Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 19.4.2005
Svátek má Rostislav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Jak se nám to chová premiér a co se s tím dá dělat
 >USA: Státy modré a červené
 >POLITIKA: Česká specifika
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Bohatýrská trilogie, kniha všech knih
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Melinda a Melinda
 >EVROPA: Mé patálie s Linuxem aneb Proč říct NE ústavě EU
 >POLITIKA: Quo vadis aneb Vo co gou, ČSSD?
 >EKOLOGIE: Vodík - prvek budoucnosti!
 >PSÍ PŘÍHODY: Odpoledne bylo krásně
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda
 >ARCHITEKTURA: Od Masaryka k Rašínovi aneb První letošní Psí vycházka
 >INTERNET: Rozhovor s Radkem Hulánem
 >SPOLEČNOST: Obchodníci se smrtí
 >FEJETON: O nesmrtelnosti
 >PENÍZE.CZ: Komunisté jsou živou hrozbou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
19.4. SPOLEČNOST: Obchodníci se smrtí
Táňa Zajícová

“Utrpení může být odstraněno že světa jen jediným způsobem; bezbolestnou likvidací trpících”;

Citace nacistického autora z knihy R.J. Liftona, Nacističtí lékaři.

Na podzim roku 1939 Německo pod vedením říšského kancléřství ustanovilo program euthanasie. Program dostal do rukou Philip Bouhler a Dr. Karl Brandt. Hlavní stan této operace byl v Berlíně v ulici Tiergartenstrasse 4. Ulice Tiergartenstrasse 4 posloužila vzniku krycího kódu T-4 pro Hitlerovu tajnou operaci, která zprovodila ze světa 80 000 - 100 000 mentálně či tělesné postižených dospělých pacientů, 5000 mentálně či tělesně postižených dětí, 1000 Židů a 20 000 vězňů převezených z koncentračních táborů do center, které sloužily k provádění euthanasie.

Berlín, 1. září 1939

Reichsleiter Bouhler a Dr. med. Brandt

jsou oprávněni zvětšit pravomoci jmenovaných lékařů, kteří rozhodnou, může-li být po maximálně důkladném zhodnocení humánně určeno, jestli těm, kteří trpí nevyléčitelnými chorobami, by měla být dopřána milosrdná smrt.

/podepsán/ Adolf Hitler

Kód T4 byl programem likvidace života, který nestojí za to žít. Nejdříve se program soustředil na kojence a batolata. Lékaři a porodní ‘baby’ museli povinně registrovat děti do tří let, které jevily symptomy mentální retardace, tělesné deformace a další symptomy, které byly zahrnuté v dotazníku vydaném říšským ministerstvem zdravotnictví. Rozhodnutí, zda má dítě žít či zemřít, bylo určeno třemi lékařskými experty na základě tohoto dotazníku. Lékařská historie nemocného nebyla zkoumána a k lékařskému vyšetření nedošlo. Děti určené k usmrcení byly přemístěny na speciální dětské oddělení, kde byly zavražděny injekcemi nebo postupným vyhladověním. Zmíněné dotazníky říšského ministerstva byly rozeslány do institucí pro mentálně choré, do nemocnic a ostatních institucí starajících se o chronicky nemocné. Pacienti, kteří byli postiženi padoucnicí, senilními příznaky, obrnou, ochrnutím, syfilisem, retardací, encefalitidou, Huntingtonovou chorobou a jinými neurologickými chorobami a kteří pobývali v institucích 5 let, museli být oznámeni. Dále tomuto oznámení podléhali kriminálně šílení, ti co nevlatnili německé občanství, nebo nebyli Němci po krvi, včetně Židů, černochů a Cikánů. Říšské ministerstvo zdravotnictví vytvořilo šest center určených k odstraňování lidí žijících životy, které nestojí za to žít, včetně známé psychiatrické kliniky v Hadamaru.

Tajná operace kód T-4 se zvolna začala dostávat na veřejnost. Děti v Hagamaru, komentovaly přijíždějící autobusy plné pacientů, ”další na zplyňování”. 3. srpna 1941, katolický biskup Clemens von Galen přednesl v Münsterské katedrále kázání, ve kterém zaútočil na nacistický program euthanasie, který nazval ‘obyčejnou vraždou’. Kázání udeřilo nacistické vedení do slabin. Biskup veřejné odsoudil euthanasii a naléhal na německé katolíky, aby se odvrátili od nacistického vlivu, jeho myšlení a bezbožného počínání. Protest biskupa von Galena donutil Hitlera T-4 zastavit. Po dobu existence programu v Tiergartenstrasse 4 bylo zavražděno více než 100 000 lidí, většina z nich německých občanů. Nacisté se pomstili biskupovi von Galenovi tak, že třem kněžím, kteří rozšiřovali jeho kázání, usekli hlavy. Biskupa se nedotkli z obavy, že by se tak stal mučedníkem.

Je možné spojovat nacistický program euthanasie s případem Terri Schiavo, která zemřela 31. března 2005, po třinácti dnech bez vody a jídla ? Rozhodně ano. Smrt Terri Schiavo byla státem schválená vražda. Paní Terri Schiavo nebyla smrtelně nemocná a nebyla v kómatu. Měla poškozený mozek a nemohla polykat. Na otázku, zda vnímala či reagovala na své okolí nelze jistě odpovědět. O tom, zda byla či nebyla ve vegetativním stavu, se vedou spory. Paní Terri Schiavo byla milovaným dítětem svých rodičů, kteří se o ni chtěli starat. Manželkou muže, který neměl žádné písemné doklady o jejím přání zemřít v dané situaci. Peníze, které na něj čekaly po její smrti, a rodinu, kterou založil jako ženatý muž s jinou ženou (rozvodem s Terri Schiavo by ztratil právo na peníze).

Pan Schiavo tvrdil, že při sledování programu televize o pacientech udržovaných při životě, Terri prohlásila (ve věku 26 let), že by takto nechtěla žít. Co člověk ví o životě ve věku 26 let? Kdyby mně můj muž obvinil před soudem z připravování vraždy, protože mě přistihl při komentáři na výrok Edwarda Kennedyho na televizní obrazovce: ”odstřelit by potřeboval”, vysmáli by se mu. Floridský soudní systém rozhodl o smrti člověka na základě tvrzení nepodložených jakýmkoli dokumentem. Právo na život je základním právem, které je zachyceno zakládajícím dokumentem Spojených států (Deklarace samostatnosti). Osmý dodatek Ústavy zakazuje ‘kruté a neobvyklé trestáni’. Politická agenda aktivistických soudců však triumfovala nad zákony a despotismus amerického soudního systému nabral zvýšenou rychlost.

‘Jestliže budeme moci udělat všechno, co je v této zemi možné, jestliže se John Kerry stane presidentem, lidé jako Christopher Reeve (pozn.: dnes zemřelý herec – vozíčkář) začnou chodit. Povstaňte ze svých vozíků a choďte.’

(John Edwards, kandidát na vicepresidenta při volbách v Newtonu v Iowe)

Horor faktu, že arogance státní moci umořila bezmocnou ženu k smrti hladem, byl podtržen vulgaritou politiky. Demokraté, kteří ve své většině dnes stojí na rozbahněném břehu milosrdensvi a sociální spravedlnosti, se odvolávali na lékaře takovým způsobem, jako by vystudování medicíny zaručovalo lidskost. Feministky, pro které je každý muž potenciální násilník, mlčely. Ženu odsouzenou k smrti jejím mužem, advokátem a soudcem, vyřadily ze svého sesterství. Důvod? Obrana bezbranného života by se nesnesla dohromady s podporou přerušení života nenarozených dětí. A Hollywood? Nedobytná bašta liberalismu, kde hvězdy stříbrného plátna věnují svůj drahocenný čas postáváním před věznicemi v protestech proti trestu smrti, mlčela. Beze studu bylo veřejně tvrzeno, že ‘vyhladovění je částí procesu umírání’. Demokraté, kteří během presidentských voleb prohlašovali, že výzkum kmenových buněk umožní zmrzačeným chodit, tvrdili během politického boje o život Terri, že musí zemřít, protože její život nestojí za to žít. Myslí si dnešní Američané, že je v pořádku vyhladovět ženu k smrti, jestliže nejsou spokojeni s kvalitou jejího života? Rozumíme dnes barbarismu jako soucitu s otevřenou myslí? Žádná skupina lidí, která definovala lidské bytosti tak, aby je bylo jednoduše kontrolovat či zabíjet, nebyla nikdy v historii považována za spravedlivou.

“Kritérium osobní důstojnosti, která si vyžaduje respekt, ušlechtilost a službu druhým, je zaměněno za kritérium výkonnosti, funkčnosti a užitečnosti: ‘Ti druzí’ jsou považováni ne za to” kdo jsou”, ale co “vlastní a produkují”. Je to nadvláda silných nad slabými.”

Jan Pavel II: Evangelium života

Moje vlastní zkušenost vychází z roční práce pro neziskovou katolickou organizaci, která se stará o tělesné a duševně postižené. Mezi kvalitou života zdravotně postižených a jejich lidskou hodnotou neexistuje rovnítko. Z pohledu zdravého člověka bude kvalita života těch, kteří se zdraví netěší, vždy otázkou. Naší odpovědnostií je udělat vše proto, abychom ulehčili život zdravotně postiženým lidem takový, jaký jej mají. Nikdo z nás nevlastní autoritu nad lidským životem. Každý člověk vlastní lidskou důstojnost. Byla to právě lidská důstojnost, která byla paní Schiavo odňata nejdříve. Její lidskost byla zdegradovana na hlávku zelí. Její usmrcení pak bylo jednoduché. Všichni si oddechli.

Během éry nacismu byla veřejnost umělecky masírována k přijetí myšlenky euthanasie jako normálního jevu. V této kampani byly použity filmy, plakáty a knihy podporující ničení životů, které nestojí za to žít. V roce 1936 vyšla v Německu kniha ‘Misie a svědomí’, kterou napsal oční lékař a která se stala brzo velmi populární. Román vyprávěl příběh mladé manželky s roztroušenou sklerózou, která byla euthanisována svým manželem -lékařem. Tato kniha sehrála jednu s důležitých rolí k přípravě programu euthanasie ve třetí říši. Stala se předlohou k populárnímu filmu ‘Obviňují’. Dva další široce navštěvované filmy, které se zabývaly euthanasií, byly “Život nehodný žít” a “Výskyt bez života”. Film propagující euthanasii “Oběti minulosti “ byl vyprodukován na přímý rozkaz Adolfa Hitlera a promítán v 5300 německých kinech. Tyto filmy argumentovaly, že udržování vážně nemocných lidí při životě je proti základním principům přírody. Bude dnešní veřejnost se svým milostným vztahem ke světu filmových hrdinů schopna rozeznat politickou agendu ve prospěch euthanasie od letošních vítězů filmových Oskarů? Eastwoodovo "Million Dollar Baby?" Amenabarovo "Thé Sea Inside?”

Je srovnávání naší doby se zlem nacistického Německá přehnané? Většina lidí shledá toto srovnání skandální až na nedávnou zprávu z Belgie:

Dětští lékaři v Belgii buď přestali s léčbou kojenců, nebo v sedmnácti případech je ilegálně zabili smrtelnými dávkami léků proti bolesti. Kojenců, kteří podle těchto lékařů neměli šanci na ‘únosnou’ budoucnost.

Hádám, že můžeme všichni klidně spát. Experti, kterými se nás svět jen hemží, nás ujišťují, že naše civilizovaná, osvícená západní společnost zabije jenom ty, jejichž životy nestojí za to žít.


Další články tohoto autora:
Táňa Zajícová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku