Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 25.3.2005
Svátek má Marián




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Strana, která není
 >VÍKENDOVINY: Jak jsme v našem komunálním podniku podlehli kouzlu počítačů
 >EVROPA: Skandální summit EU
 >GLOSA: Ten dělá to a ta zas tohle
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Gottwaldovo mauzoleum
 >PRÁVO: Dies irae
 >GLOSA: Jak jsem šel zmlátit bezdomovce
 >ŠKOLSTVÍ: Těm, kdo hájí nový systém přijímaček aneb S křížkem po funuse
 >HISTORIE: V těžkých dobách (10/20)
 >MÉDIA: Nezlobme se na Helenku, zlobme se na sebe
 >HISTORIE: Mozart a Pražané
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: V botanické zahradě bude o víkendu pěkně živo
 >EKONOMIKA: Prostor pro snížení úroků tu existuje
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Český rozhlas připomene 200. výročí narození H. Ch. Andersena
 >PENÍZE.CZ: Klame Buřinka svou reklamou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
25.3. GLOSA: Jak jsem šel zmlátit bezdomovce
Daniel Košťál

Před pár dny jsem viděl ve zprávách reportáž o nějakých násilnících, jak zabili bezdomovce. Také říkali, že útoků na tyto lidi neustále přibývá. Ostatně není to tak dávno, co jsem si stáhnul na internetu pěkné amatérské záběry party přerostlých pubertálních výrostků mlátících svého kamaráda homelessa naleštěnou železnou tyčí. Takže jsem si řekl, že by nemuselo být špatné jít to taky zkusit. Když zmlátím nějakého bezdomovce, bude ze mě velkej drsňák. Všichni kámoši konečně uvidí, jakej jsem frajer a nejhezčí holky se mi budou plazit u nohou.

Abych mohl dokázat, že jsem to opravdu udělal, vzal jsem si na to kameru. Potom jsem vytipoval v centru jednoho klečícího bezdomovce, který na ulici žebral. Žebráním porušoval městskou vyhlášku, ale muži zákona, kteří by ho měli vykázat, nikde poblíž nebyli. Adrenalin ve mně rychle stoupal. Takový zločin, jakým je porušování vyhlášky, musí přece být potrestán! Bezdomovec ještě navíc předstíral, že nemá levou nohu. Taková drzost! Simulant! Došel jsem až k němu a zapnul kameru. Chtěl jsem ho původně udeřit pěstí do obličeje, ale když jsem zblízka spatřil plnovous prokvetlý nudlemi, tak jsem si to rychle rozmyslel. Rukou se ho přece dotýkat nebudu, ale mohl bych ho kopnout do té údajně chybějící nohy. Uvidíme jestli ji opravdu nemá! Zaostřil jsem záběr, rozmáchl jsem se nohou a vší silou kopl. Vzápětí mnou od palce až ke koleni projela strašlivá bolest. Ukázalo se, že dotyčný měl místo nohy kovovou protézu. Bezdomovec si ale můj útok nenechal líbit, chytnul mě za nezraněnou nohu, na které jsem stál, a povalil na zem. Vzápětí mě zalehl svým objemným tělem, neznámým chvatem mi odstavil ruce a začal mě škrtit pravým předloktím. Koho by napadlo, že se z bezdomovce vyklube bývalý republikový přeborník v judu Bohumil Kolohnát, kterého automobilová nehoda a rodinné problémy připravily o domov. Vida a já si vždycky myslel, že bezdomovci nejsou normální lidé a ani jimi nikdy nebyli. Teď jsem měl ovšem jiné starosti, než meditovat nad jeho pohnutým osudem. Cítil jsem, jak na mě dýchá smrt a věřte mi, moc příjemná vůně to nebyla. Bezmocný a omámený jsem sledoval neznámého opáleného muže, jak zvedá ze země kameru, která mi při pádu vyklouzla z ruky. Myslel jsem, že mi ji ten hodný pán chce podat, že mi třeba pomůže, ale on si místo toho strčil kameru pod bundu a zmizel v davu. To byl můj definitivní konec, zatímco mi bezdomovec prohrabával volnou rukou peněženku, smiřoval jsem se s faktem, že udeřila má poslední hodinka. Pak mě ale napadla geniální myšlenka, jak dostat své peníze zpátky a ještě si vydělat na novou kameru. Přemluvil jsem nakonec Bohouše, aby mě přestal škrtit a založili jsme si spolu firmu, která pořádá kurzy sebeobrany pro bezdomovce. Ono se sice zdá, že tito lidé jsou chudí, ale divili byste se, kolik si za den vyžebrají. A takový prodej Nového prostru, to je teprve zlatý důl. Bezdomovci s monokly se teď tlačí ve frontách a rádi mi odevzdají svoje celoživotní úspory, aby je Bohouš naučil pár chvatů. Už mi vůbec nepřipadají odporní, dokonce je začínám mít rád.

A tak vás všechny - drsňáky, frajery a hustý týpky, kteří dostanete podobný nápad jako já a půjdete zmlátit nějakého bezdomovce, musím důrazně varovat: dejte si na ně pozor, už nejsou zdaleka tak bezbranní, jak se zdá! Existují i jiné způsoby, jak dát najevo, že jste ostří hoši, než někomu rozbít ústa, a pokud už svou rváčskou touhu nemůžete ovládnou, tak se poperte raději s nějakým svým podobně založeným kamarádem, abyste se potom nedivili, až vám zdánlivě bezmocný homeless natrhne…však vy víte co!




Další články tohoto autora:
Daniel Košťál

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku