Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 24.3.2005
Svátek má Gabriel




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Sjezd politických autistů
 >ROK 2005: Čerstvé nahlédnutí na dvě místa v Asii - 7
 >POLITIKA: Stanislav I. Virtuální
 >SPOLEČNOST: Svoboda je, nebo není?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s mistrem
 >GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ: Mýtus vědeckého konsenzu
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři oslnivě logické úvahy
 >PRÁVO: Případ „Vondráčková“ je obrazem našeho soudnictví
 >PSÍ PŘÍHODY: Nemístné zdržován
 >SVĚT: Vzpomínka na jeden letní den v Massachusetts
 >VĚDA: Jak je krásné být bachařem
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Slepá cesta červích děr
 >CHTIP: Už vás nebaví platit pokuty za rychlost?
 >PENÍZE.CZ: Ze staré penze do nové: dobrovolně, nebo povinně?
 >EKONOMIKA: FED zvýšil sazby

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.3. SPOLEČNOST: Svoboda je, nebo není?
Lanny Rosický

Jednou z nejsmutnějších zkušeností mého návratu na rodnou hroudu je, že se neustále setkávám s názory, že se vlastně nic od dob, kdy tato země byla členem tábora míru, nezlepšilo. Těchto zkušeností nabývám v denním styku s řemeslníky, taxikáři, holiči - s lidmi, kteří mi svoje pocity sdělují nestylizovaně a bez komplikovaných politologických přesmyček. A ani já se zde nepokouším o hlubokou filozofickou rozpravu, chtěl bych spíš předložit malou glosu angažovaného pozorovatele.

V diskusích vždy narážím na obvyklá klišé o vychytralých tunelářích, nenažraných podnikatelích, zprofanovaných politicích a blbých šéfech. Mne ale více zajímají konkrétní lidské názory než něco předvařeného, abstraktního a neustále opakovaného, tak se vyptávám dál. Jedna velmi nedávná rozprava by mohla být blízce parafrázovaná asi takto:

Za komunistů jsem platil za byt 163 korun a teď je to 6000, polovina mojí výplaty. Stejný byt? No to ne, ale pořád je to moc drahé. Svoboda cestování? No já už jsem byl všude, kam jsem chtěl jet, a stejně na to nemám. Možnost pro děti studovat co chtějí? Ale prosím vás, kdo na to má; mladí o to stejně nestojí. Svoboda projevu? To je pro intelektuály, mě nikdo neomezoval. Svoboda volby v politice? Vždyť jsou všichni stejní...

Mnozí z vás se možná ptají, proč o tom píšu, vždyť vy to slyšíte každý den, to není nic nového. V tom je ten zakopaný pes, to je, co mě trápí. Zatím co vás to už moc nevzrušuje, pro mne je to zdrcující novinka. Já to nutně srovnávám s tím, když se u nás muselo mluvit při nahlas puštěném radiu, když se mnozí z nás nedostali na školu, protože jsme neměli správný kádrový posudek, nebo když se sousedé ztráceli v kriminálech.

Nechci teatrálně dramatizovat, ale je pro mě nepochopitelné, že lidé mohli za pouhých patnáct let zapomenout na to, jak se jim žilo - byť i v normalizované ČSSR, když už nezažili Gottwalda. Mrzí mne, že nevidí, čeho sami docílili a jak daleko dosáhli. Nedivím se, že je některé věci zaskočily. Já jsem například dlouhé roky nerozuměl tomu, jak je možné, že známí kanadští mafiáni nejsou v base nebo že doktoři stávkují.

Se svobodou není život jednoduchý. Když jsem v Montrealu v šedesátém devátém vystoupil z letadla, taky jsem si uvědomil, že už se nemůžu na nic vymlouvat - žádné umístěnky, žádné "právo" na práci - zkrátka, že mám svobodu růst podle námahy a podle svých předpokladů, bez regulovčíků a inženýrů lidských duší. Svoboda je spousta starostí - starostí o zítřek, starostí o správnosti volby z mnoha možností. Mnohým z nás, emigrantů, trvalo chvíli, než jsme se s těmi starostmi uměli vypořádat.

Jestliže nerozenáváme nesporný přírůstek svobody posledních patnácti let, hrozí nám, že si ani nepovšimneme, až nám ji někdo bude brát. Toho se obávám z všeho nejvíce.

Lanny Rosický
Webové stránky: www.czechback.org


Další články tohoto autora:
Lanny Rosický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku