Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 19.4.2005
Svátek má Rostislav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak se nám to chová premiér a co se s tím dá dělat
 >USA: Státy modré a červené
 >POLITIKA: Česká specifika
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Bohatýrská trilogie, kniha všech knih
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Melinda a Melinda
 >EVROPA: Mé patálie s Linuxem aneb Proč říct NE ústavě EU
 >POLITIKA: Quo vadis aneb Vo co gou, ČSSD?
 >EKOLOGIE: Vodík - prvek budoucnosti!
 >PSÍ PŘÍHODY: Odpoledne bylo krásně
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
 >ARCHITEKTURA: Od Masaryka k Rašínovi aneb První letošní Psí vycházka
 >INTERNET: Rozhovor s Radkem Hulánem
 >SPOLEČNOST: Obchodníci se smrtí
 >FEJETON: O nesmrtelnosti
 >PENÍZE.CZ: Komunisté jsou živou hrozbou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
19.4. ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
Jan Kovanic

Více než čtvrtstoletí tráví naše rodina týden před Velikonocemi na Horních Mísečkách při jarní lyžovačce. Děti se tu naučily lyžovat i přizpůsobovat se drsnému horskému počasí a jiným věcem. Poslední dobou jezdíme většinou už bez dětiček. Zákeřně vyrostly. Dcerka se letos uvolnila aspoň na tři dny, synek se raději vydal na tři týdny na svou samostatnou dovolenou do Japonska. Bez běžek i sjezdovek.

Letošek je památný tím, že jsme jeli až dávno po Velikonocích. Byly na vkus mé ženy příliš brzo. Až do Vánoc jsme se přeli. Já tvrdil, že tak pozdě už sníh na Horních Mísečkách letos nebude. Pak ho napadaly tři metry a bylo po sváru. Na sjezdovkách ho je doteď ještě 50 cenťáčků.

Jednu závadu náš letošní povelikonoční termín měl: Totiž absolutní nedostatek lidí na sjezdovkách. Nejen v pondělí a úterý, ale prakticky celý týden. Psával jsem tu o tom blahu poslední jízdy:

"Stojím v tichém odpoledni na hraně svahu modré medvědínské sjezdovky. V pět vyjel nahoru poslední lyžař. Pár minut po tom už všichni odšuměli ke svému šálku grogu. Je vlastně teprve čtyři slunečního času. Velikonoční Sluníčko se směje, hory mám jen pro sebe."

Takže letos jsem měl hory pro sebe až do konce. Žádný milosrdný déšť ani fukejř se nekonal, žádný zákaz vycházení. Žádná nálada na rozjímavé poslední jízdy - nezbyla na ně žádná síla. Od neděle do pátku polojasno a liduprázdno. Ráno dokonale rovná a tvrdá plocha sjezdovky, odpoledne se už na ní hromadil rozházený těžký firn, protože jsem si ji sám rozjezdil. No tak dobře, z Medvědína do Špindlu jezdilo snad dvacet lidí, když nepočítám závody Horské služby na černé sjezdovce. Ale na Horních Mísečkách jsme byli opravdu sami.

Ani obyvatelé čerstvě kolaudovaných bytů ve víkendových čtyřetážních domcích se nějak nevyskytovali. Prastaré provizorní geologické ubytovny, dnešní turistické barabizny (kam jsme asi 20 let jezdili) Kleč a Hořec ještě nejsou zbourány, stejně jako stále ještě stojí už uzavřená Cáchovna. Pro další etapu "ekologické regenerace" Horních Míseček není doposud vystaveno stavební povolení.

Vleky letos končily ve čtyři letního času. Ale to už jsem dávno býval ve sprše našeho pokoje v Horském zátiší. Kdepak nějaké rozjímání, nějaké čekání, až všichni odšumí! Poslední jízdy jsem přenechal sněhovým skútrům a rolbám. Všechny svaly mě bolely. Padl jsem na postel a dal si před večeří šlofíka. Skutečná poslední letošní jízda se konala na běžkách. Od té doby, co mám mobil, mohu vyjet i dále, tak jsem se vydal z Míseček k rozhledně na Přední Žalý. Asi tak dvanáct kilásků tam a dvanáct zpátky. Ovšem krušných kilásků. Jak celý týden vůbec nesněžilo (nedělní cenťáček nepočítám), byla stopa už hojně poházená jehličím. Z kopce to nejelo. Aspoň se dobře stoupalo od Rovinky k Žalému. Rozhledna je však v dubnu uzavřena. Ale krásný vzhled na Čechy krásné, Čechy mé, od Trosek přes Kozákov až k Ještědu byl i z horské silničky na úbočí Zadního Žalého.

A z Rovinky jsem to vzal zpátky po západním úbočí horského hřebene. Kilometřík se jelo krásně na vyfrézované vozovce, na které bylo pořád ještě deset centimetrů sněhu. Pak sníh zmizel a musel jsem přenášet lyže v rukách. A bylo to otravné, protože odtáté úseky byly přerušovány krátkýmu sněhovými. Tak krátkými, že nestálo za to, nazouvat lyže, ale přitom hluboký sníh vadil chůzi pěšmo.

Leč nakonec se přece jen na úbočí Janovy hory opět sníh objevil, po prvním stoupání dokonce bílý. Minutu jsem jel v nádherném lesním tichém rozjímání. Dostal jsem se do pravidelného rytmu - nohy, ruce, dech. Stále ještě jura! Poslední jízda, kterou si budu moci dát za rámeček.

Ve druhém stoupání mě začala bolet ramena. Na jeho vršku se oba mí předjezdci odklonili na závodní tratě a stopa směrem k Mísečkám zmizela. Tedy - povrch cesty byl upravený, i stopa na něm byla vyrytá. Před týdnem. Ale nikoli čerstvě projetá. Znamenalo to konec klouzání.

Ve třetím stoupání mě vzala kolena. Moje stará kolena se rozbolela a nechtělo se jim ohýbat se. Čím více jsem se blížil k cíli (a už podávané večeři), tím více jsem zpomaloval. Cítil jsem se jako Achiles v marném souboji se želvou. Tedy spíše jako ta želva, protože jsem přece jen dolezl na konec posledního stoupání, tam, jak je střelnice pro biathlonisty a pohlédl na rodné Mísečky. Zastavil jsem a vysmrkal se. A spustila se mi z nosu krev...

S otlačenými palci na nohách, s bolavými svaly a zatuhlými klouby, s vyrážkou od sluníčka na spálených hřbetech rukou, s červeným holubem u nosu jsem přece jen svou poslední jízdu ukončil samostatně a bez dopomoci Horské služby. A bylo to krásné.

A v sobotu už nás čekalo jen balení a odjezd. Tentokrát jsme nemuseli dávat pozor na opilé koledníky.

Už se těším, jak si příští rok tu "klidnou a vláčnou poslední jízdu" opět vychutnám.

Psáno v Praze dne 17. dubna 2005

Viz i Šamanova doupata
z roku 2004: Poslední jízda
z roku 2003: Poslední jízda
z roku 2001: Předposlední jízda
z roku 2000: Poslední jízda na lyžích

Turistická centra českých hor (včetně Horních Míseček) si můžete prohlédnout na www.holidayinfo.cz Nebo každý den ráno mezi osmou a půl devátou na ČT2 v nejkrásnějším televizním pořadu Panoráma.

PS: Na Medvědíně se jezdí ještě tento týden - až do konce víkendu. (Ne, že by nebyl sníh... Ale nejsou lidi. Všichni si už odbyli svou poslední jízdu:)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku