Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.3.2005
Svátek má Leona




  Výběr z vydání
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 6
 >ŠKOLSTVÍ: Spiknutí líných a neschopných
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Moje společenská smlouva se sociálními demokraty
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Vyženeme Satana - za peníze z vašich daní
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kde jsou ty kosti?
 >SVĚT: Kuba 20. května 2005
 >SPOLEČNOST: Spí Gott v hrobě?
 >ARCHITEKTURA: Pražské mosty přes Vltavu II
 >PSÍ PŘÍHODY: Irisčino epochální vítězství
 >SVĚT: Medaile Marie Dickinové
 >SPOLEČNOST: Naší úžasní policisté
 >JEDNOHUBKY: V zajetí Viagry
 >ZÁBAVA: Nedbalost ouřadů v EU
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Veselé Velikonoce v botanické zahradě
 >PENÍZE.CZ: Spoření na důchod: dobrovolně nebo povinně?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
22.3. SVĚT: Kuba 20. května 2005
Zdeněk Jemelík

V naší zemi je vše v naprostém pořádku. Hlavními mediálními domácími tématy poslední doby jsou skandály nastávajícího ex-premiéra, provázené katastrofálním poklesem jeho oblíbenosti, podezření na nelegální původ majetku dalších politiků, nejčerstvěji oznámené trestní stíhání ministra Mlynáře. Z oficielních míst slyšíme chválu skvělé výkonnosti naší ekonomiky, zatímco jen pár škarohlídů připomíná zadlužování země, růst nezaměstnanosti, přibývající hloučky bezdomovců v našich ulicích. Občanská společnost na znepokojující jevy v podstatě nereaguje, protože politici jí dávají najevo, že je mínění občanů nezajímá: do voleb nějak dožijí, vytěží ze svých prebend, co se dá, a pak se buď stane zázrak nebo přijde potopa. Pokud Miloš Zeman nazýval svou vládu vládou sebevrahů, Stanislav Gross by dnes mohl právem nazvat celou ČSSD stranou sebevrahů, protože sociální demokraté se zřejmě rozhodli spojit svůj osud s jeho a jsou ochotni dobrovolně se nechat stáhnout propadem jeho oblíbenosti do propasti volební porážky. Vnějším výrazem lhostejnosti lidu obecného je nezájem o hlouček vytrvalců, kteří se každou středu shromažďují před Úřadem vlády ČR, dožadujíce se demise nastávajícího ex-premiéra, marně doufajících, že lid vstane od piva a zaplní ulice a náměstí, aby dal najevo, že už má dost klientelismu, nekompetentnosti a arogance politiků. Dlužno podotknout, že lidé zvučných jmen, kteří se angažovali v boji za svobodu příjmů v době "televizní krize", v hnutí "děkujeme, odejděte" a jinde, před Úřad vlády nechodí. Zřejmě jim Stanislav Gross a jeho způsob politiky nevadí.

Protože máme doma vše v pořádku, angažujeme se v zavádění demokracie, práva a humanity v zahraničí. A tak lidé zvučných jmen, kterým nevadí Stanislav Gross, dávají ostentativně najevo, že jim vadí Fidel Castro, jenž je na rozdíl od nepříjemné blízkosti Grossovy v bezpečné vzdálenosti od nás, a chodí se nechat symbolicky zavírat do kašírovaných vězeňských cel na Václavském náměstí. Nesou na trh vlastní kůži, protestujíce proti přehmatům kubánské justice. Skoro žádný z nich se neznepokojuje nad špatnou vymahatelností práva v této zemi. Možná ani nevědí, že každý rok u nás skončí ve vazbě několik desítek nevinných lidí a sem tam pošle soud za mříže někoho, v jehož vinu "uvěřil" bez důkazů. Nebudu se s nimi přít: určitě není správné posílat politické odpůrce do vězení a hlavně to neplní účel: neudržitelné poměry jsou proto neudržitelné, protože společnost se v nich nemůže dále rozvíjet, ani když v nich bude ještě chvíli držena násilím. To přece víme z vlastní zkušenosti. Jen nerozumím tomu, proč tak rádi bojujeme za pořádek ve vzdálené zemi a trpíme úpadek mravů doma.

Na Kubě se mezitím děje něco, co si nedovedu srovnat se zkušenostmi z života v totalitě: 365 neregistrovaných nevládních organizací, podporujících rozvoj občanské společnosti a bojujících za ochranu základních práv s cílem demokratizace Kuby, se rozhodlo svolat společné shromáždění do Havany na 20. květen 2005. V čele organizátorů stojí tříčlenný výkonný výbor, jehož členy jsou Martha Beatriz Roque Cabello, jedna z nedávno propuštěných vězenkyň svědomí, René Gómez Manzano, přední představitel miamského exilu, a význačný disident Félix Antonio Bonne Carcassés, který byl v minulosti rovněž vězněn. Je pozoruhodné, že výbor "úřaduje" na Kubě, jinak řečeno, Castrův režim připustil působení představitele nenáviděného miamského exilu na svém území (viz přiložené foto). K účasti na shromáždění jsou zvána i zahraniční občanská hnutí a politické strany. Martha Beatriz upozornila na tuto akci dopisem, šířeným po internetu, jehož zpáteční adresa marthabeatrizroque@yahoo.es je ale nefunkční: portál Yahoo adresu zablokoval; důvody nejsou zatím známy. Hnutí provozuje webové stránky na adrese asambleasociedadcivilcuba.info, jejichž obsluha ochotně odpovídá na dotazy. Nechápu, jak lze v zemi s tvrdou diktaturou uspořádat takovou akci a se zájmem budu sbírat zprávy o jejím průběhu. Ostatně ani organizátoři si nejsou jisti reakcí režimu. Její uskutečnění není možné bez tolerance ze strany kubánské vlády. V tomto směru by snad shromáždění - pokud se skutečně sejde - bylo srovnatelné s povolenou manifestací ke Dni lidských práv 10.prosince 1988 na Škroupově náměstí, ovšem s tím, že celospolečenský dosah jednání v Havaně 20.5.2005 bude asi podstatně hlubší. Je-li tolerance k shromáždění příznakem toho, že se Fidel Castro rozhodl reformovat svůj režim zevnitř, pak je to pro Kubu příslib lepší budoucnosti.

Grupo ejecutivo



Další články tohoto autora:
Zdeněk Jemelík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku