Jedno řešení je jednoduché: že se Stanislav Gross bude poroučet. Zachoval se, a stále se chová jako hlupák. Proč máme mít v čele vlády člověka, který tak zoufale selhal? Na jednoduchá řešení však není, zdá se, sezóna. Hledají se řešení složitá. Jedno, obzvlášť politováníhodné, se krystalizuje v myšlenkové dílně Zdeňka Škromacha.

On sám, Škromach, by měl stanout v čele strany, kdežto Gross by měl zůstat předsedou vlády. Tak to je opravdu velmi pěkné. Grossova nepochybná zásluha spočívá v tom, že pochopil nutnost změny. Sociální demokracie nemůže být na věčné časy jakási sociální záložna, finanční změkčovadlo, náplast na všechny neduhy. Přesně taková je však představa odboráře Zdeňka Škromacha: sebereme úspěšným jejich peníze a nastrkáme je našim voličům a oni nás budou volit a tak to bude fungovat až do konce čtvrtohor.
Gross věřil, že se mu podaří s pomocí podobně smýšlejících a generačně příbuzných činovníků změnit sociální demokracii a udělat z ní stranu pro inteligentní, činorodé lidi se sociálním smýšlením. Pokud by se ale stal Škromach šéfem hlavní vládní strany, co by mohl dělat on, oblečený do kabátu z ostudy, bez politické podpory, nenáviděný veřejností, vysmívaný ze všech stran?
Jistě, Grossův problém spočívá v tom, že on je v pozici, kdy nemůže jít do ústraní, aby se pak vrátil s mečem taseným, v sedle bílého koně. Tak, jak by se to dalo čekat u politika, který je věkově na začátku té pořádné kariéry.
Gross nemůže jít do ústraní. Když ztratí post, čeká ho píšťalka, plácačka a železničářská čepice.
Já vím, já vím... Je to jinak. Čeká ho flek generálního ředitele něčeho, v čem má stát ještě drápy. Nebo výlet do Bruselu s učebnicí pod paždí. Ale ve své podstatě to bude plácačka a píšťalka.
Aston

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku