28.3. Po sjezdu jako po výprasku
(JAG) Delegáti sjezdu ČSSD zvolili Stanislava Grosse do čela strany a tak jej - znovu a nepřímo - potvrdili i ve funkci premiéra. KDU-ČSL ho ovšem v čele vlády vytrvale odmítá a Miroslav Kalousek hovoří o dvou variantách, tedy buď Gross premiérem a odchod lidovců z vlády (v tom má jasno Kalousek, ostatní lidovci to třeba zas tak černobíle nevidí), anebo vláda lidovců se sociálními demokraty, ale bez Grosse (v tom má zase jasno Gross, ten dokonce dostal stranický úkol vládnout až do řádných voleb).
Po zásadních prohlášeních lidovců z minulé doby ovšem těžko věřit, že by s Grossem ve vládě zůstali a potvrdili tak svůj pověstný sklon chovat se jako příbuzní chameleonů, nicméně o jejich případném odchodu z vlády nerozhoduje Kalousek, ale stranická celostátní konference.
Výsledek sjezdu má však další temné stránky - ke Grossově nelibosti začali ministři Škromach a Palas hovořit o svém odchodu z vlády, mezi řadovými členy ČSSD se objevila první výzva k založení zcela jiné sociálně demokratické strany a již během brněnského rokování se ve straně vytvořila nová frakce "sociálnědemokratické levice" s Janem Kavanem v čele. Na druhou stranu jsou tu stovky, ba tisíce funkcí a místeček v nejrůznějších úřadech a institucích obsazených sociálními demokraty, což je setsakra dobrý důvod, proč premiéra ve funkci držet. Bylo by tedy pravděpodobné, že vláda do konce volebního období vydrží, leč všechna Grossova sebejistá prohlášení přijdou vniveč, stane-li se díky jeho neochvějnému setrvávání ve funkci vláda závislou na blahovůli komunistů - a můžeme se vsadit, že ti nic zadarmo nedávají.
Paradoxně by sice Gross splnil požadavek Miloše Zemana na návrat strany doleva, ovšem následná volební porážka by byla pro sociální demokraty fatální a je docela možné, že by byli vymazáni z politické scény. Tuto alternativu si možná uvědomil i Stanislav Gross (spíš jeho poradci), a proto jeho první starostí je privatizace Telecomu a následné přisypání balíku do státní (stranické?) pokladny - a to co nejdřív (vláda má rozhodnout ještě před parlamentním hlasováním o nedůvěře kabinetu). Šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch (rovněž člen ČSSD) navrhuje jinou cestu - bolševickou korupci. Soudí totiž, že ČSSD může získat důvěru lidí, podaří-li se "rovnoměrně rozložit mezi občany produkt slušně se vyvíjející ekonomiky".
Nová levicová frakce ale může být znamením brzkého rozštěpení sociálně demokratické strany. V tom případě se Kavanovi bolševici vrátí do lůna rodné komunistické strany a pravá část stranického spektra pomalu zahyne na úbytě.
V této perspektivě se jeví jako víc než směšné usnesení sjezdu, že ČSSD v příštích volbách buď dosáhne nejmíň třicetiprocentního zisku, anebo celé vedení odstoupí a bude uspořádán sjezd předčasný. Radostný úsměv na tváři Stanislava Grosse po sobotním zvolení tedy může být také poslední - aspoň do doby, než k úlevě osmdesáti procent občanů opustí Strakovu akademii a vezme do ruky opět zelenobílou plácačku.
JAG
|