Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 24.3.2005
Svátek má Gabriel




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Sjezd politických autistů
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 7
 >POLITIKA: Stanislav I. Virtuální
 >SPOLEČNOST: Svoboda je, nebo není?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s mistrem
 >GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ: Mýtus vědeckého konsenzu
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři oslnivě logické úvahy
 >PRÁVO: Případ „Vondráčková“ je obrazem našeho soudnictví
 >PSÍ PŘÍHODY: Nemístné zdržován
 >SVĚT: Vzpomínka na jeden letní den v Massachusetts
 >VĚDA: Jak je krásné být bachařem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Slepá cesta červích děr
 >CHTIP: Už vás nebaví platit pokuty za rychlost?
 >PENÍZE.CZ: Ze staré penze do nové: dobrovolně, nebo povinně?
 >EKONOMIKA: FED zvýšil sazby

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
24.3. GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ: Mýtus vědeckého konsenzu
Ivan Brezina

Oficiální proud klimatologie se stal služkou politiky. Mantra "vědeckého konsenzu" o globálním oteplování, kterou nám ekologisté stále dokola opakují, je ale jen mediálním mýtem.

Lidstvo produkuje skleníkové plyny, Země se otepluje a hrozí katastrofa. Podle zpráv, které se na nás každý den valí z novin a televize, je to "zcela nesporné". Shodlo se na tom přece "2500 největších světových odborníků", sdružených v Mezivládním panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC). Kde se ale představa "vědeckého konsenzu" vlastně vzala? Kdo a s jakým cílem ji vytvořil? A proč nejsou ve veřejné debatě slyšet hlasy odborníků, kteří globální oteplování zpochybňují?

Mlčící většina

Mainstreamová média papouškují závěry IPCC - o jeho kriticích z řad tzv. klimaskeptiků se v nich prakticky nedozvíte. Je to pochopitelné, protože novináři v zájmu prodejnosti preferují katastrofické scénáře. V novinách se tak neobjeví třeba názor českého klimatologa Jiřího Svobody, který teorii globálního oteplování označuje za "módní záležitost" (www.ekolist.cz). Podle Svobody se nacházíme v teplé části přirozeného klimatického výkyvu. Při podobném výkyvu před rokem 1620 bylo například v Česku klima ještě asi o 2 C teplejší než dnes, takže se v Polabí pěstovaly melouny. Dnešní oteplování podle Svobody pomalu končí a bude se ochlazovat.

Česká média nám toho ale zatajují mnohem víc. Nedozvíme se z nich, že když v roce 1992 ekologisté a politici připravovali Summit Země v Rio de Janeiru, padesátka odborníků zveřejnilo tzv. Prohlášení klimatických vědců. Varovali, že se aktivisté pokoušejí zastavit ekonomický růst drastickými opatřeními bez ohledu na vědeckou nejistotu, která o oteplování panuje. Navzdory tomu byla v Riu přijata Rámcová úmluva OSN, požadující stabilizaci skleníkových plynů, která v roce 1997 vyústila v Kjótský protokol. Klimaskeptici na to obratem reagovali tzv. Heidelbergským apelem (1992), protestujícím proti "iracionální ideologii, pseudovědeckým argumentům a falešným datům". Až dodnes ho podepsalo 4000 vědců včetně 72 nositelů Nobelových cen.

V roce 1996 zveřejnila část klimatologů tzv. Lipskou deklaraci, ve které se doslova uvádí: "Navzdory všeobecnému přesvědčení neexistuje vědecký konsenzus o významu oteplování". Podle deklarace je požadavek na omezování produkce skleníkových plynů založen jen na "neprokázaných teoriích a nedokonalých počítačových modelech" a je tudíž "nebezpečně zjednodušený, zcela neefektivní a ekonomicky destruktivní". (Ke podobnému shodnému závěru došla v květnu 2004 ruská Akademie věd).

V roce 1998 vznikla petice, vyzývající americkou vládu k odmítnutí Kjótského protokolu, vycházejícího z "vadných předpokladů". Pod záštitou Oregonského vědeckého institutu ji zorganizoval profesor Frederick Seitz, někdejší prezident americké Národní akademie věd. "Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že lidské uvolňování skleníkových plynů způsobuje katastrofické oteplování zemského povrchu a změny klimatu," psalo se v tzv. Oregonské petici. Během prvních šesti týdnů ji podepsalo 15 000 vědců, z toho 2100 z oblasti klimatologie a příbuzných oborů. Dnešní počet signatářů přesáhl 20 000.

Význam Oregonské petice byl tak obrovský, že se ji ekologisté pokusili zdiskreditovat. Připisovali do ní jména celebrit typu Spice girls a herců ze seriálu M.A.S.H., která pak s hlasitým křikem "objevovali" jako důkaz, že jde o podvod. Organizátoři proto museli všechny podpisy zpětně ověřovat. Profesor Seitz o petici řekl: "'Mlčící většina' vědecké komunity promluvila proti podvodu politiků a médií o katastrofálním oteplování'. Petice odráží jejich frustraci a znechucení ze zneužití vědy k propagaci politické agendy".

2100 spravedlivých

Klimatolog Fred Singer (bývalý ředitel americké Satelitní služby pro výzkum počasí) zdůrazňuje, že žádný vědecký konsenzus o oteplování neexistuje. Jde o záměrně vytvořený mediální mýtus. Ale dokonce ani obraz sporu mezi dvěma rovnocennými vědeckými tábory neodpovídá realitě. Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC) má jen asi 2500 členů. Zastánci teorie oteplování jsou tedy ve výrazné menšině. Početní i odborná převaha klimaskeptiků je mimo jakoukoli pochybnost.

"IPCC vznikl jako skupina environmentálních aktivistů, získal podporu vlád a OSN a ke spolupráci na svých zprávách přizval asi 170 klimatologů," říká Singer. Část vědců ale brzy začala vyjadřovat nespokojenost s politizací celého procesu. Nelíbilo se jim hlavně to, že IPCC varuje před "klimatickou hrozbou", pro kterou ale chybějí důkazy. Výzkum, který Singer provedl v roce 1991 ukázal, že 40 % členů IPCC se závěry panelu nesouhlasí a 20 % je dokonce označuje za "zavádějící signál pro veřejnost".

Jak významný hlas IPCC představuje? Singer spočítal, že má 2100 členů (A Treaty Built on Hot Air, Not Scientific Consensus). Zjistil, že většina z nich nejsou klimatologové, ale sociální vědci, ekonomové, političtí experti, vládní funkcionáři a PR specialisté. "Vědecké zprávy" IPCC ve skutečnosti sestavuje jen asi 80 autorů. I mezi samotnými členy IPCC, které lze označit za klimatology je navíc řada těch, kdo nesouhlasí s "konsenzem". Část z nich dokonce v roce 1996 podepsala Lipskou deklaraci. Celkový počet jejích signatářů dosáhl stovky, což je srovnatelné s počtem odborníků zastoupených v IPCC. Už jen Lipská deklarace sama o sobě tedy vyvrací mýtus o vědeckém konsenzu.

Vedení IPCC se tento mýtus snaží vytvářet i nepříliš čistými metodami. Richard Lindzen, profesor meteorologie na prestižním americkém Massachusets institute of technology (MIT) říká, že IPCC na svou podporu cituje i jména vědců, kteří nejsou jeho členy: "Ačkoliv jsem si to výslovně nepřál, použili i moje jméno. A teď nám IPCC tvrdí, že 2500 vědců souhlasí se vším, co říkají environmentální advokáti!" (www.geocraft.com). Profesor Lindzen označuje hysterii kolem globálního oteplování za "veřejný cirkus", ve kterém byly hlasy vědců umlčeny emotivními výstupy Meryl Streepové, Roberta Redforda, Barbary Streisandové a dalších celebrit. V souvislosti s "konsenzem" připomíná slova kongresmanky Claudine Schneiderová: "Vědci se možná neshodnou, ale my slyšíme, jak Matka Země pláče" (www.cato.org).

Pozor na peněženku

Spisovatel Michael Crichton v lednu 2003 na přednášce v Kalifornském institutu technologie prohlásil, že konsenzus ve vědě je už z podstaty věci nesmysl (Za globální oteplení můžou mimozemšťané). Vědci se jím zaštiťují jen v případě, že jejich poznatky nemají dostatečně pevný základ. Nikoho například nenapadne tvrdit, že podle "vědeckého konsenzu" je od od nás Slunce vzdáleno 93 milionů kilometrů. "Historicky vzato bylo odvolávání na konsenzus vždy hlavní únikovou cestou pro všelijaké šejdíře, kteří se tak vyhýbali diskusi o problému a kteří tvrdili, že záležitost je vlastně už vyřešena," řekl Crichton. "Kdykoli uslyšíte, že vědci dospěli k nějakému konsenzu, držte si pevně svou peněženku, protože vás právě někdo chce napálit".

Crichton vysvětluje, že vědecká práce nemá s konsenzem nic společného. Ve vědě totiž neplatí demokracie - přírodní zákony nelze odhlasovat. Konsenzus je záležitostí politiky. Největší vědci v dějinách byli vždy ti, kdo šli proti proudu - právě zpochybnění konsenzu je totiž to, co naše poznání posouvá vpřed. Jako příklad politického zneužití údajného vědeckého konsenzu Crichton uvádí právě causu globálního oteplování.

Klimatolog Fred Singer k tomu dodává, že ve vědě na rozdíl od politiky není důležitá vůle většiny, ale jen fakta, která se dají ověřit. Rozhoduje tu pozorování, které teorii buď potvrdí, nebo vyvrátí. A přesná satelitní měření podle Singera ukazují, že se v posledních dvaceti letech neoteplilo. Fakta tak nepotvrzují výsledky počítačových modelů klimatu, které IPCC uvádí jako údajný důkaz budoucího katastrofického oteplování. Právě proto také zprávy IPCC satelitní měření vůbec nezmiňují a selektivně citují jen údaje z pozemních stanic.

Zkorumpovaná skupinka?

O výsledky klimatologických studií se dnes vedou vášnivé polemiky. Proč se nikdo nehádá třeba v případě matematiky, chemie nebo biologie? Protože klimatologii v posledním čtvrtstoletí postihlo to, co na konci 19. století ekonomii - radikálně se zpolitizovala. Už v ní nehrají roli fakta, ale to, co politici potřebují, aby jako fakta vypadalo. "Debata se na povel ukončí," říká Crichton. "Vědci, kteří nesouhlasí, se izolují a označí za otsidery a "skeptiky" v úvozovkách - podezřelá individua s podezřelými pohnutkami, přičinliví nohshledové nebo jednoduše blázniví odpůrci ekologie."

Tím, že se oficiální proud klimatologie stal služkou politiky, skončila věcná debata. Odborníci, kteří nezastávají "politicky korektní" názory, dnes musejí čelit osobním útokům. Proroci katastrofy je označují za "malou hlučnou skupinku". Přicházejí s paranoidní teorií, podle níž v pozadí Bushova odmítnutí Kjótského protokolu nebyla absence vědeckých důkazů o oteplování, ale spiknutí ropných koncernů.

Tuto podpásovou taktiku používají i čeští aktivisté. Hnutí Duha vydalo v říjnu 2000 informační list, podle něhož jsou klimaskeptici "vysloveně pitoreskní postavy", řízené náboženskou sektou korejského reverenda Moona a podplacené naftaři (www.hnutiduha.cz). Novinář Tomáš Feřtek, který pro Duhu pracuje psal letos v únoru v Reflexu o "skupině konzervativců spojených především s uhelným a ropným průmyslem, kteří tvrdí, že žádné oteplování neexistuje". Podle Feřteka k ní v Česku patří "podstatná část politiků z ODS" (www.reflex.cz). Kdyby se to prokázalo, šlo by o jeden z největších korupčních skandálů posledních let. Duha ani Feřtek ale žádné důkazy nepodávají. Jejich diskreditační kampaň tak připomíná Rudé právo z roku 1988.

"Představa, že lidé významně přispívají ke globálnímu oteplování, je nejmasivnějším zneužitím vědy jaké jsem kdy viděl", říká prezident Americké mineralogické společnosti Malcolm Ross. V souvislosti s oteplováním varuje před "politicky korektní vědou", na jejímž základě se přijímají politická opatření. Ty pak houževnatě přežívají i poté, co nové studie ukážou, že teorie, na kterých opatření stála, jsou chybné. Od chvíle, kdy politici prohlásili hypotézu za skutečnost, je už totiž jakákoliv kritika zbytečná. Politicky korektní věda některé otázky přímo zakazuje klást. Dokládá to výrok Bruce Babbita, někdejšího sekretáře hlavního propagátora "vědeckého konsenzu" Billa Clintona: "Skepticismus k prezidentovým návrhům týkajícím se globálního oteplování je neamerický."

Kapři si rybník sami nevypustí

Proč je mýtus vědeckého konsenzu tak tvrdošíjně udržován? Do propagace teorie oteplování se už investovalo příliš mnoho a spousta lidí z ní žije. Podle dánského statistika Bjorna Lomborga jsou kromě politiků v pozadí ještě tři další zájmové skupiny: zelení, oficiální proud klimatologie a výrobci větrných elektráren. "Ekologické organizace jako je Greenpeace zjistily, že apokalyptické scénáře jsou nejlepším fundraisingovým nástrojem od dob tuleních mláďat", komentuje to kanadský publicista Guy Crittenden.

Někteří vědci propadli zelené ideologii a věří, že pomáhají "záchraně naší malé modré planety". Proč pozorování trochu "nedoladit" žádoucím směrem a nezamlčet nevhodná data, pokud to poslouží "dobré věci?" Ale především jsou ve hře obrovské sumy peněz na výzkum oteplování. Jen americká vláda do něj každý rok pumpuje dvě miliardy dolarů. Oficiálního proud klimatologie tak nemá problém se získáním grantů. "Vývoj klimatických modelů udržuje finanční toky a pracovní místa ve výzkumných institucích," vysvětluje bývalý ředitel Světové meteorologické organizace Aksel Wiin-Nielsen. Kdyby se ale ukázalo, že žádná katastrofa nehrozí, zdroje by vyschly. Vládní klimatologové proto musejí "držet basu" a prezentací "politicky korektních" výsledků pomáhat šířit strach. Kapři si rybník sami nevypustí.

Politici a aktivisté, kteří prosadili Kjótský protokol, teď hrají o čas. Jakmile se totiž obrovský byrokratický aparát uvede do chodu, nikdo už nebude zkoumat, proč vůbec existuje. Až se za pár let třeba ukáže, že pravdu už nejde dál skrývat a že se neotepluje, dá se to vždycky označit za vítězství: "Vidíte, navzdory skeptikům nás Kjóto zachránilo!"

(Psáno pro "časopis pravicové většiny" 51 Pro a Neviditelného psa)




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku