Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 24.3.2005
Svátek má Gabriel




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Sjezd politických autistů
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 7
 >POLITIKA: Stanislav I. Virtuální
 >SPOLEČNOST: Svoboda je, nebo není?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s mistrem
 >GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ: Mýtus vědeckého konsenzu
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři oslnivě logické úvahy
 >PRÁVO: Případ „Vondráčková“ je obrazem našeho soudnictví
 >PSÍ PŘÍHODY: Nemístné zdržován
 >SVĚT: Vzpomínka na jeden letní den v Massachusetts
 >VĚDA: Jak je krásné být bachařem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Slepá cesta červích děr
 >CHTIP: Už vás nebaví platit pokuty za rychlost?
 >PENÍZE.CZ: Ze staré penze do nové: dobrovolně, nebo povinně?
 >EKONOMIKA: FED zvýšil sazby

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.3. PRÁVO: Případ „Vondráčková“ je obrazem našeho soudnictví
Jan Bartoň

Poté, co Ústavní soud rozhodl o tom, že se kritik Rejžek nemusel omlouvat Heleně Vondráčkové za to, že se vyjádřil o jejím vztahu k „mafiánům“ šoubyznysu z doby socialistické éry, se paní Vondráčková rozhodla podat žalobu u soudu pro lidská práva ve Štrasburku.Dokonce hned dvě, neboť si kromě tohoto rozhodnutí hodlá rovněž stěžovat na liknavost našich soudů.

Je zajímavé zjišťovat rozdíl v chápaní kauzy „Vondráčková“ mezi Ústavním soudem a rozhodováním soudů první a dalších instancí. Ústavní soud, světe div se, upozornil na to, že nelze z vyjádření kritika Rejžka vytrhnout jednu větu, v níž pan Rejžek píše o „mafiánech“ aniž by se vzal do úvahy celkový kontext kritikova názoru. Tento naprosto logický závěr tak soudy Česka zcela ignorovaly! Ústavní soud tak sdělil, že z kontextu kritikova vyjádření je zcela jasné, že se nejedná o mafii italskou ani americkou, ale že jde o metaforu. Pan Rejžek tak má právo na svobodné vyjádření a soudy nižších instancí tak vlastně omezovaly právo pana Rejžka na svobodu zaručené mu Ústavou.

Pro naše postkomunistické soudnictví je však tento případ normální vizitkou jejich práce. Z rozhodnutí našich „nezávislých“ postkomunistických soudců všichni spolupracovníci StB uvedení v seznamech StB, kteří se na naše soudy obrátili, nikdy s StB vědomě nespolupracovali, StB sama si vedla „nekvalitní“ seznamy, z nichž nelze dovodit vědomost spolupráce spolupracovníků StB apod. Je s podivem, že zatím žádná tato kauza neskončila u Ústavní soudu. Tak se naši bývalí spolupracovníci s StB dočkali od postkomunistického soudu jakéhosi „odpustku“. Případ „Vondráčková“ tak dokumentuje, jak nesnadné je se v našem soudnictví dobrat skutečné spravedlnosti.

V tomto kontextu by zřejmě mělo být obecným zájmem strukturu našeho soudnictví měnit a v tom by snad mohli pomoci soudci mladí nezatížení komunistickou minulostí. Je totiž zřejmé, že tito dle našeho pana prezidenta „lidsky nezralí soudci“ by principielně mohli nahradit soudce „přezrálé“ z dob komunistické nadvlády. V tomto kontextu proto považuji nejmenování soudců mladších třiceti let za čin, který v rámci našeho postkomunistického soudnictví postrádá logiku všech výše uvedených souvislostí, jakkoli by snad toto rozhodnutí bylo za „normálních“ okolností pochopitelné. Protože v našem soudnictví za posledních patnáct let je „normalita“ těsně spjata s absurditou, chápu odmítnutí soudních čekatelů naším panem prezidentem jako chybu.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku