Obvykle se tu chvástám mými vlastními omyly a přehmaty ve stylu strýce Podgera. Dneska odpoledne si titul "strýc Podger" zasloužila Ljuba.
Byli jsme něco zařídit ve městě a oba pejskové, Bart a Iris, hlídali na zahradě. Pořídili jsme jak pořídili a vrátili se. Pejskové vítali, skákali, byli káráni - obvyklá scéna. V tom Ljubu někdo zavolal mobilem. Vytáhla přístroj, přiložila ho k uchu a hovořila. Pokračovali jsme samozřejmě v chůzi: zamknul jsem za námi branku (Bart si dovede otevřít) a šli jsme k domovním dveřím.
Ljuba stále telefonovala.
Hledal jsem klíče a moc jsem si nevšímal, co dělají psi a co dělá ona. A najednou vidím periferním viděním, že se děje něco nekalého a dřív, než jsem stačil vykřiknout, Ljuba - pořád telefonujíc - otevřela vrátka do druhé části zahrady.
Obě bestie vystartovaly a hnaly se přes skalku - až krokusy lítaly - ke zdi, kde se vyhříval sousedovic kocour!
Ten má samozřejmě postřeh jak pistolník z Divokého Západu a stačil seskočit a psi pak zběsile pobíhali a tvářili se velmi kocourofobně.
"Proboha, proč jsi je tam pouštěla?" žasnul jsem, když dotelefonovala.
"Když voni tak toužebně koukali... Myslela jsem, že se chtějí projít... Já toho kocoura neviděla!"

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku