Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 11.4.2005
Svátek má Izabela




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Skok do tmy jako nový politický směr
 >SVĚT: Hedvábnou stezkou ke světovládě
 >POLITIKA: Úředníkova vláda s přívlastkem
 >MÉDIA: Česká televize sčítá digitální škody
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vernovské orgie 2.
 >SPOLEČNOST: Pověra v srdci globálního ateismu
 >CHTIP: Chybná adresa
 >PSÍ PŘÍHODY: Já chci taky
 >HUMOR: Jak Shazíu štípli v Mecce do zadku
 >PENÍZE.CZ: Pozor na finanční podvodníky, triků mají spoustu
 >EVROPA: O ústavě s „horkou hlavou“
 >POLITIKA: Pane Kalousku, nemluvte prosím za mě
 >MOBY DICK: Demisně privatizační týden
 >SPOLEČNOST: Zrušme komunisty
 >MÉDIA: Děti a TV - rady odborníků

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
11.4. RODINA A PŘÁTELÉ: Vernovské orgie 2.
Ondřej Neff

Ano, chystám nové vydání své knihy a dělal jsem i pár fotek do knížky Vadima Horáka o vilímkovských vydáních verneovek.
Pan Horák vynaložil monumentální úsilí a sebral veškeré dostupné informace o Vilímkovi a o jeho ediční činnosti, hlavně pokud jde o Vernea. Jeho verneovky jsou ty červené, se zlatou ražbou. Zjistili jsme, že dva hlavní knihvazači, kteří vyráběli vazby pro Vilímka, pan Nožička a pan Pfeifer, používali zcela různých raznic. Na první pohled jejich výrobky od sebe nerozeznáte, ale po bedlivějším zkoumání najdete odchylky. Například na té ražbě je výjev zachycující Matyáše Sandorfa, prchajícího z věže pazinského hradu za svitu blesků. Na Nožičkově vazbě má Sandorf už nohu přes římsu, kdežto v Pfeiferově podání ji špičkou jen osahává.

Jedna záhada nám není oběma jasná.
Jak známo, verneovky (a další romány devatenáctého století) jsou ilustrovány takzvanými xylografiemi, čili dřevoryty. Můj dědeček mi vyprávěl, že Vilímek tiskl z originálních francouzských dřevěných štočků, nechával si je posílat z Paříže. To je samozřejmě nesmysl, o tom nemá cenu se bavit. Z Paříže chodily do Prahy a dalších měst, kde se verneovky simultánně tiskly, galvanotypické otisky, jakési kovové kopie. V Ottově slovníku naučném se ta technologie popisuje, ale moudrý z toho nejsem. Sám jsem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pracoval čtyři roky v tiskárně a o štočcích leccos vím, například to, jak strašným tlakům jsou vystaveny. Že by se nějaký otisk pořízený galvanickým pokovováním dřeva strkal do lisu, to mi připadá jako absurdita. Byl bych moc rád, kdyby mi někdo tu technologii vysvětlil.
Navíc, Francouzi tiskli i barevné xylografie a Vilímek též má v některých svazcích barevné dřevoryty. Dělalo se to soutiskem na více strojích? Nebo jinak? Když jinak, tak jak?


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku