Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 5.4.2005
Svátek má Miroslava




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Relikt komunismu
 >USA: Iniciativa šlápnout na lačné advokáty
 >POLITIKA: Neztrácejme ze zřetele počátek Grossovy aféry
 >ROZHOVOR: Benjamin Kuras - Sebemrskačský Západ je ohrožen totalitním islámem
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem padl do pasti v garáži
 >EVROPA: Euroskeptická polemika s Janem Zahradilem
 >EKONOMIKA: Stát by Telecom měl nyní prodat!
 >INTERNET: Netiketa
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartovi roste za plotem chytrý soupeř
 >ARCHITEKTURA: Pražské mosty přes Vltavu III
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Košilí konec
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Ostrá stížnost do redakce Reflexu
 >ÚVAHA: Analogie pouze náhodná?
 >DOKUMENT: Prohlášení studentů a učitelů vysokých škol
 >PENÍZE.CZ: Rovná daň: strhne východní Evropa Západ?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Telekomunikace  
 
5.4. EKONOMIKA: Stát by Telecom měl nyní prodat!
Vojtěch Kment

Stát by měl Telecom nyní prodat, protože:
1) nabídnutá cena je dobrá,
2) skončí tím jeho schizofrenní situace vlastníka a regulátora,
3) lepší regulací mohou vzniknout příhodnější podmínky pro šíření vysokorychlostního internetu.

Významnější a včasný pokrok v oblasti rozšiřování vysokorychlostního internetu je možný jen "unbundlingem" místních smyček. Tímto pojmem se myslí pronájem telefonního páru drátů vedoucích od bytu (kanceláře) uživatele na místní telefonní ústřednu, včetně kolokace, tj. umístění technického zařízení alternativního operátora v místní ústředně dominantního operátora. Jedná se o problém tzv. poslední míle a vytvoření konkurence v této oblasti. Ať již konkurence, nebo tlak z ní vzešlý, zlepší nabídky jistěji, než mnoho proklamací politiků domácích či evropských.

Náročné finanční podmínky, které Telecom pro unbundling/kolokaci nabízí, a které stát v roli regulátora zatím připouští, se obráží v tom, že zatím se k "rozvázání" (unbundlingu) odhodlal jediný alternativní operátor, totiž Telenor Networks. Telenor funguje v roli velkoobchodníka a přeprodává takto rozvázené místní smyčky prostřednictvím více poskytovatelů internetu (ISP). Jejich koncová nabídka vysokorychlostního internetu (ADSL) pro uživatele je již často lepší než od vlastníka drátů přímo! Seznam všech ISP přeprodávajících Telenor naleznete zde.

Ohledně prodejní ceny za 51% podniku nyní již myslím není pochyb o tom, že přímým prodejem se dosáhne výrazně lepší ceny než při prodeji přes burzu. Zde by se totiž jistě neuplatnila premie za majoritu, jednak při prodeji přes burzu může vypuknout pěkný zmatek včetně poklesu ceny akcií. Je totiž rozdíl poptávat s "jistotou" koupě určitého množství, které umožní kontrolu firmy, a kupovat postupně po částech s nejistotou, zda se koupě dostatečného množství zdaří, včetně nejistoty toho, kdo se stane majoritním vlastníkem a jak se bude chovat. Při prodeji přes burzu by proto pravděpodobně vznikl převis nabídky, takže by se cena snadno mohla dostat i významně pod současnou kotovanou cenu burzy.

Při prodeji přes burzu by v podstatě mohly vzniknout dvě varianty:
- majoritu v Telecomu by levně získal "neznámý" vlastník akcií po TelSource,
- majoritu v Telecomu by nezískal nikdo, firma by se více nebo méně ocitla v rukou managementu.

Při první variantě přijde podle mne stát řádově o 20-40 miliard korun za prodej (malér s licencí TV Nova je proti tomu zlomkem nákladů), při druhé také a navíc se budoucnost Telecomu stane nejistá.

Odklad prodeje např. na novou vládu nedává ani obchodní smysl. Zatím je Telecom pro prodej poměrně atraktivní. Jednak zahrnuje mobilního operátora Eurotel v dobré formě, jednak má dobrou výchozí infrastrukturu pro poskytování video on-demand (na žádost) pro domácnosti přes ADSL, což je ale asi jediná oblast v níž má, a i nadále bude mít, Telecom konkurenční výhodu. Pokud Telecom prošvihne zavádění této služby (jako zmeškal řadu věcí dříve), pak do další generace komunikačních služeb přes optické sítě (nebo něco jiného co přijde) nebude již schopen finančně vstoupit a jeho cena během 5-10 let spadne jak meteor.

Pozorní čtenáři ekonomických periodik si možná povšimli, že o způsob privatizace Telecomu se vedla poměrně ostrá veřejná kampaň. Zatímco jsem do ní přispěl jediným článkem v Hospodářských novinách, jiní neváhali vysloveně lobbovat desítkami článků a ještě více citacemi ve prospěch burzovního prodeje.

V tomto kontextu pak není bez zajímavosti ani vývoj zveřejňovaných názorů premiéra Grosse, který ještě loni v létě spíše preferoval prodej přes burzu (neb by odpadly zákulisní tlaky), později však byl svými poradci přesvědčen, že přímým prodejem získá více peněz. Proponentem přímého prodeje strategickému partnerovi (rozuměj významné telekomunikační firmě) byl vždy ministr Mlynář, poměrně výrazně pro byl i poradce premiéra Mládek.

V kontextu s aférou Gross/Grossová se dokonce i mimo neurčité a chabé námitky samotného premiéra, že na jeho dehonestaci mohou mít zájem určité kruhy, skutečně vyskytly spekulace o tom, že na pádu vlády mohou mít zájem ti, kteří chtějí privatizovat Telecom přes burzu. I někteří jinak pádní novinoví komentátoři renomovaného tisku si přinejmenším povšimli, že přísun informací do kauzy je "dávkován". Rozlišit takové hypotézy od informací předkládaných veřejnosti, i od dílčích zájmů jednotlivých aktérů, je v podstatě nemožné.

Čímž se dostáváme k dalšímu dobrému důvodu, proč Telecom již definitivně prodat. Specielně tento podnik je totiž jakoby prekursorem české politické scény. Z éry komunismu měl SPT image jeho tajného ucha a pořadník asi na milion linek. Telecom pak byl i obrazem privatizační vlny v první polovině devadesátých let. První odprodej ve prospěch TelSource byl proveden za ministra Dyby tajnou (sic) smlouvou, i při minoritním vlastnictví měl partner nárok určovat management. Proti smlouvě tehdy protestovali minoritní akcionáři (Mosinger) a později za premiéra Zemana se ukázalo, že kvůli ní nemůže český stát dokonce ani samostatně prodat svůj zbylý podíl. Rovněž nejslavnější politická změna 90.let, tzv. "Sarajevo", byla důsledkem toho, že někteří politici z ODS cítili potřeb u se distancovat od údajného tajného konta ve Švýcarsku, jež mělo, též údajně, obsahovat všimné z privatizací.

Pročež bych raději, kdyby čeští politici (ať již rudí, leví nebo praví) měli na práci konečně něco jiného, než se přetahovat o kontrolu Telecomu.

Ještě jiná věc je, že na rozdíl od všech privatizátorů se domnívám, že alespoň půlka výnosu z prodeje by se měla dát na úhradu rostoucího státního dluhu a nikoliv se prostě promrhat.


Další články tohoto autora:
Vojtěch Kment

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku