V této době bahnitých psů stojíte před dilematem. Máte jim utírat tlapy, nebo neutírat? Když je neutřete, budete mít zabahněnou podlahu. Když je utřete, budete mít taky zabahněnou podlahu. Nikdy je totiž neutřete tak, aby je měli čisté a podlaha se stejně zabahní.
Jistě uhodnete, že jsem stoupenec druhé volby, tedy neutírat a jednou za čas stáhnout bahno z podlahy (v předsíni, je dlaždičková, nejsem takové čuně). Ljuba je stoupenec utírání tlap. Bart je spíš na mé straně. Pokládá utírání tlap za zbytečnost a má hemzy a kecy, když mu je utírám.
Čímž se dostávám k příběhu. Dnes jsem neutíral já, ale Ljuba. Začala Bartem. Kupodivu neměl ani hemzy, ani kecy! Nechal si tlapy utřít a ani necek. Pak si vzala do práce Irdu. Ta je zvyklá, nechá se i donést do vany a osprchovat. Utírání tlap je pro ni běžná rutina. Takže se nechala utřít, trpělivě, v klidu. Bart přihlížel.
"Tak a je to," pravila Ljuba.
Nebylo. Bart se přibatolil, nastavil tlapu a že já chci eště jednou! Po deseti letech soužití jsem si myslel, že mě nedokáže překvapit, a vida, mýlil jsem se.
Jestli jednou vleze za Iris do vany, dostanu z toho psotník.
V horším případě pesotník.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku