Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 9.4.2005
Svátek má Dušan




  Výběr z vydání
 >EVROPA: O ústavě s „horkou hlavou“
 >POLITIKA: Pane Kalousku, nemluvte prosím za mě
 >MOBY DICK: Demisně privatizační týden
 >SPOLEČNOST: Zrušme komunisty
 >MÉDIA: Děti a TV - rady odborníků
 >INTERNET: Tak tohle prostě musíte vidět!
 >BODYPAINTING: Ještě jednou a možná ne naposled
 >MEJLEM: Jak vyřešit otázku migrace
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Rekordní počet návštěvníků botanické zahrady
 >CHTIP: Soudní přelíčení
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Řešení pohledávek za neplatiči TV poplatků
 >POLITIKA: Agonii vládnutí nastávajícího ex-premiéra provázejí pythické výroky
 >SVĚT: Kdo porazil země Tábora míru
 >POLITIKA: Ministrova zadní vrátka
 >EVROPA: Pan prezident pokrytec

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
9.4. Stanislav Gross se vzpamatoval půl hodiny po dvanácté
(eff)

Přišlo to nejméně o dva týdny, v ideálním případě o dva měsíce později, než to přijít mělo, ale hlavně, že to přišlo: Stanislav Gross nabídl svoji rezignaci. Od člověka tak hluboce zprofanovaného bohužel nelze čekat důstojný odchod z funkce. Než Gross odejde, ještě hodně vody uplyne, mnoho slov se vysloví a mnoho papíru se potiskne tiskařskou černí. Davy lidí se zúčastní konstrukce nové vlády a budou se při práci tvářit důležitě, jako když se staví Eifelovka ze sirek.

Tento stavební proces zřejmě musí proběhnout proto, aby se zastřel fakt, který je sice každému soudnému člověku zřejmý, ale zejména sociální demokraté před ním zavírají oči. Nejde o vládní krizi, ale o selhání jejich vedoucího představitele. Vládní koalici nerozbili "zrádní lidovci", nýbrž sami socialisté, když neudržitelného člověka drželi tak dlouho, až další pokračování koalice nebylo možné. Kdyby Gross jednoduše odešel a nejsilnější strana (podle výsledků posledních voleb) by navrhla nového člověka na post premiéra a ten by sestavil obnovenou koaliční stojedničkovou vládu, uplynulé měsíce by vypadaly jako tržiště marnosti.

Proevropský slogan

Gross ale nic takového udělat nechce a přestože už nazřel základní obrysy reality, pořád ještě žije v umělém světě politických iluzí. Rád by určil ráz nové vlády a vůbec nejraději by nastrčil svého člověka jako nového premiéra. Jeden krok k tomu už udělal. Nová vláda má být zásadně a bezvýhradně proevropská. Tento koncept souvisí se strategií, která se v Lidovém domě zrodila s ohledem na volby v příštím roce. Sociální demokraté by se chtěli pasovat za hlavní stoupence a prosazovatele cest České republiky do civilizované Západní Evropy. Pro české integrační snahy může mít tento koncept neblahý efekt. Zvláště pak, kdyby si režii projektu nechal v rukou Stanislav Gross, mohly by výsledky být devastující. Dotyk rukou politické mrtvoly má smrtící účinky.

Poslední Grossův tah má mnohé pozitivní rysy. Především bere vítr z plachet komunistům. Miroslav Grebeníček se už těšil, že příští premiér menšinové vlády se může jmenovat Petr nebo Pavel, ale stejně to bude Špejbl s drátem v hlavě a nitkami, jež skončí v jeho ruce. Pokud se tři strany dohodnou na nějaké obnovené koalici, vláda půjde dál svou stojedničkovou cestou. Navíc, nová stará koalice se bude moci tvářit, že prošla katarzí a jako takto očištěná se chopí hesla "vláda šampiónů". Prognózy na hospodářské výsledky roku 2005 jsou v podstatě podobně příznivé, jako byly výsledky roku uplynulého. Přestože nejsou skvělé a jinde je mají lepší, lze na nich stavět obraz úspěšné vlády. Sociální demokracie by mohla v tomto procesu obnovit aspoň část pošramoceného sebevědomí. Potřebuje to ona a potřebuje to i Česká republika. Jen bláhovec se totiž může radovat z představy zničené sociální demokracie, uvržené někam na okraj politického dvorce, nebo dokonce vystrčené za vrata, mezi mimoparlamentní proletariát.

Potíže trvají

Na Grossovo rozhodnutí vyslal první pozitivní ohlas Václav Klaus. Svým obezřetným postojem po celou dobu vládní krize (přesněji řečeno Grossovy aféry) ponechával dveře pootevřené k urovnání situace. Vydržel i značný politický tlak, když odmítl podané demise přijmout. Jeho úloha nekončí, naopak - bude nadále hrát klíčovou roli. Gross si vymínil, že v nové vládě nesmějí být "rozvraceči". Třebaže nejmenoval, jistě měl na mysli ty ministry, kteří demisi podali. Tímto požadavkem vyloučil možnost návratu do výchozí pozice, jakéhosi resetu, řečeno počítačovým žargonem. Prezident se tak dostal do složité situace. Zdržení demisí zdůvodňoval tím, že čeká na demise další. Bývalí / nebývalí ministři, copak se s nimi stane?

Na Grossovy podmínky už reagoval i Miroslav Kalousek, když vzkázal, že si lidovci nenechají poroučet, koho do eventuální nové koaliční vlády pošlou. Půjde tak daleko, že bude prosazovat návrat svého rivala Cyrila Svobody do ministerstva zahraničí? I to je otázka pro příští dny.

Lze čekat, že se všem třem hlavním aktérům, Klausovi, Kalouskovi i Grossovi, stále ještě v čele jak vlády tak i sociálně demokratické strany, podaří problémy vyřešit. Nejsou zásadní, mají povahu spíše kosmetickou, než věcnou. Mezi koaličními partnery samozřejmě srdečnost nezavládne, ale ta tam nevládla nikdy. Tuto koalici drží dohromady hlavně pud sebezáchovy. Předčasné volby by vymetly polovinu, ne-li dvě třetiny stávajících sociálních demokratů se sněmovny a všechny unionisty. A loutková vláda v rukou komunistů by mohla zničit sociální demokracii jako svéprávný politický subjekt. To je důvod, proč se Gross rozhodl "snést nesnesitelné" a proč asi koaliční vláda povstane z trosek.

Aston


Další články tohoto autora:
(eff)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku