Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 29.3.2005
Svátek má Taťána




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Bushovi to vychází
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zatím...
 >SVĚT: Nepříjemnost v sousedství
 >POLITIKA: Panoptikum sjezdu brněnského
 >EVROPA: Turecko v osidlech západní dekadence
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Beatles ve vzpomínkách Klause Voormanna
 >SPOLEČNOST: Nářez pro ministra zdravotnictví
 >JEDNOHUBKY: Hemingwayův labužnický výlet do Prahy
 >TRAGÉDIE: Prosba o pomoc
 >EKONOMIKA: Nevěřme mýtu o Lafferově křivce
 >PENÍZE.CZ: Chystáte se na mateřskou? Připravte se na almužnu.
 >POLITIKA: Co bude dál aneb "Gauner nebo hrdina, všichni jedna rodina!"
 >FEJETON: Eureka, pane premiére!
 >SPOLEČNOST: Protigrossovská demonstrace v Brně aneb Žijeme v policejním státě?
 >POLITIKA: Otevřený dopis řadového člena ČSSD

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
29.3. SVĚT: Bushovi to vychází
Petr Robejšek

Od půlky února je Střední východ materiálem podle žurnalistického gusta: každý den senzace. Staccato padajících dominových kostek začalo explozí pod automobilem bývalého libanonského premiera Rafika Haririho. Bomba vybuchla 14. února. Může prý za to syrská tajná služba... Vzápětí se Bašar Asad musel podřídit ponižujícímu americkému diktátu a stáhnout syrské okupační jednotky z Libanou. A pak už to šlo jako na drátku. Egyptský vůdce Husni Mubarak prohlásil, že už nehodlá osamoceně "kandidovat" na prezidenta, a než si zkoprnělí experti promnuli oči, propustil z vězení vůdce opozice Ajmana Noura. V Saudské Arábii se konal náznak komunálních voleb; příště se prý zúčastní (světe div se!) i ženy. Irán se pozvolna smiřuje s myšlenkou, že atomovou bombu přece jen mít nebude, a na obzoru se rýsuje palestinský stát. To je věru víc než zvířený pouštní prach. Dominový efekt nastartoval Sadám Husajn - největší hrozba a zároveň nejslabší článek řetězu arabských despotů. V březnu 2003 se v Bagdádu uhnízdil dotěrný návštěvník; předhazuje přilehlým mocipánům (zčásti) vykonstruované prohřešky a vyvíjí (velmi reálný) nátlak. Američané demokratizují Střední východ, neboť vědí, že o mír se už postarají jeho občané, kteří (stejně jako my) radějí cestují a obchodují než živoří a bojují. Taková technokratická politika nemůže fungovat, tvrdili Bushovi kritici. A hleďme. Že by měl vysmívaný kovboj Bush přece jen úspěch? Ale Američané přece v Iráku hledali chemické a biologické zbraně. Nebo že by bylo všechno jinak?

Globální strategové mohou přehlížet Afriku, ale ne arabský svět. Nevypočitatelní mocipáni a zaostalé společnosti kontrolují produkci ropy a produkují terorismus. To i ono přímo ohrožuje západní svět; nelze proto čekat, až se arabský svět rozhoupe k demokratizaci. Nutný je silný vnější impuls, ale demokracie raději řeční než (neřku-li vojensky) jedná. Hospodářské zájmy nebo odstranění krvavého despotismu jako důvod k vojenskému zásahu? Ani nápad. Kolik upřímnosti o národních zájmech a nasazení moci snese demokracie? Tak, či onak: Voliče nelze nutit, nýbrž nutno přesvědčit. A co když čas nečeká? A tak Američané ryli v zemi, hledajíce Sadámovy zbraně hromadného ničení, a přebudovali při tom základy politické architektury celého regionu. Amerického prezidenta za to odsoudí dnešní moralisté; objektivně posoudí jeho éru až budoucí historici. Současný vývoj na Středním východě svědčí pro to, že budou mít všechny důvody ke shovívavosti.


Další články tohoto autora:
Petr Robejšek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku