 >EVROPA: Velký mozkový eurovýplach aneb Rozhněvaný starý muž
 >PRAHA: Chvála hypermarketů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tak jsem tu zpátky z Afriky
 >HISTORIE: Národní mýty, podvrhy a lži
 >ZVĚROKRUH: Beran
 >PSÍ PŘÍHODY: Ta voda neblaze stoupá
 >BAJKA: Zvěřinec zjara
 >CHTIP: Popis kapitalismu ve světě
 >PENÍZE.CZ: Potvrzení daňových odpočtů: která razítka vyschla?
 >ÚVAHA: Česká společnost je nemocná bezcitností
 >DOKUMENT: Otevřený dopis ministryni Emmerové
 >MOBY DICK: Čím vším nebyl rád
 >POVÍDKA: Otče, otče proč si mě opustil?
 >CHTIP: Ve vlaku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
21.3. EVROPA: Velký mozkový eurovýplach aneb Rozhněvaný starý muž
Martin Mařák

Ve čtvrtek večer udeřila jako blesk z čistého nebe tato nečekaná informace: Ve Francii poprvé zvítězilo NE Ústavě EU v průzkumu veřejného mínění. A navíc, čehož by si měli pozorně všimnout naši sociálnědemokratičtí euronadšenci, se jedná o nesouhlas zejména z levé strany politického voličského spektra. Z čeho má vlastně obavy levicový volič ve Francii? Například z rostoucí delokalizace domácího průmyslu směrem na východ, z reálně existující a stále se prohlubující ztráty nákupní síly a se vším, co přináší údajná liberalizace Evropské unie vyplývající jak z Ústavy, tak z již legendární direktivy Bolkenstein o volném pohybu služeb v rámci EU. Je zajímavé, že na tzv. liberalizaci EU ukazují nejenom představitelé extrémní levice a pravice, ale i pravicoví suverenisté jako Philippe de Villiers a dokonce i sám údajně pravicový prezident J. Chirac, který požaduje naprosté stažení direktivy. Nemusím jistě zdůrazňovat, že její text byl i francouzskými europoslanci řádně a bez jediné výhrady odhlasován.

Nicméně to bylo v době, kdy se nerozhodovalo o Ústavě, a je pravdou a sám to pozoruji ve svém okolí, že lidé nerozlišují mezi direktivou Bolkenstein a Ústavou EU a vše jim splývá v jedno nebezpečí, které je jim již několik týdnů předkládáno v televizních zprávách. Český servis (pošta, zdravotnictví, stavebnictví a podobně) se usadí ve Francii a podle zásady země původu, jež je obsažena v direktivě, se bude řídit českým zákonodárstvím. No a vzhledem k tomu, že je na podobné kvalitativní úrovni nicméně cenově výhodnější, dovedete si představit tu paniku, co to vyvolává zejména ve všemocném státním sektoru.

Koneckonců jsme to viděli v sobotu v Bruselu, kde demonstrovalo 60 000 odborářů hlavně z Belgie, Francie a Německa proti oné direktivě a proti zásahům do tzv. sociální Evropy.

Myslím si, že agentury vytvářející veřejné mínění budou momentálně zavaleny prací. Když už jsme u těch agentur, rád bych se zmínil o jedné události. Minulý týden byl na serveru Neviditelný pes publikován Otevřený dopis prezidentu republiky od jistého studenta Zdenka Ručky. Dopis byl koncipován ve stylu mládí = pokrok = souhlas s Ústavou EU v opozici proti stáří = zpátečnictví = nesouhlas s Ústavou EU. Zkráceně konflikt mládí a stáří. Jednalo se o velmi inteligentní článek rozhněvaného mladého muže a vzhledem k tomu, že mám všechny podstatné znaky té druhé kategorie (je mi čtyřicet let, jsem pro EU, ale nesouhlasím s Ústavou), se zájmem jsem si ho přečetl a podíval jsem se i na chat, který na něj navazoval.

Abych byl upřímný, kroutil jsem obdivně hlavou nad brilantností, se kterou mladík ve věku dvaceti dvou let dokázal reagovat i na ty nejzáludnější otázky prost negativních emocí, klidně, vyrovnaně a s neuvěřitelnou vyzrálostí. Vzpomínaje na své názory v jeho věku, v koutku duše jsem se hluboce zastyděl. Hulákal jsem tehdy do mikrofonu v brněnské punkové kapele Vzor 60, mlátil jsem při zuřivém pogu hlavou do zdi a tvářil jsem se jako totální debil uprchlý z blázince v Bohnicích. A to ani nemluvím o studiích a o tom, jak jsem prolézal s odřenýma ušima každým semestrálním obdobím na "Zelňáku". No hotová pohroma.

Panečku, to je oponent, pomyslel jsem si takřka závistivě. Mladý, inteligentní, znalý světa, vyjadřující se s nečekanou maturitou a opravdovým nadhledem. Jen jednu věc si pro své stáří nedovedu vysvětlit a pan Zdeněk mi na mé otázky nepodal žádnou odpověď. Na chatu v reakci č. 253 uvádí:

"Pane Haas, tady v Muncie (Indiana, USA), jsou už skoro dvě hodiny ráno …...."

Na tom, vážený čtenáři, není nic divného. Překvapující je však skutečnost, na kterou jsem po určitém hledání na internetu narazil. I.P. adresa jeho počítače nebyla situovaná v USA, ale v Evropě. Možná při své všestranné dokonalosti pronikl i do magických tajů levitace. Kdo ví? -------------- Možná nás někdo tak trochu vodil za nos.

Dočetl jsem se, že mediálním poradcem premiéra Stanislava Grosse a tedy boje o Ústavu EU se stala významná francouzská agentura. Stejná, která v minulosti pomohla k vítězství F. Mitterandovi a vymyslela pro něj slavné heslo "klidná síla". To snad i vysvětluje fotografie premiéra v Blesku kutícího doma s vrtačkou a hrajícího si s dětmi coby učiněný sympaťák a podobné články, jako je ten od Zdeňka Ručky. Ale nevím, řekl bych, že je čeká opravdu nadlidský výkon. Také jsem zvědavý, co za heslo vymyslí pro naše sociální demokraty. Napadá mě "zmatený chaos". Vzhledem k tomu, že jsme národ se specifickým smyslem pro humor, mohlo by to fungovat.

Na závěr bych chtěl zdůraznit skutečnost, že velmoci EU neměly nic proti tomu, když jejich banky, průmysl a distribuční sítě bez zábran pronikaly do nových států Unie. V okamžiku, kdyby se situace mohla díky direktivě Bolkenstein obrátit a zvýhodnit ony nové členy, stejné velmoci propadají do aktivních vibrací a tvrdě brání své národní zájmy. A to i takovým způsobem jako J. Chirac, který minulý týden osobně telefonoval José Barrosovi a vyžadoval od něj okamžité zrušení direktivy Bolkenstein. Kde jsou ty ideály o velkém evropském národu a jeho vzájemné rovnosti? O té naší velké evropské rodině? Ptám se a doporučuji našim socialistickým euronadšencům, aby se nad tím zamysleli.

Každý máme své duchovní mistry, dovolím si při této příležitosti citovat jednoho z těch mých:

"Tak i velký stát, dovede-li se sklonit před malým státem, získává si malý stát. A malý stát, dovede-li se sklonit před velkým státem, získává si velký stát.
Tak jednomu slouží nízké postavení k tomu, aby si získal, druhému slouží nízké postavení k tomu, aby byl získán.
Vše, co velký stát žádá, je mít a udržet si velký počet lidí. vše, co malý stát žádá, je zapojit se činností do velkého počtu lidí.
Má-li každý z obou dosáhnout to, po čem touží, pak ten, který je velký, se musí umět snížit."
Lao-c' Tao te ting

(Pozn.red.- V článku zmiňovaný Zdeněk Ručka skutečně v USA studuje.)


Další články tohoto autora:
Martin Mařák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku