Dovedou psi mezi sebou mluvit? Někdy to vypadá tak, že ano. Nejsou to vždycky zdvořilá slova. Kupříkladu Iris. To je velmi jemná dáma. Tedy, byla to jemná dáma, to až ve společnosti s Bartem se učí drsnějším způsobům.
Tato jemná dáma Iris cupitá po chodníku - ona má velmi elegantní způsob běhu, trochu, jako když kluše koníček. Kousek výš je dům se zahradou a vrátky. Za vrátky číhá pejsek - ňafík.
Iris cupitá kolem něho a ňafík za brankou poštěkává.
Iris se ohlédne a něco ne moc vlídného mu odpoví a cupitá dál. Ňafík je chvilku zticha počká si, až je Iris kousek dál, tak asi deset metrů.
Pak hodně hlasitě - podle svých chabých sil - zaštěká.
Iris, když to slyšela, se zastavila. Co, že se zastavila. Iris ztuhla, pak se pomaličku otáčela zpátky.
Byl to opravdu velmi pozvolný pohyb, jako když se napíná luk.
Pak vyletěla, skočila dvěma, třemi skoky překonala onu desetimetrovou mezeru, vrazila čumák mezi příčky vrátek a s vyceněnými zuby vyřvala vyděšenému ňafíkovi do tváře, co si o něm myslí.
Copak jí ten ňafíček asi nepěkného řekl?
Někdy jsem rád, že neumím psí řeč. Nepotřebuju všechno dopodrobna vědět.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku