Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 23.3.2005
Svátek má Ivona




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Bude Gross hrobníkem ČSSD?
 >PRÁVO: Základy presumpce neviny
 >MÉDIA: Umělý lesk & příslovečná bída druhé série SuperStar
 >GLOSA: Svoboda slova neohrožená
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kšá, kšá
 >MÉDIA: Lavina
 >INTERNET: Nevlídný virtuální svět českého internetového chatu
 >SPOLEČNOST: Britská chudoba - náš vzor?
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartovi začala cyklistická sezóna
 >POLEMIKA: Šumavě 21 – z cesty...
 >HISTORIE: V těžkých dobách (9/20)
 >VÝSTAVA: Pravidla hravosti
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: ČT a Febiofest 2005
 >PENÍZE.CZ: Daně: kolik zaplatíme za převod družstevního bytu?
 >ŠKOLSTVÍ: Spiknutí líných a neschopných

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
23.3. POLEMIKA: Šumavě 21 – z cesty...
Ladislav Miko

Po zveřejnění článku Ladislavu Mikovi na cestu - od Šumavy 21 jsem si mohl vybrat, jestli na uvedené argumenty nereagovat (s očekávanou reakcí „Kdo mlčí, ten svědčí“), anebo naopak uvést svůj pohled na věc (i když můžu čekat reakci typu „Potrefená husa se ozvala“). Zvolil jsem druhou možnost – už proto, že článek byl mně přímo adresován a že tudíž není třeba hledat onu husu, do které se pan Štich s takovým gustem strefuje. Hlavně ale proto, že mám pocit, že zde zloděj křičí „Chyťte zloděje“.

Hned v úvodu se totiž tvrdí, že málokterý vysoký úředník ministerstva má za sebou tolik zákulisních machinací, lží a manipulací s fakty jako já. Toto tvrzení mají doložit opublikované texty dopisů a stanovisek, ale pokud tam jsou lži a manipulace, nejsou na mé straně. Pokud mi něco opravdu lze vyčíst, tak menší zmatek na našem ministerstvu. Zákulisní machinace zřejmě Šumava 21 vidí v tom, že komunikuji s nevládními organizacemi. Takový pohled nesdílím, bavím se s každým, kdo o komunikaci jeví zájem, bez ohledu na jeho názor na kůrovce či cokoliv jiného. Nemůžu se zbavit dojmu, že zde pan Štich posuzuje mé konání podle svých vlastních pohnutek či motivů. Místo náznaků a domněnek je lepší uvažovat podle faktů, na které se ovšem nikdo ze Šumavy 21 ani nezeptal. Takže ať se laskavý čtenář podívá na věci také mou optikou a posoudí sám:

Uvedený dopis pana Erlbecka z 30.6. mi skutečně byl doručen, překlad v zásadě odpovídá německému textu. Hned v reakci na tento dopis jsem už na konci července 2004 připravil odpověď (čj. 600/2165/04, viz spis na MŽP) následujícího znění:

Vážený pane ministerialdirigent,

Reaguji na Váš dopis z 30.6.2004, ve kterém mne žádáte o obnovení asanačních zásahů proti kůrovci v pásu 200 m širokém podél státní hranice v lokalitě Trojmezná. Vaši žádost odůvodňujete zařazením horských smrčin na přilehlé bavorské straně do systému Natura 2000 s prioritním cílem zachování stavu habitatu - původních horských smrčin.

Na zmíněném území, nacházejícím se v I. zóně v NP Šumava nebylo z rozhodnutí orgánu státní správy povoleno provádět jakékoliv asanační zásahy proti kůrovci. Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě vyhodnocení velikosti populace kůrovce a stupně možného napadení smrkových porostů na tomto území a zohledněna byla i skutečnost, že NP Šumava je řazen do kategorie II IUCN. Byla povolena pouze instalace a provoz obranných feromonových lapačů.

Riziko kalamitního šíření kůrovce do lesních porostů na bavorské straně považujeme za minimální. Z výše uvedených důvodů nepovažujeme za aktuální v současné době měnit vydané správní rozhodnutí

Rád bych v této souvislosti pro vaši informaci připomněl, že kůrovec se na území NP Šumava šíří z neasanovaných stromů z bavorské strany. Proto budeme v lokalitě Prameny Vltavy, přestože tam máme nainstalovány feromonové lapače a lapáky, asanovat minimálně 2000 kůrovcem napadených stromů.

Přesto se podobně jako v bavorském NP, tak i v NP Šumava snažíme minimalizovat šíření kůrovce na území jiných vlastníků lesa. Kdybychom předpokládali možnost výrazného šíření kůrovce v dotčeném území, tak bychom na jaře letošního roku asanaci povolili.

Jak se posléze ukázalo, až do jednání na semináři v rakouském Eigen-Schlaegel, kterého jsem se zúčastnil osobně (konalo se 5. října 2004), jsem žil v mylném přesvědčení, že má odpověď byla odeslána a doručena panu Erlbeckovi. Logicky jsem předpokládal, že dopis z 3.8., který obsahoval identický požadavek, se s mou odpovědí křížil a tudíž není potřeba posílat odpověď znovu. Vzhledem k tomu, že jsem informoval o mé odpovědi Správu NP Šumava, která průběžně s německými partnery komunikuje, dostala německá strana reakci i touto cestou, což mi ředitel Správy pan Pavlíčko potvrdil (a co ostatně potvrzuje i článek pana Šticha). Je také logické, že pokud moje písemná odpověď nebyla nikdy doručena (evidentně díky chybě na naší straně nebyla zřejmě ani odeslána z MŽP), muselo takové vyjádření být německou stranou považováno za nedostačující. Na zmíněném jednání v Rakousku mi představitelé rakouských vlastníků tlumočili dotaz německé strany, proč jsem neodpověděl na dopisy z jejich strany, a já jsem podle svého přesvědčení odpověděl, že jsem odpověď odeslal.

Po informaci, že žádná odpověď nedorazila, jsem slíbil věc prošetřit a případně odpověď zaslat znovu. Mezitím mi byl doručen třetí dopis pana Erlbecka, datovaný 23.9. (viz článek pana Šticha) a dopis okresního rady Muthmanna okresu Freyung-Grafenau, datovaný 28.9.

Na oba dva dopisy jsem odpověděl (panu Erlbeckovi 18. října, panu Muthmanovi 1. listopadu), ve své odpovědi jsem přivítal možnost řešit uvedené otázky osobním jednáním. V té době MŽP předkládalo vládě celkem 41 nařízení vlády o ptačích oblastech, za která jsem osobně odpovídal a jež jsem projednával se všemi resorty a dalšími partnery, přitom zpoždění v jejich schválení by mohlo pro ČR znamenat ztráty v řádu miliard korun. Proto jsem současně v dopise upozornil, že přes momentální plné pracovní vytížení považuji za reálné, abychom se sešli ještě před koncem roku, jak pan Erlbeck ve svém dopise požadoval. Situaci kolem původní odpovědi jsem nechal prošetřit a když se na MŽP nepodařilo doložit, že má odpověď byla skutečně odeslána, zaslal jsem panu Erlbeckovi dne 18. listopadu další dopis, ve kterém jsem tuto situaci popsal a osobně se omluvil. Současně jsem navrhl možná data jednání (viz přiložený text):

Vážený pane ministerialdirigent,

dovolte mi, abych vysvětlil některá nedorozumění, která nastala ve věci naší vzájemné korespondence, týkající se ochrany lesa proti kůrovci na území NP Šumava.

Na Vaši žádost z 30.6.2004 o obnovení asanačních zásahů proti kůrovci v pásu 200 m širokém podél státní hranice v lokalitě Trojmezná byla připravena odpověď, ale nemáme doloženo, zda Vám byla skutečně zaslána. Pokud jste ji neobdržel, velmi se Vám tímto za toto nedopatření omlouvám.

Na Váš dopis z 3.8.2004 a následně pak z 23.9.2004 jsem odpověděl 18.10.2004, kdy jsem souhlasil s Vaším návrhem na osobní setkání a možností tak celou záležitost osobně projednat ještě do konce tohoto roku.

Naše vzájemné pracovní setkání navrhuji uskutečnit v termínu 10.12. nebo13.12 v 10,00 na Správě NP Šumava ve Vimperku, nebo jiném místě, na kterém se dohodneme. V této souvislosti považuji za nutné, aby se z bavorské strany kromě zástupce bavorského okresního úřadu ve Freyung-Grafenau, zúčastnili jednání také zástupci NP Bavorský les.

Vážený pane ministerialdirigent, ještě jednou se omlouvám za nastalé nedorozumění během naší korespondence a očekávám Vaší odpověď s potvrzením konečného termínu a místa našeho společného pracovního setkání. Věřím, že nalezneme oboustranně přijatelné řešení celé záležitosti.

Po věcné stránce je třeba doplnit, že s ohledem na bionomii kůrovce již od konce léta nehrozilo nebezpečí z prodlení (jednoduše řečeno: v zimě ke kůrovcové kalamitě nedojde), bylo pouze nutné schůzku realizovat v dostatečném předstihu před novou sezónou, na čemž se obě strany bez problému shodly. Jednání bylo nakonec odročeno ještě jednou – s ohledem na předchozí vývoj přímo dopisem pana ministra Ambrozka, který mě v dohodnutý den pověřil naléhavou a neodkladnou prací (národní seznam 890 lokalit soustavy Natura 2000, který měl být pod písemnou hrozbou významných postihů ČR ze strany EU projednán vládou do konce roku) – a uskutečnilo se na základě dohody s německou stranou 3. února ve Vimperku. K jednání byl přizvána i rakouská strana. Výsledkem jednání byla dohoda, se kterou jak rakouská, tak i německá strana vyjádřily uspokojení.

Tolik k historii jednání s německou stranou. Nezastíral jsem tedy, že na naší straně došlo k chybě, za pochybení jsem se několikrát omluvil a mám za to, že omluva byla bez problémů akceptována. Věcně jsme kolegům z druhé strany hranice vyšli vstříc (přes následnou kritiku Hnutím Duha) a příslušná dohoda byla včas sjednána. Rád bych se tudíž dozvěděl, kde pan Štich vidí ony lži a manipulace, o kterých píše.

O dopise Jaromíra Bláhy a Julie Bartoš ze dne 28.7. adresovaném jejich kolegům z Bund Naturschutz jsem se dozvěděl z médií. Kromě toho, že se z větší částí zabývá rozšířením a scelením prvních zón a sjednocením postupu na německé a české straně, tj. k záměru, ke kterému se otevřeně hlásím od počátku své práce na ministerstvu, je zde rovněž zmínka o požadavku na 200 metrový ochranný pruh podél hranice. Není žádným tajemstvím, že s nevládními organizacemi – mají-li samy zájem – bez problémů komunikuji, ať už jde o Hnutí Duha, Národní lesnický komitét či kteroukoliv jinou. Neznám ani jeden případ, kdy bych setkání s nevládní organizací odmítl, problémem obvykle bývá jen termín. Informoval jsem tudíž doktora Bláhu na jím vyžádané schůzce, že panu Erlbeckovi nabídnu schůzku a společnou pochůzku v terénu (o čemž jeho dopis jasně svědčí a mj. dokládá, že jsem neměl v úmyslu neodpovědět, jak mi je panem Štichem podsouváno). Rovněž jsem potvrdil, že mám zájem společnou dohodu s německou stranou uzavřít a že jsem připraven pro ni udělat co je v mých silách, mimo jiné i proto, že jsem to už avizoval šumavským obcím, se kterými jsme o sjednocení postupu s bavorskou stranou jednali už v roce 2003 (zápis ze dne 26.9.2003 s podpisy 12 starostů šumavských obcí s konstatováním, že vůči mnou prezentovaným principům přístupu k řešení otázky NP Šumava nemají zásadní připomínky, je k dispozici na MŽP).

To, jakým způsobem Hnutí Duha reagovalo a jak formulovalo sdělení svým kolegům v Německu, bylo a je mimo můj vliv. Bylo pro mě sice překvapením, že takový dopis existuje (nemluvě o tom, jak a kým byl zveřejněn, resp. za jakým účelem), ale v zásadě jej beru jako běžnou snahu nezávislé ekologické organizace využít všech legitimních cest, jak prosadit svůj názor. Můj názor se před ani po odeslání dopisu nijak nezměnil a domnívám se že je veřejně dostatečně známý. V uvedeném kontextu byl nicméně dost nevhodný a svůj protest k jeho zaslání jsem Hnutí Duha samozřejmě sdělil – nikoliv kvůli obsahu, ale kvůli použitým formulacím a jeho možné dezinterpretaci (ke které zjevně taky došlo). Pokud v něm někdo vidí jakési konspirativní spiknutí, ať přijde a stejným způsobem se se mnou spikne taky – rád ho uvítám, s přímou diskusí a argumentací nemám žádný problém.

Na závěr ale nemůžu vynechat tu pasáž článku pana Šticha, která se týká oslovení Lesů ČR. Předpokládám, že si čtenáři všimli, že zatímco u všech předchozích případů byl citován konkrétní, existující dopis a jeho původní text, v tomto případě je tomu jinak. Pan Erlbeck podle zde uvedeného tvrzení „oslovil“ zástupce Lesů ČR s problémem, který ovšem popisuje pan Štich. Není uvedeno jak k onomu oslovení došlo, ani kdo konkrétně byl vlastně osloven. To co následuje, je zřejmě text tiskové zprávy či sdělení hnutí Šumava 21, nikoliv však text, který by napsal pan Erlbeck. Pro úplnost dodávám, že nám byl opravdu prostřednictvím pana ministra zemědělství předán jemu adresovaný dopis jeho bavorského kolegy, v jehož znění jsou ale jiné formulace:

Sehr geehrter Herr Minister Palas,

Seit 1995 sind die Hochlagen des tschechisch-bayerischen Grenzgebirges von einer Borkenkäfergradation betroffen. In Folge sind bereits grosse Teile des Fichtenbergwaldes abgestorben. Die extreme Witterung des Jahres 2003 hat diese Situation und die Schadensentwicklung gerade in diesem Jahr besonders verschärft. Auf bayerischer Seite sind insbesondere die Wälder über 1100 m Meereshöhe am Dreisessel betroffen.

Die Hochlagenwälder am Dreisessel sind als Fauna-Flora-Habitat-Gebiet ausgewiesen und unterliegen der VO 92/43/EWG (FFH-Richtlinie). Danach darf sich der Zůstane der Wälder im FFH-Gebiet am Dreisessel nicht einzigartigen autochthonen Fichtenbestände sicherzustellen.

In der Vergangenheit erfolgte die Bekämpfung des Borkenkäfers auf beiden Seiten der Grenze im Bereich des Dreisessels gleichsinnig. Nach gegenseitiger Absprache wurde in einem 200 m breiten Grenzstreifen durch die Nationalparkverwaltung Šumava und das Forstamt Neureichenau eine Borkenkäferbekämpfung durchgeführt, wenn ein Primärbefall gesunder Blume zu befürchten war. Ab diesem Jahr wurde jedoch jegliche Bekämpfungsaktivität auf Seiten des Nationalparks Šumava eingestellt. Damit waren die auf bayerischer Seite durchgeführten Bekämpfungsmaßnahmen praktisch wirkungslos.

In mehreren Schreiben hat sich mein Haus – bisher erfolglos – an Heren Vizeminister Dr. Miko mit der Bitte gewanndt, der Nationalparkverwaltung Šumava doch wie bisher die Möglichkeit einer Borkenkäferbekämpfung in einem 200 m breiten Strefen entlang der gemeinsamen Grenze wieder zu eröffnen. Dies wäre nicht zuletzt auch angesichts der genannten Verpflichtung zum Erhalt des von uns in das Europäische Netz Natura 2000 eingestellten FFH-Gebietes am Dreisessel von größter Bedeutung. Mit dem Beitritt der Tschechischen Republik zur Europäischen Union gilt diese Verpflichtung unmittelbar auch in der Tschechischen Republik.

Nach uns vorliegenden Informationen besteht die gleiche Problematik auch im Grenzbereich des Nationalparks Šumava zu Österreich. Besonders betroffen scheint her der Forstbetrieb des Stift Schlägl zu sein. Dieses erwägt nach unserer Kenntnis wohl auch weitergehende Schritte. Der aktuelle Stand der österreichischen Aktivitäten ist uns allerdings nicht bekannt.

In der Vergangenheit bestanden sehr gute fachliche und kollegiale Kontakte zwischen dem Nationalpark Šumava und den angrenzenden bayerischen Forstbehörden. Ich werde mir daher wünschen, wenn auf der Basis dieser bisher guten Zusammenarbeit die anhaltend kritische Waldschutzsituation entlang der tschechisch-bayerischen Grenze baldmöglichst bereinigt werden könnte. Ich bitte Sie deshalb, sich für eine Lösung diesel Probleme einzusetzen, und rege dazu nochmals umgehend ein gemeinsames Gespräch mit dem Ziel der Fortsetzung der bis 2003 geübten Praxis zwischen den beteiligten Dienststellen vor Ort an.

Herrn Vizeminister Miko, der Nationalparkverwaltung Šumava und der Forstdirektion Niederbayern-Oberpfalz habe ich eine Kopie meines Schreibens zukommen lassen.

Ať každý, kdo měl trpělivost a zájem dočíst text až sem, posoudí, kdo překrucuje fakta a manipuluje s informacemi a jaká je skutečnost. K ironickým poznámkám v závěru článku mohu doplnit jenom tolik: v době mého působení na MŽP bylo obcím na Šumavě resortem poskytnuto přes 350 miliónů korun na infrastrukturní a další projekty. Byla zahájena nelehká práce a jednání na hledání konsenzu o další strategii péče o národní park, která by zajistila dobrou ochranu přírody i prosperitu obcí. Je připraven dokument „O Šumavě společně“, který vznikl v úzké spolupráci se zástupci obcí. MŽP zpracovalo jednotný postup při vymezování zón v národních parcích, začlenilo do novely zákona 114/92 možnost úhrady finanční újmy za omezení vzniklá z titulu ochrany přírody. Na rozdíl od našich předchůdců pravidelně hradíme obcím i ušlý příjem z daní za lesy na území parku. Nová zonace se krok za krokem probírá s jednotlivými obcemi, byla vyřešena řada starých dílčích sporů (i když nikterak nezastírám, že řada jich stále je k řešení). Podařilo se dojednat společnou představu o fungování a složení Rady parku. Několika starostům dokonce stálo za to napsat mi k mému příštímu zaměstnání přání mnoha úspěchů a vyjádřit lítost, že naše přímá spolupráce tím končí.

Nevím, jestli zmíněný výčet znamená, že jsme pro Šumavu udělali mnoho. Zajímalo by mě nicméně, co – kromě žlučovitých reakcí a napadání zastánců jiného než jeho názoru – udělal pro Šumavu pan Štich. Rád si podobný výčet přečtu a rád se omluvím, když se budu mýlit. Všichni jsme jistě omylní. Jen není jisté, zda se všichni dokážeme omluvit. A pana Bláhu si do Bruselu nevezmu. Jednak není úředníkem a pokud vím, svou roli vidí spíš v ekologických organizacích (mimochodem kritizuje nás nejméně tak často jako pan Štich, ba možná ještě častěji), jednak to ani udělat nemohu – komise zaměstnává lidi, kteří projdou pečlivým výběrem – a navíc by myslím na Šumavě chyběl. Bylo by jistě na škodu věci, kdyby se prezentovali jen názory na jedné straně myšlenkového spektra. Nebo by pan Štich chtěl sám určovat které názory smí na Šumavě zaznít?




Další články tohoto autora:
Ladislav Miko

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku