23.3. RODINA A PŘÁTELÉ: Kšá, kšá
Ondřej Neff
Výkřikem "kšá" se plaší slepice. Ne snad, že bych za svého pobytu v Masai Mara v Keni
viděl MOC slepic. Upřímně řečeno, neviděl jsem žádnou. Ale nato "kšá" jsem si tam
vzpomněl.
Než se ke "kšá" dostanu, musím popsat situaci. Šlo o fotografickou výpravu do
savany. Vyráží se před úsvitem a se snídaní se počítalo daleko od tábora. OK. Takže:
dorazili jsme na místo, Masajové, kteří se o nás starali, připravili stůl. Připravili,
to znamenáš, že rozestavěli vše, co mělo sloužit za stůl, a do rohů postavili oštěpy.
Ptal jsem se Mikea, našeho průvodce, jestli ty oštěpy mají nějaký rituální smysl,
něco proti duchům zemřelých předků, anebo jestli je to dekorace.
"To je proti supům," pravil Mike.
"Jakým supům?" podivil jsem se.
S prvním párkem na stole se objevil první sup na obloze a jak známe z Knihy
džunglí, sousední supové si všimli, že tenhle sup něco vidí a za chvilku bylo na nebi
přesupíno, na jeden párek čekala fronta černých opeřenců a mezi nimi i orli. Orel much
sice nelapá, ale páreček by si dal.
Takže i na ty oštěpy došlo, když se některý sup osmělil a udělal střemhlavý nálet
na talíř.
Ne snad, že by se Masaj snažil oštěpem supa zasáhnout - používal zbraně čistě jako
metly a křičel něco.
Jistě to bylo "kšá kšá" v řeči Masajů.
|