Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 29.3.2005
Svátek má Taťána




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Bushovi to vychází
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zatím...
 >SVĚT: Nepříjemnost v sousedství
 >POLITIKA: Panoptikum sjezdu brněnského
 >EVROPA: Turecko v osidlech západní dekadence
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Beatles ve vzpomínkách Klause Voormanna
 >SPOLEČNOST: Nářez pro ministra zdravotnictví
 >JEDNOHUBKY: Hemingwayův labužnický výlet do Prahy
 >TRAGÉDIE: Prosba o pomoc
 >EKONOMIKA: Nevěřme mýtu o Lafferově křivce
 >PENÍZE.CZ: Chystáte se na mateřskou? Připravte se na almužnu.
 >POLITIKA: Co bude dál aneb "Gauner nebo hrdina, všichni jedna rodina!"
 >FEJETON: Eureka, pane premiére!
 >SPOLEČNOST: Protigrossovská demonstrace v Brně aneb Žijeme v policejním státě?
 >POLITIKA: Otevřený dopis řadového člena ČSSD

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
29.3. EVROPA: Turecko v osidlech západní dekadence
Martin Mařák

Tahsin, o kterém vám budu vyprávět, je menší a podsaditý kompaktní Turek klasického typu. V Evropě již žije takřka třicet let a je to vidět i z jeho způsobu vyjadřování. Tahsin pochytil několik základních slov z němčiny a francouzštiny, oblepí je turečtinou a výsledný jazykový koktejl je víceméně nesrozumitelný pro lidi, kteří ho neznají. Pracuje jako pomocný dělník ve stavebnictví, je velkým tureckým nacionalistou a podporuje tureckou extrémně pravicovou stranu MHP. Na druhé straně nemá rád stejně politicky orientovaného francouzského Le Pena a jeho Národní frontu, neboť chce vyčistit Francii od přistěhovalců. Zjevný paradox si nepřipouští. Na ukázku vám předvedu jednu z jeho klasických větných konstrukcí.

"Zwei jahre Deutschland arbeit, sechs monat Holland, aprés France. Zwei jahre hotel Yldis trois étoile Elsau, aprés madame Tahsin raus!" --------------- ( Dva roky práce Německo, šest měsíců Holandsko, potom Francie. Dva roky hotel Yldis tři hvězdičky, potom paní Tahsin táhni!)

To, že pracoval dva roky v Německu a šest měsíců v Holandsku jste asi pochopili. Poté, co se natrvalo usadil ve Francii, se jednoho dne rozhodl, že se ožení a pořídí si potomstvo. Podle dodnes platné tradice v turecké menšině v žijící v zahraničí odcestoval za tímto účelem do domoviny a vzal si jednu ze svých vzdálených sestřenic. Tím se na jedné straně pojistil proti možnému překvapení, kterého by se mohl dožít s emancipovanou představitelkou úpadkové západní civilizace, zároveň na straně druhé odstranil nebezpečí možného odklonu potomstva od muslimské kultury směrem ke křesťanské. Dlouhou dobu bylo vše v pořádku, mají spolu čtyři děti, Tahsin poctivě pracoval, platil daně a život plynul klidně ve svých kolejích. Jak už to tak ale někdy bývá, pod normálním povrchem se začalo schylovat k rodinnému dramatu.

Už si přesně nepamatuji, co způsobilo jeho bouřlivou reakci. Ale po jakési zásadní neshodě s tureckým majitelem bytu, ve kterém bydleli v podnájmu, v něm založil požár a zároveň s pistolí v ruce ohrožoval překvapeného majitele bydlícího v tom samém domě o patro výš. Za netradiční způsob, jenž použil na obranu svých zájmů dostal čtyři roky, z nichž si dva odseděl ve vězení ve štrasburské čtvrti Elsau.

Když se vrátil, čekala ho nemilá změna. Žena s dětmi, které už byly skoro všechny plnoleté, si během jeho nepřítomnosti zvykla na jiný a poněkud svobodnější styl života a našla v něm zalíbení. Když se Tahsin opět snažil prosadit své tradiční pojetí mužské vládnoucí role v domácnosti, narazil na semknutý blok manželky a dětí. Jednoho dne se konfliktní situace natolik vyhrotila, že ho po prudké hádce vyhodili z domu a dokonce si k tomu zavolali policii. Tahsin se musel ovládnout, byl totiž ještě v podmínce a vyklidil pole.

Něco tak nepředstavitelného vyvolalo pořádný šok v turecké menšině. Podle mnoha názorů, co jsem vyslechl, by v Turecku něco tak nevídaného s největší pravděpodobností skončilo krvavým masakrem celé rodiny styl Keyser Soze z filmu Usual Suspect. Tahsin to těžce snášel a pokoušel se vše bezvýsledně vrátit do původních kolejí. Bydlí na ubytovně pro svobodné a když zjistil, že jeho snahy o smír nevedou k ničemu, podal žádost o rozvod. Jeho žena s tím nesouhlasila a mnohaletý proces se jí podařilo vyhrát. Pikantní na tom byla skutečnost, že advokáta si platil jen Tahsin a přišel ho na pěkné peníze. --------------- Zbytečně.

Nakonec se přece jenom rozvedl, ale musel kvůli tomu odjet do Turecka, znovu zaplatit advokáta a celý proces. Pokaždé, když jsem se s ním během té doby setkal, mi vzrušeně vyprávěl o tom, jak se brzy znovu ožení a možná ještě založí novou rodinu. Je přece ještě mladý. Zapomněl jsem uvést, že mu letos bylo padesát sedm let. Loni na vánoce vybral v bance všechny pracně naspořené úspory, oblékl se do svého nejlepšího obleku a odletěl plný nadějí za novým štěstím do Turecka.

Uplynuly tři měsíce a po Tahsinovi jakoby se země slehla. Ten si konečně užívá, pomyslel jsem si a docela jsem mu to i přál. Pak jsme se potkali. "Tak co, kde máš manželku?" zeptal jsem se zvědavě a poplácal jsem ho chlapsky po ramenou. A pak to z něho vylezlo. Vzal si třicetiletou rozvedenou matku s dítětem a prožil s ní divokou dvouměsíční jízdu v drahých restauracích, luxusních obchodech, kde jí kupoval dárky za zlata, v taxících a doufám, že i v manželském loži, neboť si to po tom půstu přece jenom zasloužil. Poté, co utratil takřka všechny úspory (skoro dvacet tisíc €), novomanželka zmizela v hlubinách Turecka i se svou dcerou, se všemi Tahsinovými papíry, zpáteční letenkou do Francie a s posledním tisícem €, co mu ještě zbýval v peněžence. teprve potom se dozvěděl, že už byla pětkrát vdaná a jednalo se o zkušenou sňatkovou podvodnici.

Bylo to tak neuvěřitelné, že jsem se musel rozesmát a Tahsin se na mě za to kupodivu nezlobil. Jednalo se o opravdu pořádný odvaz a docela si dovedu představit jeho bývalou ženu, která určitě spadla smíchy ze židle v těsné blízkosti srdečního kolapsu, když k ní dorazila tato pitoreskní novina.

Abych byl upřímný, musím přiznat, že mu to nepřeji, ale měl jsem přesto jakousi škodolibou radost z toho, že střet civilizací je oboustranný k velké libosti, či nelibosti nás všech a že svět se vyvíjí do velikého neznáma, jež ani ten nejzkušenější bruselský či jiný prognostik nedokáže odhadnout a naplánovat. A tak stejně jako imigrační vlny se svým pozitivním mícháním kultur přináší i jevy negativní (myslím momentálně na nárůst radikální formy islámu v západních civilizacích), stejně i pozitivní model západní demokracie proniká do islámského světa doprovázen dekadencí mravů, jeho odvrácenou tváří. A stejně jako já mám obavy ze zániku civilizace, ve které jsem vyrůstal a ve které žiji, Tahsin má obavy o osud té jeho. Něco podobného by se mu totiž před třiceti lety nemohlo v Turecku přihodit.

Než jsme se vydali každý svou cestou, stačil mi ještě říct, že jen co se znovu rozvede, odletí do Turecka a tentokráte to tutově vyjde, neboť se před svatbou pořádně informuje o minulosti své budoucí nastávající.

Tak hodně štěstí.....

Martin Mařák


Další články tohoto autora:
Martin Mařák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku