Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 25.3.2005
Svátek má Marián




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Strana, která není
 >VÍKENDOVINY: Jak jsme v našem komunálním podniku podlehli kouzlu počítačů
 >EVROPA: Skandální summit EU
 >GLOSA: Ten dělá to a ta zas tohle
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Gottwaldovo mauzoleum
 >PRÁVO: Dies irae
 >GLOSA: Jak jsem šel zmlátit bezdomovce
 >ŠKOLSTVÍ: Těm, kdo hájí nový systém přijímaček aneb S křížkem po funuse
 >HISTORIE: V těžkých dobách (10/20)
 >MÉDIA: Nezlobme se na Helenku, zlobme se na sebe
 >HISTORIE: Mozart a Pražané
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: V botanické zahradě bude o víkendu pěkně živo
 >EKONOMIKA: Prostor pro snížení úroků tu existuje
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Český rozhlas připomene 200. výročí narození H. Ch. Andersena
 >PENÍZE.CZ: Klame Buřinka svou reklamou?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
25.3. GLOSA: Ten dělá to a ta zas tohle
Gentleman

Napsat něco na téma dělby práce v českých domácnostech není snadné. Na průzkumy moc dát nelze - lidé říkají spíše to, co by se slušelo říkat. Aspoň takový mám dojem při jejich čtení. Pokrok nastal, pokud vůbec, spíše v tom, že se častěji mluví a píše, jaká by dělba domácí páce měla být a že by se práce měly dělit. Soudím, že to hlavní, a sice výchova, je lepší jen o málo. A opět - všichni vědí, pod "osvětovým" tlakem nejrůznějších ženských zájmových skupin, že by to mělo být jinak, ale nevědí, jak.

Před několika lety jakýsi průzkum zkoumal názor mužů a žen na podílení se v domácích pracích. Dvakrát tolik mužů než žen si myslelo, že běžnou údržbu dělají oni. V případě podílení se na praní prádla muži soudili, že se podílejí stejně - ženy výrazně nesouhlasily. 2x tolik žen bylo přesvědčeno, že údržbu, péči o nemocného člena rodiny, běžné nákupy a vaření je na nich, zatímco muži soudili, že to dělají napůl.

Tento výrazně odlišný pohled je podle sociologů daný tím, že žena nese (podle mne spíše vnímá) mnohem větší odpovědnost za domácnost, takže pomoc muže často nebere jako rovnocennou. Opravdovou pomocí je podle řady žen jen taková, kdy muž převezme práci bezezbytku. Připomíná mi to přístup k "pomoci" dětí, kdy je v rámci výchovy necháme, aby nám pomohly uklidit či uvařit. Po nějaké době jim řekneme, jací jsou úžasní pomocníčci, pošleme je si hrát a s povzdechem se jmeme napravovat škody. Není málo žen, které takto pohlížejí na muže, a to nejen tehdy, když jim to opravdu nejde, ale i (a to možná ještě více) tehdy, právě když jim to jde. Skoro jako kdyby se bály, že kvalifikovaná pomoc de facto dokazuje, že domácí práce nejsou taková řehole, odpovědnost a zátěž, jak mužům zdůrazňují.

Typickým případem je vaření - většina běžných jídel se vaří prakticky sama, stačí si jen rozmyslet postup a technologické parametry jednotlivých procesů. Brambory se fakt uvaří samy, není třeba na ně neustále myslet, mluvit o nich, zvedat pokličku a píchat do nich. Místo toho se dá podusit maso, škrábat zelenina, dělat další pomocné práce - a nebo si jen sednout a číst noviny.

Tady narazíme - to není práce podle představ žen. Domácí práce se musí protrpět! Když žena vidí, že muž udělá, co ona (bohužel často v jiném pořadí, byť se stejným výsledkem - a to je taky špatně), a je v pohodě, nemá uštvaný výraz v očích a netrpí, podezírá ho (často oprávněně), že z toho má radost. A to je špatně! Velká část žen také nesnese, aby jim muž pomáhal bez jejich rad. Když taková žena-šéfka někam jde, udílí manželovi pokyny typu "...a ohřej jídlo k obědu, je v kastrolu na sporáku v kuchyni, nezapomeň maso nakrájet na plátky, aby se prohřálo, knedlíky ohřej zvlášť, jinak se rozvaří...". Nepochybně existují muži, kteří netuší, co je sporák, kastrol a kde je kuchyně. Těm je třeba takové pokyny udělit (snad zpočátku) a mluvit s nimi jako s blbečky či dětmi. Ale to není problém domácích prací, leč výběru partnera...

Starání se muže a ženy o domácnost a rodinu opravdu nelze definovat nějakým desaterem. Když se jeden vrací z práce dřív než druhý, je přirozené, aby příslušnou část prací a nákupů udělal on. Pokud jeden odchází ráno dřív a je třeba udělat snídani dětem a nakoupit, nemá cenu, aby kvůli tomu vstávali oba (pokud jim to nedělá radost). Nemá taky cenu, aby ten, kdo vstává dřív, šel nakoupit, udělal snídani, vzbudil toho druhého a děti, připravil jim svačinu a s vyplazeným jazykem odklusal.

Podíl muže a ženy na domácích pracích tedy není dán jejich pohlavím a sociální rolí, ale tím, jak jsou schopni se spolu dohodnout - jde tedy o obecnou schopnost (nebo neschopnost) se domluvit.


Gentlemanův deníček


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku