31.3. PSÍ PŘÍHODY: Psí charakter taky charakter
Ondřej Neff
Iris nemá pána, Iris má paní, a její paní je bezpochyby Ljuba. Tu vítá jako první, pokud
o nějakém počítání typu "první, druhý" má smysl mluvit. Obvykle mě přehlíží ve stylu "a
vy jste kdo". Jiná situace nastává, když jsem s Iris sám. To mě najednou nejen zná, to
mě miluje, leze mi na klín a olizuje mi ucho.
Kdyby v tu chvíli vešla Ljuba, nastalo by vítání a mě by Iris věnovala jen pohled
přes rameno ve stylu "vy jste kdo". Pokud ovšem bych měl štěstí.
Zcela specifická situace nastává při snídani. Zpravidla snídáme vločky (Ljuba) a
topinku se sýrem (já). Iris rozhodně není žádný makrobiotik. Jakmile jde o žrádlo, jde
hierarchie smečky stranou. Kdo má lepší žrádlo? Toho miluji.
Takže miluje mne. Takto jednoduchý je to sylogismus.
To víte, že mě psí přízeň těší a dělám tedy se sýrem chvilku okolky, aby mi přízeň
déle vydržela. Nesmím to přehnat, jinak bych Iris otrávil a ona by odešla na pelech a
zatočila by se tam do vyčítavého klubíčka a musel bych ji pak dlouhou přemlouvat a
utěšovat.
Dnes jsme měli k snídani nivu.
Lásky jsem si vysloužil asi tak tři deka. To je celkem dost, takhle při ránu!
| 
