K velkým atrakcím Barcelony patří rozestavěný chrám Sagrada Familia. "Spěch není patronem tohoto projektu", řekl o stavbě její autor Antonio Gaudi. Spěch není patronem ani návštěvy tohoto projektu.
Připomenu, že Gaudi se podílel a stavbě chrámu v létech 1882 až 1926 - propadl mu natolik, že na staveništi i bydlel. Po jeho smrti (přejela ho tramvaj) práce pokračovaly až do roku 1936, kdy v době komunistického povstání komunisté spálili plány chrámu jako ideově závadné dílo. Stavbu obnovili až v roce 1952 a pokračuje dodnes, takže hotové jsou nápadné věže (v počtu osmi) a dvě průčelí. Na střední části s kupolí a dalšími čtyřmi věžemi se bude pokračovat snad ještě příštích padesát let.
Oba s Ljubou Gaudiho milujeme a do Barcelony jsme přijeli mimo jiné i za jeho stavbami. Samozřejmě, že jsme si přáli dostat se až nahoru. Vede tam výtah, u něho obrovská fronta.Takže jsme volili variantu druhou, pěší výstup. Je to i stylovější.
"Trvá to hodinu," varoval nás chlápek v uniformě, když nám vysvětloval, kde je vchod. Pindy mindy, pomysleli jsme si.
Ke vchodu do věže vedla další fronta. Odhad, dvacet minut.
"Vidíš? Ten chlápek kecal," povídám Ljubě.
Vystáli jsme pouhých dvacet minut a vlezli dovnitř. Jenže tam - další fronta, taky na dvacet minut. To je čtyřicet minut. Ta úleva, když jsme se konečně dosápali k patě schodiště, uzoučkého, točitého. První dva kroky - a něco se zaseklo.
"Něco se zaseklo," povídám.
Jenže ono se nezaseklo. Na Sagradu se leze tak, že uděláte dva tři schody - a pauza. Dva tři schody - a pauza, dva tři schody - pauza. Pauza je několikavteřinová až minutová, schodů vede nahoru 360.
Takže ten chlápek opravdu strašně kecal. Výstup trval dvě hodiny.
Proč ty pauzy? Když vylezete nahoru, dostanete se na můstek mezi dvěma věžemi. Museli byste ho proběhnout a ani se nepodívat kolem sebe, aby pauzy nevznikaly. Jenže to byste museli být tupci, a který tupec poleze nahoru, aby tam nic neviděl? Můstek je vidět na obrázku, ta čárka nahoře mezi věžemi vpravo.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku