To je přece ideál chlapa - aby byl rozhodný a energický chlapík, aby se mohla o něho ženská opřít. A takový jsem já!
Ukázalo se to v pátek, když jsme byli s Ljubou na návštěvě a vraceli se metrem domů. Nastoupili jsme na jezdící schody v Kaprovce a já energicky a rozhodně jsem si všiml, že jedou lidi nahoru. Takže to bylo jasné - přijelo metro a je potřeba setsakra přidat, jak to my, energičtí chlapíci umíme.
"Makáme!" zavelel jsem a pustil jsem se energicky a rozhodně po schodech dolů a Ljuba za mnou.
A opravdu, bylo vidět vlak ve stanici a dveře měl otevřené, ale prázdné, takže bylo jasné, že se každou chvíli rozjede. Periferním viděním (rozhodní energičtí chlapíci mají periferní vidění dobře vyvinuté) jsem si všiml, že Ljuba zaváhala.
"Makáme vlevo," zvolal jsem velkým hlasem a vrhl se k vagónu. Osvědčeným periferním viděním jsem zaznamenal, že Ljuba ztrácí můj dynamický náskok. Nevadí, zachráním situaci! Skočil jsem a nohou se opřel o dveře, abych jim zabránil se zavřít, než moje milovaná vběhne dovnitř.
Cítil jsem tlak dveří. Milovaná přibíhala, vběhla dovnitř, oba jsme byli na palubě. Uvolnil jsme dveře. Se syknutím se zavřely a vlak se rozjel. Vítězství! Moje energie, rozhodnost, síla a rozhled se osvědčily.
Mělo to jedinou vadu.
Bylo to metro, které jelo na druhou stranu, než jsme potřebovali.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku