5.4. Je těžké být Grossem
(eff)
Prezident si dal podmínku: přijme demise lidovců, pokud Gross veřejně slíbí, že
předstoupí před sněmovnu a požádá ji o důvěru pro svoji novou vládu. Slíbil to a už je tu
nová podmínka. Prezident bude čekat, jestli se k lidovcům a dalším, co už zatím odešli,
nepřidají další.
Je těžké být Grossem. Však si taky Gross veřejně stěžoval, jak ten zlý Kalousek
stupňoval svoje požadavky, až dovedl vládu k rozvalu. Teď si může stěžovat i na Klause.
Přitom jediný, na koho si může stěžovat, je on sám. Kdyby rezignoval, byl by toho všeho
ušetřen. Mohl důstojně odejít z postu ministerského předsedy, aby se věnoval formování
strany, která věru že potřebuje formovat. Je v koutě a iniciativu mají jiní: komunisté z
jedné strany a prezident ze strany druhé.
Vláda požádá o důvěru - na to se dá říct jediné: to by tak chybělo, aby nepožádala!
To je přece samozřejmé, že váda rozvrácená a rozmetaná kvůli jedinému člověku, který se
jmenuje Stanislav Gross, požádá o důvěru. No a Grossovi zbude těžko něco jiného, než zase
pokorně, s čepicí v ruce, šoupaje nožkou, požádat o podporu komunisty. Tu stranu, která
by sociálním demokratům jako prvním zakroutila krkem, kdyby se vrátila k moci - tak, jak
to už jednou udělala u nás a jak to udělala všude, kde se k moci dostala. Bude to
vypečená vláda založená na rudé oposmlouvě.
Je těžké být Grossem. A je těžké k němu cítit účast.
Aston
|