Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 18.4.2005
Svátek má Valérie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Základní body dohody...
 >EVROPA: Konec provincialismu v Čechách!
 >POLITIKA: Nový scénář Grossova konce
 >DIAGNÓZA: Strašidlo Vaculík
 >RODINA A PŘÁTELÉ: První výlet na kole
 >EVROPA: Jasná pravidla vyhovují menším
 >POLITIKA: Volební účast a naučená bezmocnost
 >KULTURA: Fantomatická říše Zdeňka Buriana
 >PSÍ PŘÍHODY: Co tam asi je?
 >GLOSA: Hrnec trpělivosti přetekl
 >SPOLEČNOST: Grošťál
 >EVROPA: Ústava - boj za ni a proti ní
 >SPOLEČNOST: Rozrušená hierarchie
 >TEST: Poznej sám sebe
 >PENÍZE.CZ: Ještě chcete bydlet ve vlastním?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
18.4. RODINA A PŘÁTELÉ: První výlet na kole
Ondřej Neff

V neděli se počasí pokazilo. Zato v sobotu bylo ukázkově krásné. Podnikli jsme s Ljubou první výlet na kole. Auto jsme nechali v Kytíně a odtud kolem Chouzavé do Voznice, podjeli dálnici, projeli Starou Hutí a v Dobříši jsme se naobědvali. Pak jsme se vraceli lesními cestami zpátky do Kytína. Je to příjemná cesta bez brutálních kopců, po lesních cestách s minimem bahna a výmolů a kamenů a podobných nepřístojností.
Byl to první výlet, takže hlavní imperativ byl: pojedeme s rozumem, takže žádný blbnutí! V prvním nadšení pro výlet jsme totiž chtěli jako východisko vzít parkoviště v lese mezi Řitkou a Mníškem po hřebenové cestě a odtud směrem na Dobříš. Jenže pak jsme to spočetli a když výsledek ukázal 50 km, usoudili jsme, že po zimě je to přece jen kláda poněkud těžká.
Takže jsme jeli s rozumem, bez blbnutí, dle mého hesla co šlapka šlapku mine. Rozumná byla také Iris, která nás doprovázela. Samozřejmě že běžela před tím z nás, kdo zrovna jel první, ale nerevírovala křoví kolem cesty, jak to obvykle dělává a držela se v dohledu. I ona si byla vědoma toho, že má za sebou půl roku válení na pelechu a že je to první větší výlet.
Po obědě se jede hůř než před obědem, takže moje heslo co šlapka šlapku mine bylo ještě naléhavější. No a jedeme a před Chouzavou byl takový pěkný kilometrový taháček a nějaký pán s paní tam tlačili do kopce kolo a najednou koukám, Ljuba se dostává přede mne a nějak se zmenšuje, takže jsem musel zabrat a byl jsem docela udejchanej, když jsem ji konečně lapil. No a před Kytínem se pak už jede s kopce a dorazili jsme k autu. Já povídám:
"Vždyť jsme se dohodli, že pojedeme s rozumem a že nebude žádný blbnutí a pojedem co šlapka šlapku mine!"
A ona na to:
"Já přece jela s rozumem a nechtěla žádný blbnutí a jela co šlapka šlapku mine, akorát že jsem to chtěla těm dvěma prďolům ukázat!"


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku